Můj život beze mne

Oceňuji zřejmý záměr neudělat z filmu sentimentální vyděračskou limonádu o umírání prostřednictvím houpačky pocitů - hysterií strachu počínaje, bobříkem odvahy konče, ale přes velmi sympatický přístup k roli Sarah Polley mi přece jen postoj hlavní hrdinky ke svému náhlému zvratu ve zdravotním stavu přišel nepřirozeně stoický. (28.07.2005)

Úžasný příběh s bohužel tak nevěrohodnou ústřední hrdinkou, až je mi to líto. Celý film je intenzivní, hraje na city, ale netlačí z vás slzy lacině a za každou cenu. I drobné vedlejší postavy jsou velkolepě vykreslené a zaslouží potlesk (Speedman, Ruffalo), jak je ale možné, že zastiňují hlavní postavu, kolem které by se měl příběh motat nejvíce.? Nevím. Nesedla mi, možná je až moc nevěrohodně se vším srovnaná a racionální, v druhé polovině filmu to na mne působí jako maximální křeč. Konec to naštěstí zachrání, ale na pátou hvězdu to ani tak nevytáhne. Rozhodně ale stojí za vidění. (11.01.2012)

Skutečně mimořádný film, prokazující obrovskou míru empatie, pohled na Ameriku z odvrácené strany, pohled očima sociálně vyloučených, lidí žijících v přívěsech, pohled neúspěšných, kterým nepřeje život... Zařazením nezávislý snímek, formálně vysoce vytříbený filmový tvar, který charakterizuje střihová zkratka, podmanivá práce s náladami a hudbou, skutečné herecké umění a strhující příběh, jenž akcentuje silný ženský typ. Při daném tématu je skutečně výjimečné, že se režisérka vystříhala jakéhokoliv citového nátlaku na diváka... Koukáš na ty věci, které si nemůžeš koupit. Vše tady pořád bude, až odejdeš. Až umřeš. A poté si uvědomíš, že všechny ty věci v naleštěných výlohách, všechny ty modely z katalogů, všechny ty barvy, speciální nabídky, všechny ty recepty Marthy Stewartové, všechny ty hromady mastného jídla jsou tu jen proto, aby se nás snažily držet dál od smrti... (09.01.2010)

To bylo teda utrpení...film měl skvělou myšlenku, ale katastrofální zpracování (aspoň mě to tak přišlo!)..nesympatičtí herci (hlavní hrdinka a její příšerné děti), strašně nelogické jednání postav (vážně nechápu, jak se někdo může dozvědět, že umírá a zachovat se jako ona! Jí to bylo úplně jedno! žádné slzy, žádné deprese.."no co, tak umírám! To se stává!"..postrádala jsem jakékoliv emoce, které se u umírání dají očekávat)...možná to některým přišlo úžasné, protože film nehrál na city, ale když nemá na city hrát umírání, tak co pak teda? Navíc hrdinčin seznam, co musí do smrti stihnout mi přišel parádně nedořešený..navíc ho ani moc nesplnila..čekala jsem nějaký nespoutaný život se spoustou splněných přání..a ono nic Hl.postava se neustále válela v posteli/s milencem..a chodila do práce. Tomu se říká přepych... Tak šíleně jsem se už dlouho nenudila. Ten námět si přímo žádal o lepší a zajímavější zpracování.Ne jen rádoby smutné pojetí, které je studené jako psí čumák! (05.06.2010)

Mladá žena, která má za sebou asi ne příliš přívětivé dětství, otec v kriminále a věčně naštvaná, usoužená matka. V 17-ti první dítě, v 19-ti druhé a ve třiadvaceti konečná diagnóza. Manžel je její první láska, mladý, nevyzrálý, neschopný zabezpečit rodinu. Ann je odjakživa zvyklá postarat se sama o sebe i o ostatní. A to je klíč k jejímu rozhodnutí... Věřím, že taková bytost může existovat, nesobecká a milující. (19.12.2018)