Ružové sny

Příběh o vesnickém pošťákovi, který se zamiluje do mladičké cikánky nemá chybu. Nemoralizuje, nepřeslazuje, ani romskou komunitu nemaluje v růžových barvách. Fakt se na to dobře kouká, i díky moc hezké Ivě Bittové. A celé to doprovází bezvadná Hapkova hudba. Jeden z mála dobrých slovenských filmů. (24.09.2007)

Lyrický príbeh lásky dvoch ľudí pochádzajúcich z rozdielnych kultúr a miest v spoločnosti. Slovenské vidiecke prostredie je tu opísané úplne dokonale a zároveň je plné pôvabných a jedinečných postáv. Najlepšia je dvojica starších ľudí, kde babka odmieta dávať dedkovi jesť a ten na protest lozí na strom, kým mu babka nedá konečne riadne najesť. Ako pozitívom hodnotím skutočnosť, že režisér obsadil do úloh aj nehercov (hlavne Rómov), čo dodáva filmu veľkú vierohodnosť (06.02.2006)

Poetika se filmu nedá upřít, hlavně díky snům hlavního hrdiny, kterého bezprostředně a přirozeně ztvárnil tehdy začínající Juraj Nvota. Cigánku, do které se zamiluje zahrála taktéž začínající Iva Bittová. Vadilo mě předabování českých herců Josefa Hlinomaze a Marie Motlové, když jejich pravý hlas znáte, těžko si na to zvyknete. Naopak Václav Babka a Libuše Havelková mluvili plynně po slovensky. Když spustili cikáni mezi sebou tu svoji hatmatilku, slovu jsem nerozuměl, ale asi to byl režisérův záměr. Růžové sny se zcela vymykají normalizační tvorbě sedmdesátých let, snímek mě ale upřímně moc nezasáhl. (13.03.2019)

...the hell did I just see? To, čo zhruba tri štvrtiny filmu bolo dejovým oblúkom síce nevybaveným, ale predsa dobre fungujúcim sledom epizódok zo vzťahu mladého poštára (veľmi slabo hrajúci Juraj Nvota) a cigánky (chrumkavá Iva Bittová), sa v záverečnej polhodine doslova zo sekundy na sekundu zmenilo na totálne mimózne WTF, kde skoky v čase a priestore (ktoré predtým pôsobili ako príjemný autorský zámer) prestali dávať akýkoľvek zmysel a kde vôbec celý film začal pôsobiť, akoby režisér ku koncu natáčania dostal do daru nejaký špičkový fet z Ameriky. (22.01.2012)

„Boli ste spolu?“ - „On ma asi nechce.“ - „Daj mu niečo do kávy a hotovo!“ Nevím, zda existuje i nějaká jiná verze, ale stejně jako nemám rád, když se kdoví proč musí předabovávat slovenští herci českými, vadí mi to i opačně. A z „romštiny“ jsem pro změnu neměl vůbec nic (což byl ale nejspíš i záměr tvůrců, takže budiž). Příběh v Ružových snech není podstatný, staví se hlavně na z filmu sálající letní atmosféře a mile naivní mladé lásce. Té okolnosti nepřejí, tudíž se i nálada (s pomocí výborné Hapkovy hudby) postupně začne proměňovat, ale divákův zájem tím neochabuje. Přece jen hlavní pár Nvota-Bittová je maximálně sympatický. Očekávaný a nevyhnutelný konec udělá s publikem své, ale příjemná vzpomínka zůstane. Krom předabování mě ještě lehce zklamalo, že dlouho fungující humor se pozvolna skoro vytratil. Tak či onak, celkově mi to dává slušné 4*. „Pozor na peniaze! Keď dávaš peniaze... počúvaš? Hmatateľne sa presvedčiť či ten človek žije. Keď spí na posteli, dotknúť sa ho. Keď nedýcha, nemá nárok!“ (28.10.2017)