Hrútar
Blandt mænd og får
Barani
Rams
Rams
Rams
Režie:
Grímur HákonarsonScénář:
Grímur HákonarsonKamera:
Sturla Brandth GrøvlenHudba:
Atli ÖrvarssonHrají:
Sigurður Sigurjónsson, Theódór Júlíusson, Charlotte Bøving, Jón Benónýsson, Gunnar Jónsson, Sveinn Ólafur Gunnarsson, Þorleifur Einarsson (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Kiddi pije a rád střílí. Gummi nepije a nestřílí. Zarostlí jsou oba stejně. Kiddi a Gummi jsou bratři, kteří spolu už 40 let nepromluvili ani slovo, a jediné, co oba sdílejí, je láska k ovcím. Jednoho dne Gummi pojme podezření, že Kiddiho výstavní beran je nakažen smrtelnou klusavkou. Nad rodinným plemenem ovcí, životní pýchou obou bratrů, se začnou stahovat mračna. Film citlivě vypodobňuje bratrské pouto, které i po desetiletích vzájemných neshod zůstává silné. Nechybí mu nic, co mají fanoušci islandských filmů rádi: syrové prostředí, ironie a absurdní humor, umně vklíněný do žánru dramatu. (Aerofilms)
(více)Videa (3)
Recenze (96)
Berani jsou přesně tím, co jsem od nich očekával. Severské drama v klasickém evropsko artovém mustru. Minimum slov, často dlouhé záběry v krásných kompozicích a typický závěr, který i tak velkou část lidí v kině překvapil. Pokud jste již nějaké podobné severské filmy viděli, víte do čeho jdete. 7/10 ()
Jedinečná islandská krajina vyprodukovala jedinečný film. Podmanivě jednoduchý příběh dvou znesvářených bratrů bydlících od sebe co by kamenem dohodil, přesto spolu dokázali čtyřicet let nepromluvit. Tuhle venkovskou náturu se povedlo natočit láskyplným pohledem, nechyběla špetka suchého humoru, ale jinak tady životní pochmurnost koukala všem beranům z očí. Celý film ubíhal čitelně a vždy se dalo odhadnout, co přijde dál. Jenže pak se vytasí s takovým koncem, který mě donutil zapomenout na vše ostatní. ()
Na první pohled film, který svým dějem zrovna dvakrát netáhne. Dva rozhádaní bratři, kteří spolu nemluvily 40 let, ale má je spojit jejich společná láska k ovčímu stádu, o něž se starají. Pod tímhle ale tkví jeden tichý, silně emotivní skvost, který nepotřebuje slova, ani jimi moc neplýtvá, aby vás dovedl zaujmout. ()
I po čtyřiceti letech lze konečně zjistit, koho že já na tom světě vlastně mám. Žijí vedle sebe, v žilách jim koluje stejná krev ale nikdo pro ně není vzdálenější než ten druhý. Patří tam a nikam jinam. Do údolí pod majestátními horami. Zůstávají a za všech okolností bojují. Každý po svém i společnými silami. Nádherně poklidné drama s humorem, ke kterému je potřeba spousta tekutin, ale také velmi silným závěrem, který podtrhuje vynikající režii. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] ()
..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. ()
Galerie (22)
Zajímavosti (1)
- Film se natáčel na severu Islandu poblíž okružní silnice 1, a to v oblasti mezi Akureyri a jezerem Mývatn – na farmě Mýri. Farma je samém konci silnice 842, ta od farmy pokračuje jako F26 a vede přes centrální vysočinu dál na jih, kde se po cca 280 km (už jako silnice 26) kousek za obcí Hella napojuje na silnici 1. V blízkosti farmy se nachází vodopád Aldeyjarfoss. Most přes řeku Skjálfandafljót (čtvrtá nejdelší řeka na Islandu), který se ve filmu objevuje, spojuje silnici 842 se silnicí 844. Osídlení zdejší oblasti v údolí Bárðardalur se řadí mezi nejstarší na Islandu. (Gabretta)
Související novinky
TOP filmy 2015 dle TOP uživatelů ČSFD.cz
V letošním přehledu nej filmů, které viděli naši top uživatelé v roce 2015, jsme dali prostor i filmům s jiným rokem výroby/uvedení než 2015. Anketu vyhrál postapokalyptický akčňák Šílený Max:… (více)
Bitva cizojazyčných filmů začíná
Poslední měsíce filmového roku vždy patří hlavně oscarové líhni. Americké snímky se předhání v tom, kdo urve nejvíc pozornosti, to samé ale dělají i celovečeráky ze zbytku světa, které touží po… (více)
Reklama