Bohéma
Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, Jan Hájek, David Novotný, Pavel Batěk, Petr Stach, Petr Jeništa, Václav Jiráček (více)Obsahy(1)
Příběh Bohémy se otevírá. Jeho vypravěčem je Arnošt Žák (O. Pavelka), barrandovský dramaturg a scenárista. Rámec celé minisérie tvoří jedna okupační srpnová noc v roce 1968. Pro Arnošta je to už druhá okupace republiky a zároveň příležitost rekapitulovat svůj život v období mezi nimi. Když ti první okupanti – nacisté – zavřeli vysoké školy, sehnal Arnošt (M. Balcar), ještě jako student, místo na Barrandově. A tady, v jedněch z nejlepších filmových ateliérů v Evropě, se odehrávají životní příběhy slavných herců a režisérů, tady prožívají poslední chvíle před Mnichovem a následně začátek temného období protektorátu. Protagonisty těchto příběhů jsou skutečné osobnosti, jejichž životními osudy je minisérie Bohéma inspirována: slavný Zdeněk Štěpánek (M. Dlouhý), geniální „král komiků" Vlasta Burian (V. Javorský), jeho „přihrávač" Jaroslav Marvan (D. Novotný) i okouzlující milovník Oldřich Nový (S. Rašilov). Jsou na vrcholu svých tvůrčích sil. Nikdo z nich neočekává, že se otevřená demokratická společnost první republiky náhle změní v režim, kde časem půjde za maličkost i o život. Naopak, zprvu jsou všichni přesvědčeni, že to po Mnichovu v okleštěné republice snad nebude tak hrozné. Březnová okupace v roce 1939 ale všechny vyvedla z omylu. Jak se s dramatickou změnou poměrů vyrovnali ti, kteří byli nejvíce vidět? Ti, které publikum milovalo a nechtělo se jich vzdát? Herci, kteří chtěli hrát a jejichž čeština, znějící z pláten kin, národ posilovala? Jakou cenu museli zaplatit za svou práci pod německým dohledem? (Česká televize)
(více)Recenze (52)
Produkční mašina z Kavčích hor vychází ze scénáře rezignujícího na stavbu s poctivou expozicí postav, opírá se o nepěknou kombinaci herců, poloherců a neherců, k tomu banální rychlorežie s naštěstí alespoň jakýms náznakem rytmu, kamera předstírá styl, závěrečná písnička slečny Ratajové už jen potvrzuje systém "malá domů" a v nahotě vyjevuje kvalitativní standardy českých producentů na něčem, co se subjektivitou okecat nedá. Tradiční výplň vysílacího času na atraktivní téma od pracovitého týmu může inspirovat k vyhledání dalších informací, nebo úplně odradit. ()
Hezký nápad. Vadí mi ale přehnané množství postav a dějových línií. Výsledkem je tedy pouze chaotický zmatek. Mrzí, mě to, ale to i tenhle můj výplod je záživnější. A to není dobré vysvědčení. Ovšem já věřím, že se to zlepší. Zrovna na druhý díl se těším hrozně, protože příběh Vlasty Buriana je nehorázně zajímavý. Nejenom pro diváka, dá se i výborně dramaticky ztvárnit.Navíc Javorský je zatím jediný zajímavý herec. Vlastu Buriana vystihl přesně. Tak ná nezklam, Bohémo. I když se přiznám, že jsem na první díl koukal trochu ve spěchu a nedokoukal jsem ho. ()
Bylo to snesitelné a koukatelné. Ale jednu věc asi nikdy nepochopím: Proč film o reálných postavách, reálných historických událostech a snažící se v některých momentech o až křečovité vylíčení dobového kontextu buduje klíčové scény na zbytečných smyšlenkách? Např. Zdeněk Štěpánek neoznamoval v rozhlase přijetí Mnichovské dohody (to premiér Syrový). Jo, jsem hnidopich. Vadí mi ten nesoulad mezi křečovitou doslovností, kde postačí autorská licence, a křiklavou nepřesností, kde se diváctvu vnucuje deformace kontextu. ()
Přehnané množství postav (oproti Českému století bez užitečných titulků se jmény), z nichž některé jsou v epizodě čistě proto, aby si divák mohl říct třeba „hle, Vančura!“ Namísto toho, abychom se skrze jednu novou tvář dostali k další, probíhá jejich uvádění na scénu dosti nesystematicky a celý díl se drolí do řady epizod, jen volně provázaných motivem arizace filmového průmyslu. Zarámování vyprávění vzpomínajícím Žákem prozatím hlavně rušivé a matoucí. Zahrané a natočené je to na druhou stranu nadprůměrně a oceňuji odvahu tvůrců ukázat, že a) milované prvorepublikové hvězdy byli obyčejní lidé, zbabělí, kolaborující a přizpůsobující se dobové situaci; b) film sloužil Němcům jako nástroj propagandy a navenek nevinná zábava ve skutečnosti nevznikala s tak docela nevinnými úmysly. Jenom čekám, kdy se, jako u Českého století, rozeběhne irelevantní debata nad tím, že takhle to ve skutečnosti nebylo a všichni zúčastnění vypadali a jednali docela jinak. ()
Dost jsem se těšil: námět, Sedláček, retro, herci... Tento díl ovšem zklamal. Jak poznamenali mnozí: spousty postav, často neoznačených nebo jen letmo, takže se člověk ztrácel. Dost mizernej zvuk, to mě dokáže naštvat. A děj ještě rozplizlý o to přeskakování do 1968 nějak nefungoval. O to víc vynikl výkon pana Javorského - Buriana a slušně zahráli i Dlouhý - Štěpánek a Novotný - Marvan. Kvůli Javorskému tedy alespon ty 3*. Ovšem jestli se to nezlepší, celkové hodnocení asi půjde dolů. Hodně slabá hudba mimochodem :-(. Naděje skýtá ještě postava Willyho Sohnela ( J. Hájek zatím výborný ) ()
Galerie (30)
Photo © Česká televize / Karel Cudlín
![Bohéma - Snad to nebude tak hrozné - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/161/378/161378105_b5ff00.jpg)
Zajímavosti (4)
- Arnošt Žák (Ondřej Pavelka) má doma televizor Tesla 4213U „Mimosa“ z let 1964–1965, jenž se vyráběl v Tesla Pardubice. (sator)
- Tvůrci některým filmům ponechali originální název, jiné z neznámých důvodů přejmenovali. Film „Doktorem proti své vůli“ je ve skutečnosti U pokladny stál... (1939) a film „Starý Olšovský“ je snímek Přednosta stanice (1941). (sator)
- Zdeněk Štěpánek (Michal Dlouhý) byl podle epizody donucen přečíst do rozhlasu projev o Mnichovské dohodě. Štěpánkův vnuk, novinář Erik Tabery, vychází z knihy svého dědečka, který píše, že se nic takového nestalo. Večer 21. září 1938 herec ale reagoval na rozhlasových vlnách na ultimátum Francie a Anglie. To potvrzuje i rozhlasový archiv. (sator)
Reklama