Berani

Film ma nezaujal, i keď uznávam, že ako mestský človek som voči nemu predpojatý. Nepokladám za účelné, aby som sa pol druhej hodiny pozeral na ovce, psa a dvoch starých rozhádaných bratov. Prajem islandskej kinematografii, aby sa jej darilo tvoriť filmy, ktoré zaujmú aj niekoho iného, ako domorodcov. (18.03.2023)

I po čtyřiceti letech lze konečně zjistit, koho že já na tom světě vlastně mám. Žijí vedle sebe, v žilách jim koluje stejná krev ale nikdo pro ně není vzdálenější než ten druhý. Patří tam a nikam jinam. Do údolí pod majestátními horami. Zůstávají a za všech okolností bojují. Každý po svém i společnými silami. Nádherně poklidné drama s humorem, ke kterému je potřeba spousta tekutin, ale také velmi silným závěrem, který podtrhuje vynikající režii. [Filmový Klub Citadela-Litvínov] (12.01.2016)

Dvojica mlčanlivých bratov vám bude spočiatku pripadať, že toho majú s baranmi mnoho spoločného. Príbeh o odcudzení a uzmierení má čo povedať, navyše prostredie i okolnosti za akých k tomu dôjde sú pomerne originálne. Vo filme sa zbytočne nevykecáva, prevláda čierny humor, ale mohlo ho byť viac. Veľmi podarená bola scéna kde Gummi zmrznutého a spitého Kiddiho nabral na radlicu a vysypal ho až pred nemocnicou i s hromadou snehu. Výborný záver a dosť ma zaujal Kiddov pes. Najlepší poštár na svete...80%. (10.12.2016)

Berany berany chadržč! takto by se dala zjednodušeně charakterizovat oblíbená dětská kratochvíle, kdy už nás nebavilo si cpát nejrůznější předměty do chřtánu a namísto toho nebylo nic kouzelnějšího než do sebe narážet hlavou. Bratři jsou úderníci a pořád do sebe narážejí ve svých názorech. Až základní láskyplné pouto k jejich životnímu poslání je opětovně zblíží. Film krásně ukazuje jak jsou Islanďané spjatí s přírodou, ukazuje drsnost krajiny, ale i správné lidi na správném místě. Je to minimalistcké dílo, které dost možná vynikne pouze na plátně a pouze v dobrém rozpoložení. Poté si tento všední příběh nevšedně vyprávěný jistě užijete. (23.11.2015)

..Uff, kde začať, čím skončiť, ako najlepšie vyjadriť to čo teraz cítim a čo som zažil.. V kine nás bolo síce len sedem, no prvýkrát od roku 1994, čo chodím do kina sa mi stalo, že nik zo sály neodišiel, až po skončení titulkov a rozsvietení kina. Úchvatný zážitok, strašne silná téma, prosto neviem či to je tým, že i ja mám brata, ale tak krásny a drsný príbeh zároveň, to je presne to, prečo vyhľadávam takéto klubovky. Kiež by v kinách takéto snímky nehrali len raz, ale tri týždne v kuse.. To by sa snáď postupne zmenila aj úroveň, farmami "osprostených" návštevníkov. (30.03.2016)