Vzpomeň si

Jdu do plných. Pocit hnusu, který mě ovládl, je na pováženou. Nebudu prozrazovat z čeho všeho konkrétně, každopádně velké, nadčasové téma. Objektivně je film spíše na čtyři, ale jelikož mě nečekaně vtáhl snad v každém momentu, nadsadím. Přestože jsem o něm slyšela, předčil má očekávání a o samotné finále zas až tak nešlo. (09.07.2020)

Nenechte si ujít. Tahle cesta za pomstou s Alzheimerem v zádech je sice komornějšího rázu (chápej, není dlážděna mrtvolama alias Harry Brown), ale když se člověk koukne na tu křehkou Plummerovu skořápku, ani se nemůžeme divit tomu, že když na našeho dědu zařve policejní nácek, tak si chudák nachčije do kalhot. I skrz svůj věk je to však pořád sympaťák, a to i přes to, že zhruba už někde v polovině filmu tak nějak vytušíte, jak se to s jeho postavou vlastně má. (17.03.2016)

Vzpomeň si, kde jsi nechal zuby ? Néé, vzpomeň si kde jsi nechal prášky, na tlak ? Ehmm to taky ne, vzpomeň si.......vzpomeň si na jméno toho nácka, který ti zavraždil tvoji rodinu, to je ono !!! A taky se Zev vydává na dost netradiční cestu, kde na jejím konci se hodlá pomstít tomu náckovi. Cesta to nebude lehká jelikož Zev má pokročilou demenci a to je strašná nemoc, místy dojemné a smutné, v polovině a ke konci napínavé. Nutno uznat že tvůrci s nebrali servítky, takže kromě těch pár mrtvých, tak sou tam i nacistické symboly a odkazy na hrůzy té války. Christopher Plummer logicky podává bezchybný výkon hodný Oscara. Nicméně film i ukazuje čeho všeho je demence schopna a taky to že děti šoupnou svoje rodiče do starobince, jednou za měsíc je navštíví a ošetřovatelé ať se starají, což je docela hnusný, jelikož rodiče by měli zůstat doma a zbytek života dožít v kruhu rodiny. Tak jako tak perfektní film, který si zaslouží plný počet, tady nejde ani dát méně. (04.10.2016)

Před minulostí se nedá utéct. Ani po sedmdesáti letech. Skvělý Christoper o tom (ne)ví svoje. A tak vyráží. Hledat domnělého vraha, napříč státy. Od jednoho podezřelého, k dalšímu, aby nakonec našel sám sebe. A pohlédl do očí pravdě, na kterou už vlastně zapomněl. Ale zapomínat se nemá a tak konec tohoto filmu ve mně utvrdil naději, že pár takových lidí, by snad mělo ještě cenu hledat. I když je vlastně už rok 2016. (02.03.2016)

„Příjemnou zábavu s přítelem.“ – „Díky...“ Kdyby se všechny roadmovies točily tak zajímavě, to bych se jim snad přestal účelně vyhýbat. Ale popořadě. Měl jsem vysoká očekávání, ovšem film je předčil. Snímek nabízí vysoce funkční mix žánrů roadmovie, thrilleru, dramatu, ale též komedie. Tvůrcům se zde totiž podařilo velmi dobře skloubit jemný humor s napětím (i díky výtečné hudbě) a divákovou zvědavostí. A práce s jeho očekáváním zde určitě hraje svou roli, i přesto, že tuší, jakým směrem se příběh bude asi odvíjet. A ačkoliv se pointa možná dá lehce předvídat, nemyslím si, že kompletně celá, a to díky její promyšlenosti (zpětné „ospravedlnění“ určitých scén) a originalitě. A faktor náhody není tak brutální, i když (skvěle zahraný) Zev ho občas využije. Pár much by se sice našlo, nejde však o nic fatálního, a já asi mírně nadhodnotím, ale těch slabších 5* rád dám. „Jestli nejste na útěku, jestli není proti vám vedena žaloba…“ - „Na útěku?“ – „Ano, jestli se nevyhýbáte spravedlnosti.“ – „Vypadám snad na někoho, kdo může utíkat?“ (13.07.2016)