Vzpomeň si

Jdu do plných. Pocit hnusu, který mě ovládl, je na pováženou. Nebudu prozrazovat z čeho všeho konkrétně, každopádně velké, nadčasové téma. Objektivně je film spíše na čtyři, ale jelikož mě nečekaně vtáhl snad v každém momentu, nadsadím. Přestože jsem o něm slyšela, předčil má očekávání a o samotné finále zas až tak nešlo. (09.07.2020)

Život ve lži. Setkali se v táboře Auschwitz v Polsku. Stojí za smrtí jeho rodiny. Je poslední osobou, která dokáže rozpoznat jeho tvář. I kdyby o jeho osudu rozhodoval coby s válečným zločincem soud, i přes jasné důkazy by se procesu zřejmě nedožil. Trest musí přijít jiný. Ovšem devadesátníka Zeva trápí stařecká demence. Nejde jen o tu krátkodobou, ale nemoc už ochromuje také centrum paměti dlouhodobé. V domově důchodců má naštěstí parťáka, který sice fyzicky strádá, ale hlava mu šlape pořád dobře. Vlastně až příliš dobře. A někdy se ukáže, že paměť dokáže být zatraceně milosrdná. Výsledek je krutý a přes pomalé tempo poutavý. Jde o honbu za nepotrestaným nacistou s pomocí „záludné paměti“, kdy každá ze Zevových zastávek „něco“ přinese. A které stojí na hereckém výkonu legendárního Christophera Plummera. Kupříkladu scény u šerifa z domu s věcmi, které jeho nedávno zesnulému tátovi přirostly k srdci, jsou výtečné. 75% (04.03.2021)

Na rozdíl od většiny ostatních, Remember mě svým scénářem spíše zklamalo. Z Egoyanovo snímku Sladké zítřky jsem měl pocit, že jeho síla tkví v takové určité atmosferické nedoslovnosti. Remember sice atmosféru má, má skvělého Plummera, ale scénář mi přijde doslovný až běda. Pokud jste navíc viděli Tady to musí být, Zlomené květiny a třeba i Nadaného žáka, uvědomíte si, že všechno už jste v těchto, anebo jiných filmech viděli, a že Egoyan jede po té nejjednodušší a nejočekávanější cestičce, zatímco se ale snaží diváka uvádět v nejistotu a hrát na něj jakousi habaďůru. Film se tak, vlastně ne svojí vinou, stal pro mě trochu směšným, nemluvě o "shyamalanovském" twistu v samém závěru. 6/10 (11.05.2016)

Wiesenthalovo centrum eviduje čtyřikrát jméno Rudy Kurlander a pod jedním z nich se skrývá nacistický zločinec. Devadesátiletý důchodce trpící demencí a občasnou amnézií se po smrti své ženy vydává najít toho pravého a pomstít svou rodinu, která zahynula v Osvětimi. Egoyan měl tentokrát dvakrát šťastnou ruku a to jak výběrem tématu, při kterém zkombinoval jakousi road movie s motivy pomsty a koncentračních táborů, tak s volbou herce, protože Christopher Plummer byl naprosto fenomenální. Překvapivý závěr pak korunoval celkový výborný dojem. 85% (01.03.2016)

"Musím to dokončit. Musím. Je to člověk, co zavraždil naše rodiny." A je to Rudy Kurlander, Otto Wallisch nebo Kunibert Sturm? Tohle pro alzheimerem vybaveného Žida Zeva rozhodně nebyla snadná cesta za pomstou. A pro mě taky ne, protože Zev se líně ploužil, mozek se mu spolehlivě vypínal, svěrač povoloval a na neustálý volání mrtvý manželky jsem začal být rychle alergickej. Nicméně slečna Náhoda provedla Zeva zdárně všemi nástrahami moderního světa a pak si konečně vzpomněl. To bylo super, dostalo mě to, ale cesta k tomu byla příliš pomalá na to, abych to tady nějak přeháněl s hvězdami. (06.04.2018)