Paní Bovaryová

Ruku na srdce: väčšina knižiek tzv. "povinného čítania" s našou dušičkou príliš nezamávala. Možno preto, že sme ich ani nikdy neotvorili: v každej triede sa našlo zopár snaživcov, ktorých čitateľské denníky opisovala celá trieda, vrátane gramatických chýb. Aj ja som sa k Flaubertovi dostal až v dospelosti. A špeciálne k Madame Bovary až potom, čo som sa v autorových denníkoch dočítal, že keď sa počas písania tohto opusu rozhodol hlavnú hrdinku "otráviť", ešte v tú noc sám pocítil príznaky ťažkej nevoľnosti. Privolaný ošetrujúci lekár konštatoval zjavné symptómy otravy! Tomu sa hovorí autosugescia!!! Zvláštny, chvíľami až akýsi chorobný opar sa vznáša aj nad románom ako takým. A hoci sa Chabrol snažil popasovať s predlohou naozaj poctivo, flaubertovské kúzlo je preč, príbeh si neobratne musí pomáhať rozprávačovými barličkami a nebyť Isabelle Huppert, odtrpel by som si to asi tak, ako to opisovanie čitateľských denníkov v detstve, týždeň pred klasifikačnou poradou. (16.05.2007)

Nejsem si jistá srozumitelností psychologického vývoje Bovaryové, vzhledem k tomu, že zde chybí úplný začátek jejího života. A pokud netušíme, kde se vzala její niterná potřeba po zidealizovaném milostném vztahu, ve kterém by se mohla sama stát romantickou ikonou, není snadné sledovat ta nekonečná blouznění v podání Huppertové. Největší dramaturgickou fackou je lhostejné vyjmenování dalších osudů dcery Berty přes další dvě kolena v závěrečných titulcích, jako by šlo o pouhé přečtení položek z nákupního seznamu. Nicméně, myslím, že jsem si objevila další z klasických látek, jenž mi nebude zatěžko zkoumat ve vícero adaptacích. V Divadle pod Palmovkou hraje v inscenaci Bovaryové pro změnu prim její finanční negramotnost (dnes tolik aktuální). Otázkou čtení by ale mělo být především uchopení svobodného ženství, bránícího se konvencím. (23.05.2018)

Váhala jsem mezi třemi a čtyřmi. Přeci jen kniha se mi líbila a filmová adaptace se jí drží poměrně sveřepě. Jenže, co funguje na papíře, nemusí zdaleka tak silně působit na plátně. Vzhledem k tomu, že během četby jsem se do paní Bovaryové dokonale vcítila (a doteď mám neodbytný pocit, že Flaubert byl žena), nedokážu se těchto pocitů zbavit ani při sledování filmu. Díky extrémně vlezlému vypravěči dochází ale k nehorázné banalizaci a místy působí snímek nechtěně parodicky. Obsahově je tak film kvalitní díky předloze, po herecké stránce zase exceluje Isabelle Huppert. Filmařsky se ale o výjimečné dílo nejedná a bohužel hlavní aspekt, kterým je emocionální stránka, se zcela vytrácí. (10.06.2014)

Pokud mohu věřit komentářům ostatních uživatelů, konkrétně tomu, že tento film je věrnou adaptací, jsem rád, že jsem se do knihy samotné nikdy nepustil. Příběh, který nedokáže téměř vůbec více zaujout a vtáhnout diváka, žádné postavy, do kterých by bylo možno se alespoň na okamžik vcítit, žádné zajímavé myšlenky, které by mě dokázaly obohatit. Na celém filmu je jediným zajímavým aspektem samotná Paní Bovaryová, která se od prvního okamžiku pozorovateli hnusí svou sobeckostí, zakompexovaností a nedostatkem racionality. Na mě opravdu působila mnohem odpudivěji než kdejaký pomatenec v béčkové vyvražďovačce. Ostatní postavy už nedokážou vůbec zaujmout. Navíc zde chybí i nějaké to "cukrátko" pro oko v podobě zajímavých přírodních i městských exteriérů. Nakonec jsem měl z filmu pocity jako pí. Bovaryová ze svého života, totiž nezáživné nudy. (04.01.2009)

Rozmrzelost na duši paní Bovaryové, zavázané oči chotě laskavého. Zalknutí z dlouhých chvil, stonání nitra, pohrdání manželstvím v krajkách, které stíní radovánkám z rozmaru. Terapie selankou rozpustilou v náručí prostopášných. Povyražení se ctiteli fešnými však radost ani štěstí nepřináší. Bdělé líbání je zpytováním na rty nevděčné. Charismatický hlas modré krve, suverénní bonviván, pohledný labužník ženských krás Rudolpho šeptá do oušek z hrdla svůdného sladce líbivá slovíčka, která roztávají v toužebně vzdušných zámcích. Romantický stydlín - knihomol Leon zbožňován Emmou pro mladistvost, svižnost a entusiasmus. Probodnutí nenasytné duše dýkou marnivosti, zhýralé bláhovosti. Náruživost romancí, které neměly na růžích ustláno. Duše marnotratná a nectnostná dusící se v dýmu sirén pokušitelských. V prach jsi a v prachu nenávratna se obrátíš. Namíchání lektvaru smrtelného jest vykoupením ze života pozemského. (10.06.2014)