322

Kvalita pohľadu do útrob človeka je na nesporne vysokej úrovni. Škoda však, že som mal na tento film asi nie vhodnú náladu, jeho kvalitu je však možné prirovnávať k filmom svetového charakteru. Psychologickosť vo filme bola poväčšine vkusná, až hypnotizujúca, no miestami naopak nepríjemne dráždila práve moju psychiku počas sledovania. Herecké výkony sú na slušnej úrovni, pri českých hercoch oceňujem najmä perfektnú slovenčinu. 70%. (24.10.2008)

Tento film má pre mňa jedno osobné špecifikum... Ako žolík na telefóne som bratovi pomohol uhádnuť správnu odpoveď v slovenskom Milionárovi (otázka bola: Aké číslo použil Dušan Hanák v názve svojho filmu? a) 223, b) 233, c) 322, d)332 :). Teraz, keď som si ho konečne aj pozrel, tak musím oceniť aj jeho nesporné kvality. Hlavne vynikajúcu kameru a niektoré až dokumentaristické zábery, ale takisto potešili aj herecké výkony. Film zaujímavým spôsobom zobrazuje život človeka, ktorý nepozná (len tuší) svoju diagnózu (ináč, 322 je číselné označenie diagnózy rakovina), stretáva sa so svojimi známymi, či blízkymi a diskutuje s nimi na témy spojené s jeho čakaním na neznámo... (13.10.2008)

Poněkud těžký, náročný film bohatý na spoustu zajímavých myšlenek, obrazů, a prokousání se jimi je vcelku oříšek. Jde v něm o rytí do systému, společnosti plné cynismu, necitlivosti, závisti, nepochopení, odcizení, samoty, nesvobody…sem tam se objeví celkem vtipné avšak zároveň také mrazivé hlášky. Nechybí dobře napsané postavy, zvláštně nemocný hlavní hrdina, jeho manželka, co neumí stárnout, její přelétavý a bohémský milenec, ale i mnoho dalších. A pak konec, dost zvláštní, ostatně jako celý film. Prozatím slabší 4*, ne všechny myšlenky mně sedly či jsem je zcela pochopil, někdy v budoucnu bych se ale k 322 rád vrátil. „Keď na niečo nemyslíš, tak to nie je.“ (06.08.2013)

Hanákov debut je neskutočne pôsobivý, minimalistický, dokumentaristický a hlavne ľudský. Lohniského životná úloha aj keď musím priznať že jeho mních v kladive na čarodejnice naháňal veľký strach. každopádne sa jedná o psychologickú drámu zasadenú do veľkomesta a zameriava sa nie na osud jedného ale doslova na všetky postavy ktoré či už priamo alebo nepriamo mali alebo majú niečo spoločného z hlavným hrdinom. každá spostáv má svoj charakter a každá má nejakú túžbu. Lohniský je ťahúňom. celkovo mi film pripomínal Kurosawovo Ikiru. človek ktorý zistí že má nádor. nespomína na to čo spravil, len to ľutuje - len sa snaží zapadnúť do tohoto sveta pre ktorý ako keby sa odsudzil. postava róma, a nepriamého spoločníka je jednoducho krásna. Abrhám a Winnicka vo svojej časti prechádzajú zaľúbenosťou, nedospeloťou a posadnutosťou. vyústenie neočakávané a dotvára depresívnu atmosféru snímku, ktorý ale bohužiaľ kazí inak skvelá jazzová hudba. Zmes surrealismu a impresionizmu dotiahnutá k dokonalosti. postavy tak skvelo napísané a zahrané že aj tá nejmänšia postava má reálny charakter a s každou jednou sa dá stotožniť. no a tu prichádza aj najväčšia výčitka. nech je film akokoľvek skvelý neustále preskakovanie s postáv na postavy a z dialógov na dialógy doslova ničia zážitok s empatiou postáv. veríte im, viete sa s nimi stotožniť a sú vám neskutočne známe. každá jedna. ale ani za živého boha sa ich nemôžete dotknúť (31.12.2008)

,,Zo života človeka, ktorý stratil vieru a neodvažuje sa neveriť." Krize intelektuála má v Československu 20. století jednu specifickou zvláštnost, totiž kontext komunismu. Tolik nenaplněných nadějí a zklamaných očekávání vede k stabilizaci bezčasí. Labyrint světa, v němž nelze nalézt ráj srdce. 322 je ryze autorský film, vzniklý samozřejmě v širokém řečišti tzv. Československé nové vlny, čímž je dáno hned jeho několik typických znaků - polodokumentární forma, experimentální výrazové prostředky (např. mezititulky coby jakýsi vnitřní poznámkový aparát, ilustrující myšlenkové pochody v hlavě hlavního hrdiny, ale také odkazující k estetice dobových týdeníků atd.), řada poetických obrazů a scén, výrazná obrazová stránka a s tím spojená originální práce s kamerou a samozřejmě také silná symbolika - Dušan Hanák použil emblematickou metaforu, totiž že jedinec, který nemůže veřejně vyslovit svůj názor, ochoří rakovinou hrdla...což lze medicínsky popsat diagnózou 322. A je už jedno, jestli se nakonec potvrdí či nepotvrdí...trpí jí totiž celá společnost... ,,Povedzte, že ste sa mýlili... Povedzte, že jste nikdy skutečně neverili..." Hlasem propagandy z dobového rádia: ,,A z nášho hladiska je najvyššou hodnotou človek, ludske štastie, sloboda..." O kolik je to dnes jiné? (25.07.2012)