322

Zachytiť imagináciu Hanákových obrazcov je ako ponevieranie sa medziuličkami Dziga Vertova a to jeho námet je okorenený akýmsi východoeurópskym dystopickým svetom. Odrážanie Lohninského choroby je metaforicky jasné a zrozumiteľné a to podobné narážky pre spoločenské usporiadanie nemali v našej kinematografii miesto. Takisto menovite slabou vzpruhou čeliť závažným výzvam rádového ľudu a nie spomínanej transformácie poriadku príslušníkov strany je vari smutnejším odkazom ako tých profilujúcich, ktorí to do toho stavu priviedli. Postrádam naratív, ale o tom Hanák konieckoncov nie je a práve gradáciou samotnej dramaturgie by sme sa dopracovali azda k povrchnejším hermetickým záverom obsahovej i formálnej konzistencii. A bez dôležitých očných mikrodetailov pre blaho a potešenie z vizuálneho pranierovanie, ktoré pohyblivému svetu dodávajú samostatnú reč. Doby, miesta a času. (18.07.2016)

Nevím, jestli je to dobře nebo špatně, ale takové filmy se u nás už zřejmě nikdy nenatočí. Pro diváka je nesporně velmi obtížné ztotožňovat se s nemocným, ať už končí příběh dobře, nebo špatně. O to více, pokud tou nemocí je strašák "moderní" doby, před kterým si nikdo nemůže být jist. Je mrazivé, že po čtyřiceti letech od natočení tohoto snímku máme třeba ledničky, které si samy přes internet objednají chybějící jídlo, ale způsob léčby rakoviny se od té doby zásadně nezměnil. Farmaceutické firmy nás zásobují tisici léků na nemoce, které možná ani neexistují, ale diagnóza 322 (nebo jaké má dnes číslo) ani dnes nebude věštit nic dobrého. Dosti chmurů, film je natočen výborně a má skvělé melancholické okamžiky. Beze slov diváka vede tam, kam chce. Žádné berličky, prostě pokud chceš, zamysli se. Nakonec bych chtěl upozornit jednak na Janu Švandovou, pro níž to byla první filmová role a je tu opravdu zaznamenáníhodná a druhak na krásné české slovo "hochštapler", které jsem snad v žádném jiném filmu ještě neslyšel... :-) (28.02.2012)

Kvalita pohľadu do útrob človeka je na nesporne vysokej úrovni. Škoda však, že som mal na tento film asi nie vhodnú náladu, jeho kvalitu je však možné prirovnávať k filmom svetového charakteru. Psychologickosť vo filme bola poväčšine vkusná, až hypnotizujúca, no miestami naopak nepríjemne dráždila práve moju psychiku počas sledovania. Herecké výkony sú na slušnej úrovni, pri českých hercoch oceňujem najmä perfektnú slovenčinu. 70%. (24.10.2008)

Film, který po svém dokončení putoval do trezoru, ovšem jedna kopie utekla a snímek zvítězil na festivalu v Mannheimu a získal první cenu. Je to skvělý psychologický snímek, kde hlavní roli hraje Václav Lohniský (škoda, že je předabován slovenským hercem), ale i tak jeho výrazná tvář a celkový dojem působí dokonale. Perfektní kamera Viktora Svobody zabírá různé úhly a pohledy a občas působí hodně dokumentaristicky. První celovečerní film Dušana Hanáka a hned takové zajímavé téma, kde se hlavní hrdina protlouká životem, který jakoby dostával jinší rozměr, když mu lékaři určí diagnózu 322. Trochu je naznačeno, že se dříve podílel jako stranický činitel na násilné kolektivizaci a radši po pár létech začal dělat kuchaře, takže spíše než záporný hrdina je naopak kladný. Jeho žena si najde milence v podání Josefa Abrháma a zkončí tragicky. Další výborné role hrají Miroslav Macháček jako vyšetřující lékař, Karel augusta jako patolog, nebo mlaďoučká Jana Švandová, přítelkyně Josefa Abrháma. Výborný film ze 60. lét (tyhle filmy prostě měly svoje nenapodobitelné kouzlo, zvláštnost a hlavně zachycení doby, jak se tenkrát žilo). Výborné jsou vložené různé titulky u některých situací, který film dělá hodně zvlaštnějším. A celý snímek perfektně podkresluje jazzový hudební doprovod Ladislava Gerhardta. (10.02.2013)

Naturalistický kousek, který má velmi originální způsob vyprávění. Je natolik obsažný, že není možné ho pojmout napoprvé. Ale je jako dobré víno - zraje s věkem a je třeba s ním jako s vínem zacházet - dávat si ho pomalu po doušcích a vychutnávat. K vlastní filmové řeči rozhodně patří takřka dokumentární kamera a střih, originální je také použití filmové hudby. Běžné ruchy včetně rozhovorů, zvuků ulice, jsou prostihy do jazzového pokresu, což dává filmu vlastní dynymiku. Jeden ze zajímavých filmových debutů. (05.12.2015)