Díky za čokoládu

Asi dvacet minut jsem se těšila, že Isabelle hraje konečně normální srdečnou ženskou, která projevuje normální emoce. Omyl! Máme tu v pořadí další citově narušenou, leč vždy elegantně oblečenou. Navenek sice není chladná a odtažitá, ale co se odehrává uvnitř? Psychodrama okořeněné klavírními kousky pro fajnšmekry. (17.09.2014)

Vydařená sonda do navenek celkem klidné a normální rodiny, kterých je kolem nás spousta. Výborná Isabelle v hlavní roli psychicky velmi nemocné ženy, která by se na první pohled rozdala. V tomto případě však na první pohled nedejte a buďte velmi opatrní, co Vám tato žena nabídne na pití, nemuselo by se Vám to vůbec vyplatit, i když by to byla ta nejsladší a nejlepší čokoláda na světě. (22.07.2014)

Sofistikované, jemné odkrývanie horkého blenu v charaktere, kypiacom pod škrupinkou efektne pôsobiaceho a navonok odťažitého spoločenského dizajnu. Zodpovedá tomu chabrolovsky typické situovanie postáv do prostredia hmotne skvele zabezpečenej rodiny. Dejovo pomalšie plynutie umožňuje plnšie vychutnanie si nuáns v náladách, správaní a povahách podnikateľskej smotánky a detailov prostredia, v ktorom sa tak radi pohybujú. Keď sa k tejto neveľmi milosrdnej (ale noblesne podanej) spoločenskej sonde pridruží zaujímavý dej o mimovoľnom odhaľovaní skutkov krutej a zároveň poľutovaniahodnej ženy, ktorej prirodzenosť neumožňuje dopriať rodinné šťastie iným, pretože ho sama takmer nepoznala, o skvelý zážitok je postarané. (19.08.2008)

Zde velmi podceněný film. Psychologické drama chvílemi na hranici hororu, kdy po celou dobu není jasné, jaké jsou motivy, jež daly vzniknout klidnému, chladnému zlu, jež vyvěrá z nitra podivné ženy, přičemž je docela dobře možné, že žádné takové motivy vůbec neexistují, ovšem tvůrci se neobtěžují nám to podrobně vysvětlovat - což je ohromně ku prospěchu věci. Gigantický podíl na silném vyznění má zejména Isabelle Huppert, která je své roli zcela originální a dokonalá. (25.05.2012)

Claude Chabrol zůstává i v ČOKOLÁDĚ věren svému klasickému tématu, odhalování zla a neladu pod zdánlivě bezkonfliktní a poměrně odolnou povrchovou škraboškou. Věrna sobě samé zůstává i jeho dvorní herečka Huppertová, která svou rozpolcenou ženu manažerku i adoptivní matku jako tradičně hraje s velkým nadhledem, viditelnou chutí a standardní suverenitou. Přesvědčuje i příběh soustředěný do dvou os: mladé klavíristky, okouzlené dílem vynikajícího klavírního virtuoza, a vlastního houslistova života, jemuž dominuje stále mladá a pohledná novomanželka středních let, působicí zdánlivě jako středobod domnělého harmonického rodinného soužití. Tam, kde policie kapitulovala, nastupuje v nové generaci neopotřebovaný dívčí pohled a nesnímatelná rouška krok za krokem otevírá skutečnou osobnost mravně a patrně i psychicky narušené ženy, která svým způsobem svou rodinu - byť nedospěle - miluje. Rohypnolové mezníky jsou krutým vystřízlivěním zejména pro jejího adoptivního syna i manžela; v poslední fázi divadelní hry nastupují obnažené vnitřky všech a věci, o kterých se obvykle nemluví, vyplouvají na povrch ve své sevřené žánrové i věcné podobě. Toto dílo lze považovat zralý plod obou zmiňovaných stále předních tvůrců francouzské i světové kinematografie. (15.12.2009)