Režie:
Robert SedláčekScénář:
Tereza BrdečkováKamera:
Petr KoblovskýHudba:
Michal RatajHrají:
Michal Dlouhý, Vladimír Javorský, Jaroslav Plesl, Saša Rašilov nejml., Judit Pecháček, Michal Balcar, Ondřej Pavelka, David Novotný, Václav Jiráček (více)Epizody(6)
-
Snad to nebude tak hrozné (E01)
-
Past na svědomí (E02)
-
Krev, půda a strach (E03)
-
A přece se točí (E04)
-
Vyhrát za každou cenu (E05)
-
Dvojí tváře (E06)
Obsahy(1)
Bylo jednou jedno studio na Barrandově, kterým prošly dějiny. Patřilo k vůbec nejmodernějším v celé Evropě. Ve filmech, které se tam natáčely, hráli velikáni z Národního divadla, komici, krasavice, lamači srdcí. Občas se jelo natáčet do exteriéru a často se vyráželo do barů, chodilo do kina nebo konspirovalo v bytech. Ale studio, to byl opravdový domov. Kdo sem zapadl, tomu se nemohlo nic stát – anebo to aspoň tak vypadalo a dlouho si to všichni mysleli. Jenže pak přišlo osvobození následované znárodněním filmu a studio patřilo lidu. Ale hercům šlo i nadále hlavně o filmové role... Hitler a Goebbels zbožňovali film a věděli, že pro masy pracujících ve válečné výrobě je kino důležité jako chleba a mnohdy snad i nahradí svobodu. Předpokládali, že na tomto se s českými filmaři shodnou, a nemýlili se: komedie a romance se slavnými českými herci se točily skoro až do konce války jako na běžícím pásu.
Němci založili společnost Pragfilm, která pohltila bývalé AB Barrandov. Investovali do vybavení ateliérů a zaměstnávali dvě tisícovky převážně českých lidí s cílem natáčet německé i české filmy. Díky tomu na tom byla poválečná znárodněná kinematografie skvěle. České filmy pomáhaly udržet v protektorátu klid a pořádek, konstatovali nacisté. A zároveň udržovali národní povědomí, konstatovali Češi. A tak byli všichni spokojení a ruka ruku myla: diváci v kině zapomínali na drsnou skutečnost, producenti vydělávali a filmaři díky šlapající výrobě nemuseli na práce do Německa. Tito všichni nebyli vidět. Vidět ale byli herci, jejichž popularita za protektorátu vyletěla jako kometa. Jenže se neobešla bez společenských styků s nacisty, a tak většina českých hvězd stála po válce před lidovým soudem pro kolaboraci. Motivem obvinění byla často jen závist a špatné svědomí právě těch diváků, kteří hvězdám krátce předtím nadšeně tleskali. Někteří byli očištěni, ale většině to stejně nepomohlo. A byli takoví, kteří klidně zradili kohokoliv a prohlásili cokoliv. Jen aby mohli hrát dál – i za komunistů. Prostě vklouzli z jedné kolaborace do jiné. (Česká televize)
(více)Videa (3)
Recenze (245)
Ne, kromě hereckého výkonu Vladimíra Javorského ne. Zejména pro rozpor s pravdou. Samozřejmě se nejedná o dokument, ale v takovémto seriálu se nesmí vymýšlet. A nelze to napravit tím, že se prohlásí, že se jedná o dílo "na motivy." Pak jste si tedy, milí autoři, měli "na motivy" vymyslet svůj příběh, ale nemůžete se tvářit, že zobrazujete skutečnost. Není to jen nepovedené, je to křivdící a škodlivé. ()
Jako velký fanoušek československého filmu cítím z tohoto seriálu velké zklamání. Přes velkou absenci postav, které do tohoto období patřila a nebyla tam, jsem se snažil pochopit věrohodnost postav, které nám seriál představil, ale nějak mi to nešlo. Chybí jakýkoliv historický odkaz, vše je založeno pouze na tom, co jsme už z minulosti znali(Anna Letenská, Burian jako kolaborant). ()
Ano, i já se musím připojit k těm, kterým bylo v prvním dílu těžko se orientovat v množství postav. Všechny postavy jsou "odlity" jakoby z jedné formy, která nedává možnost rychle rozpoznat o koho vlastně jde. Možná by stačilo v dialozích postav občas přidat nějaké to oslovení jménem toho osloveného, pro lepší zapamatování. Víte paní Brdečková, opakování je matka moudrosti. Také bych se ale na Vás mohl obrátit pouhých oslovením bez vašeho jména: "Opakování je matka moudrosti, vážená paní". A v ten okamžik (množstvím postav zmatený) divák neví, koho jsem oslovil. Začne přemýšlet, o koho se vlastně jednalo a to už mu uniká další děj. To jen tak na okraj, ale zatím to mohu hodnotit slibně. ()
Nápad seriálu Bohéma je vysloveně skvělý. Také je vidět, že nad obsazením někdo přemýšlel, protože třeba Javorský v roli Buriana je tak dobře zahraný, že se u mě řadí mezi jedny z nejlepších seriálových rolí současnosti. Seriálu ale ubírá způsob, jak je natočen. Přišel jsem si totiž během sledování jak v nějaké levné telenovele. Každou chvílí ve všelijakých scénách hrála vysloveně podbízivá rádoby dobová hudba, která vytvářela obrovský pocit levnosti a nekvality, což mě hrozně mrzelo. Mrzelo proto, že pár scén bylo naopak naprosto excelentních. Například scény s Burianem a nebo s Annou Letenskou, kde mě vysloveně mrazilo. Jenže co na plat, když zbytek seriálu je opravdu jak levná telenovela z barrandovských ateliérů třicátých let dvacátého století. Proč proboha… ()
Rozpačité dojmy způsobuje zejména scénář mísící fikci s historií prapodivnými způsoby. Fiktivní postavy tak ovlivňují životy skutečných, kterým se často v seriálu stalo mnohé, co odporuje historické realitě. Navíc je tu rámec roku 1968, který je dobrý snad jen pro ukázání smrti Maca Friče, ale jinak jen ubírá čas, přitom postav jsou spousty a jejich osudy už jsou beztak zhuštěny až až. Celkem to drží nad vodou herecké výkony většiny zúčastněných. Nepotěšila mě ani špatná práce s hudbou. A filozofická otázka na závěr: proč si připomínáme jen staré sviňárny, ale hrdinské střípky z dějin necháváme stranou? ()
Galerie (189)
Zajímavosti (41)
- Natáčelo se na mnoha historických pražských lokacích a také v Plzni, Mladé Boleslavi nebo malé pevnosti v Terezíně. (Tryskomyš)
- Zdeněk Štěpánek (Michal Dlouhý) byl podle epizody donucen přečíst do rozhlasu projev o Mnichovské dohodě. Štěpánkův vnuk, novinář Erik Tabery, vychází z knihy svého dědečka, který píše, že se nic takového nestalo. Večer 21. září 1938 herec ale reagoval na rozhlasových vlnách na ultimátum Francie a Anglie. To potvrzuje i rozhlasový archiv. (sator)
Reklama