Bohéma

Dusivá atmosféra protektorátní doby versus rozjuchané bezstarostné komedie. 1) Pozoruhodný televizní počin doplácí na nesoulad mezi ambiciózností tvůrců a jejich skutečnými schopnostmi. Tím nechci říci, že to není zajímavé._____ 2) Je mi vcelku jedno, že některé postavy jsou konkrétní osobnosti a jiné jen reprezentují určité typy. Opravdové postavy naší historie samozřejmě poutají více pozornosti, ale zase jsou tvůrci svázáni (snad až moc) a zavázání zobrazovat je podle skutečnosti, což se ne vždy podaří ke spokojenosti zainteresovaných. Scénář nepříliš úspěšně kličkuje mezi snahou o věrohodnost postav a snahou o věrohodnost doby._____ 3) Zarámování příběhu do srpna 1968 mi nevadí, i když mi připadá nadbytečné a nepříliš funkční. Zvykl jsem si i na podivného Jaroslavu Marvanovi nijak nepodobného Davida Novotného. Skousl jsem nakonec i zřejmé profesionální neumětelství 44letého režiséra Roberta Sedláčka. Nejvíce mi ale vadila podivná televizně inscenační atmosféra zejména prvního dílu._____ 4) Zaujali mě fešný 43letý Jaroslav Plesl (Miloš Havel), 49letý skvělý Michal Dlouhý (Zdeněk Štěpánek), 55letý skvělý Vladimír Javorský (Vlasta Burian), přesvědčivý 45letý Saša Rašilov nejml. (Oldřich Nový), pěkný 31letý Michal Balcar ("vypravěč" Arnošt Žák). (13.04.2017)

Musím otevřeně přiznat, že nerozumím tomu, proč tvůrci smíchali naši ČS historii (skutečné herce a režiséry) s fiktivními postavami, znehodnotili tím celou sérii o tvorbě filmů na Barrandově po roce 1938.. Neustálé poskakování v čase, velké množství postav a k tomu to podstatné - divák ví, že tomu nemůže/nesmí věřit, považuji za nevyhovující.. Sérii hodnotím dvěma ušmudlanými hvězdičkami, tu třetí hvězdu posílám hercům, ti odvedli výbornou práci, moc se mi líbil Vladimír Javorský, potom Jaroslav Plesl, Petr Stach a Michal Dlouhý, zachraňovali, co se dalo.. (29.03.2024)

Na BOHÉMU se lze dívat ze dvou výchozích bodů. Buď jako na umělecký dokument, nebo jako na umělecké postižení mimořádně rozporné doby. V  prvním případě lze určitě nalézt řadu pih na kráse, které ovšem rozezná jen zvlášť poučené oko. V druhém nezbývá než sledovat kvalitu scénáře (určitě dobrou), režie (solidní) a přehlídku polistopadového herectva staršího (střední generace) i mladšího (mileniálové). V obou případech nanejvýš dobré a vlastně  povzbudivě kvalitní až výborné (Pleslův Miloš Havel nebo Javorského Vlasta Burian či Dlouhého Zdeněk Štěpánek nebo Rašilovův Oldřich Nový). Dobrý je i nápad s ruskou srpnovou agresí a přihlížející dramaturgovou dcerou. Byla tu ještě jedna možnost: osobnosti filmového mikroprostředí přejmenovat a fantazii popustit ještě více uzdu. Zbývá otázka, jak by to bylo nebo mohlo být přijato. (20.02.2022)

Bohéma - seriál, který mohl být skvělý, kdyby si hned na začátku ujasnil, co vlastně chce být. Přiblížením doby předválečné, válečné a poválečné lidem, kteří netuší, to vše ukázáno na známých i neznámých osudech lidí filmového světa? Proč volba padla na podivnou směs faktů, pravd, polopravd, věrohodných fikcí a podivných blábolů? Právě pro nepochopitelnost téhle směsi nemají seriál sledovat osoby mladší patnácti let bez dozoru osoby starší a tím snad i orientovanější? Proč někdo cítil potřebu vymýšlet fikce (Lilly Kralová a její životní peripetie) tam, kde vynechal materiál skutečný, bohatý zajímavý a pestrý (Baarová, Gollová)? Výsledný dojem je tedy pohříchu rozpačitý, neb skvělé momenty střídají strašlivé čtvrthodinky. Velkými plus jsou Javorský (v podání mistra Javorského se mi Burian jeví mnohem lepším hercem než ve svém vlastním, v němž mě občas dost irituje), Michal Dlouhý (zraje nám chlapec jako víno a člověk si jen představuje, jakou roli by v seriálu při větší přízni osudu zahrál jeho skvělý starší bratr), Lenka Vlasáková (bohužel, nedostala tolik prostoru, kolik by mě potěšilo), Judit Bárdos (vadí mi smyšlenost postavy a její zbytečnost, zahraná je však skvěle, z Judit v této roli starosvětská elegance přímo kape), Jaroslav Plesl (cosi mi říká, že sexuální orientace jím zahrané postavy zamlží mnohým vidění a neocení tak všechny odstíny ironie, sarkasmu a lidské opravdovosti, které dokázal Miloši Havlovi vetknout) a Petr Stach. Mínusem je potom neuzavřenost scén, přeskoky v čase, které diváka matou (nemyslím na rámcový rok 68, ale to, že ve válečném příběhu nevíme, zda jsme ve stejném odpoledni, kde jsme byli před posledním střihem, nebo o měsíci jindy), naprosté vynechání reálných ženských hvězd (to dojemný a dramatický osud Anny Letenské nezamázne), nevyváženost, kdy nepodstatné je rozmazáváno a na důležité pak není dost času a v neposlední řadě skojíkavý hlas zpěvačky zpívající u závěrečných titulků, že život je jen náhoda. To je příjemný hlas taky. (20.02.2017)

Ano, i já se musím připojit k těm, kterým bylo v prvním dílu těžko se orientovat v množství postav. Všechny postavy jsou "odlity" jakoby z jedné formy, která nedává možnost rychle rozpoznat o koho vlastně jde. Možná by stačilo v dialozích postav občas přidat nějaké to oslovení jménem toho osloveného, pro lepší zapamatování. Víte paní Brdečková, opakování je matka moudrosti. Také bych se ale na Vás mohl obrátit pouhých oslovením bez vašeho jména: "Opakování je matka moudrosti, vážená paní". A v ten okamžik (množstvím postav zmatený) divák neví, koho jsem oslovil. Začne přemýšlet, o koho se vlastně jednalo a to už mu uniká další děj. To jen tak na okraj, ale zatím to mohu hodnotit slibně. (16.01.2017)