Milada

Jediná pro mě nová či užitečná informace z tohohle filmu je, že se za milost pro Miladu přimlouval i spisovatel Jean-Paul Sartre. Jinak je ten film naprosto tragický, jenom se to ty dvě hodiny a deset minut šíleně táhne, nějak se tam mluví a člověk u toho usíná. Pokud před začátkem a koncem vynecháte nějakou část, vlastně ani o nic nepřijdete. A ještě to předabování? Jindy jsem zastánkyní českého dabingu, který je zde na ČSFD v módě "hejtovat," ale tady to ani nesedí postavám k pohybu úst! Je mi celkem líto těch herců, co v tom museli hrát, a pak ještě sami sebe namlouvat. Na konci mě ještě pobavilo logo Netflixu. Jestli do toho nalili prachy, tak toho musejí sakra litovat ;-). Kamarád mě varoval, že mám čekat s*ačku, ale já tomu nechtěla věřit. Chudák Milada, nevím, jaká doopravdy byla, ale tohle si podle mě nezasloužila. 1/10 (09.11.2018)

Při vší úctě k paní Miladě Horákové, přes veliký obdiv nad její osobou a statečností, 3 hvězdičky jsou opravdu maximum, které mohu Mrnkovu filmu Milada dát. Za mě tím nejhorším byla velmi chaoticky zpracována první polovina z let 1933–1948, kdy se o Horákové činnosti člověk dozví skutečně velmi málo (nejvíc prakticky hned v psaném prologu) a naopak zde výrazně akcentuje nepříliš přesvědčivé rodinné drama, přičemž některé dialogy ze soukromé sféry zde dosahují až úroveň agitky.. i těch pár silných okamžiků z koncetračního tábora v tom snadno zapadne. Celou politickou linku kolem Horákové se tvůrci snaží podat ve zkratce natolik, až se dopouští velmi rozpačitých dějových vyústění (opravdu potřebovali Američané tajně pašovanou zprávu od Horákové, psanou neviditelným písmem, na to aby se mohli dovědět něco o Únoru 1948 ?). Skutečně silné dojmy začal ve mě tento film vyvolávat až ve scénách po Horákové zatčení, když se ocitá tváří v tvář s nekompromisními vyšetřovately, potažmo i celým komunistickým režimem, který pouhé tři roky po skončení Protektorátu prakticky jen nastolil novou totalitní diktaturu, v mnohém té nacistické skutečně podobnou. Marný boj proti systému, které v tuto chvíli nezvrátily ani tisícky dopisů od lidí prosící o milost na čele s Einsteinem či světovými politiky. Kdyby tvůrci místo první hodiny ještě více rozehrály tuto část Horákové životního příběhu včetně soudního procesu, kdyžtak i s malými návraty do minulosti před zatčením či za války, a nekazili některé z nejpůsobivějších scén před popravou tak nemastnou a neslanou hudbou (zcela tiše to mohlo udělat daleko víc strhující dojem), mohl dát výsledek vzniknout skutečně nezapomenutelnému zážitku. Takto dal vzniknout snímku, který sice ocením jako relativně důstojné připomenutí si významné osobnosti i kapitoly z národních dějin, protože odkaz Milady Horákové nesmí zapadnout, ale v námětu byl rozhodně daleko větší potenciál, jenž zůstal zčásti nenaplněn. Rád bych ke dvou starším a nesmírnně působivým filmům Doznání (Costa-Gavras, 1970) a Jen o rodinných záležitostech (Jiří Svoboda, 1990) připojil i nějaký současný filmový příspěvek na téma stalinistických procesů 50. let v Československu, ale vypadá to, že ještě si budu muset dlouho počkat... 60% (28.08.2020)

Téma Horáková je opravdu silné, proto mě mrzí toto konkrétní zpracování. Navíc tento projekt měl mnohem větší potenciál tím, že se do něj podařilo sehnat dobré zahraniční herce. Ne, že by to nešlo s našimi, ale Zurer hrála jak mohla. Nevím, co z toho divák, který nezná širší souvislosti, mohl pochopit. Já jsem měl kolikrát co dělat, abych zjistil, která zrovna bije a kde se dějově zrovna nacházíme. Je v tom dost zmatek. Jsem ale rád, že se ve filmu objevily některé konkrétní prvky. Celkově zůstala taková pachuť na jazyku. Pokud to ale vezmeme tak, že cílem filmu je zvýšit povědomost o těchto událostech, tak se to snad povede. Je to spíš takový hraný dokument. Bohužel podobných filmů, jako Masaryk, se asi jen tak nedočkáme. Byť bych doufal, aby ano. (03.03.2018)

Filip, Dolejš a Kováčik vymyslí stroj času a rozhodnou se jej ostatním parlamentním stranám slavnostně představit: Kováčik se hrdě ujme proslovu: "Soudruzi, co to melu, dámy a pánové, sestrojili jsme stroj času, chceme napravit křivdy minulosti a začneme tím, že se přesuneme do roku 1950, přesně do 26.června, tedy den před popravu Milady Horákové, abychom ji zachránili. Na důkaz toho, že již chceme ostatním stranám důvěřovat, necháme stroj na chodbě budovy parlamentu a každý si přes víkend může vyzkoušet jeho funkce. Jen, prosím, nezneužívat toto zařízení v osobní prospěch. Stroj je vybaven čidlem, které informuje o počtu uskutečněných misí, taktéž je schopný identifikovat, zda osoba, která jej využila, ještě cestuje v čase, nebo se již vrátila." V den naplánované mise se trio nestačí divit, když zjistí, že služby stroje času už využily jakési dvě neznámé osoby, které se ještě z "výletu" nestačily vrátit. Filip: "Soudruzi, o víkendu jsem skolil dvanácteráka, mám pocit, že tentokrát v síti času ulovíme velké zvíře." Všichni tři bryskně nalezou do stroje a náhle se v mžiku ocitnou ve vlahém letním večeru, je 26.6.1950, a zrovna proti nim jde osoba v masce Mikuláše, která je míjí. "To je divné", prohlásí Dolejš, umí si zavázat tkaničky u bot, je tedy ve straně považován za mimořádně inteligentního. A dál se diví: "Je přece léto, ta osoba měla vánoční proprietu." Trio se vydá pronásledovat podezřelého, který močí na rohu. Kováčik náhle vykřikne: "Klucííí, je to Babiš!!!" Babiš cosi breptá, v igelitce má gumu, zmizík a svazky StB. Je to jasné, vydal se zlikvidovat kompromitující důkazy o své osobě. Filip vítězoslavně: "A máme tě, ty hade." Babiš vyděšeně: "Soudruzi, kamarádi, neblbněte, bloudím v síti času, mě to vyplivlo úplně do jinýho roku. Mám zde za hodinu sraz s Okamurou, ten se chce narodit jako blonďák." Na druhý den ráno páni vynálezci posílají stroj času do šrotu. Film na mě působil sterilně, dané téma zpracoval vágně. Odvážné téma si žádalo bravurní přístup, větší zanícení. Množství filmu je ale odvedeno poměrně kvalitně. Herecké výkony tak akorát. 6/10 (10.03.2018)

Bilologická robocopka Milada Horáková dělá celý film jen dvě věci. Buď je chytrá jako rádio nebo teatrálně trpí. A tím to končí. Jinak od se od ní ale divák nedočká žádné opravdové emoce nebo lidské slabiny. Kdyby do hlavní role obsadili pytel cementu, vyšlo by to na stejno. Opravdu nevím, co vedlo Davida Mrnku, který před tím nic nenatočil ani nenapsal, k přesvědčení, že on na to má. Bohužel se ukázalo, že nemá. Je to smutné, protože je z Milady cítit, že Mrnkovi na filmu opravdu záleželo, ale tohle je velké sousto i pro zkušeného a kvalitního režiséra. Na Miladě je nádherně vidět, že i když je plno technických složek filmu na vysoké úrovni, scenáristicky i režijně je to bída. Nemá cenu tady řešit, kolik emocionálně silných momentů Mrnka svou neohrabanou režií zabil. Milada je bohužel doslovný, konzervativní a nezáživný životopis, který děcka na školních projekcích maximálně tak zprudí. Jak by řekl Andrej, sorry jako, ale Milada Horáková si zasloužila lepší film. (14.01.2018)