Pustina

Městečko Twin Peaks po česku. Pustina se mu v některých ohledech (celkové rozvržení, struktura vyprávění, řada použitých postupů i dílčích témat) podobá natolik, až to zavání spíš kopírováním než inspirací, přesto má dostatek vlastní kvality, kterou divákovi sebevědomě předkládá. Jejím středobodem je napínavý detektivní příběh, kromě něj však nabízí plastický obraz místa složitých mezilidských vztahů, střetu soukromé a politické sféry života, poznávání sebe sama i ostatních, jež se vyjadřuje k řadě aktuálních společenských otázek. Bravura, s níž jsou všechny tyto motivy propojeny a zasazeny do kongeniálního výtvarného stylu s úžasně pochmurnou atmosférou, jakož i bezchybné herecké výkony, dalece překonávají to, co bych od současného českého seriálu čekal. Kromě oné přehnané inspirace tak za jedinou podstatnou slabinu považuji rozuzlení zápletky /drobný SPOILER/, jež je v kontextu předchozí hry s divákem a poskytnutých náznaků krajně neférové. Nebýt toho, hodnotil bych 5*. (09.01.2017)

Dalo by se tomu vyčítat kdeco, ale tu severočeskou depresi, hrátky s pochmurným vizuálem a rozkrývání charakterů národní povahy v bohem zapomenutém koutu republiky, beru jako devízu, protože až doteď nikdo neměl odvahu natočit to u nás právě takhle. Hulíkova nepopiratelná inspirace u Nica Pizzolatta není na škodu, ta umanutost jedné z hlavních postav, která projde v polovině zásadní změnou, je stejně uvěřitelná, i když má kyvadlo diváckých sympatií jako na orloji. Jediná věc, která mě opravdu mrzí, je že to Zachariáš nezrežíroval celé. Díly od Nellis postrádají tu opravdovou vnitřní tenzi a jsou spíše „jenom“ velmi dobře splněným zadáním, bez ohledu na cokoliv dalšího. PS: Pátý díl, se svým dějovým bezvětřím a pochmurným tichem, je dokonalou ukázkou unikátní režie. (11.01.2017)

I když mám pár výhrad (téměř nefunkční lesní školka, patrně product placement v podobě rušivých "našlapaných" aut v sociálně slabším prostředí) hodnotím jako seriálový počin nejen roku 2016. Výstižná je recenze v LN. (12.12.2016)

Poprvé jsem u českého projektu zaznamenala slovo casting, možná i díky tomu se v seriálu objevují neokoukané tváře. K neokoukaným tvářím přičtěme i neokoukané syrové prostředí. Hulík napsal výborný scénář s naprosto fantastickými dialogy. Především díky nim vše působí velmi realisticky. Na režisérské stoličce se střídají dva lidé s mírně odlišným přístupem, Nellis se více věnuje psychologii postav, Zachariáš lépe tvoří tajemno. Oběma se daří skvělé vedení herců, nenajdu nikoho, kdo by mi vadil, což je v případě přítomnosti Ciny téměř zázrak, dokonce všem věřím vše od první do poslední minuty. Pustina je seversky bezútěšná bohem zapomenutá krajina, její obyvatelé pomalu chřadnou s ní. V Pustině žijí živí lidé, mají své radosti, starosti, dobré i špatné stránky. Opět potlesk pro Hulíka. Oba kameramani odvedli také výbornou práci. Cit pro detail je patrný již v úvodních titulcích. Při nich též slyšíme, že i v oblasti hudby budeme mít co do činění s něčím mimořádným. Hulík si mě fantasticky povodil, nesklouzl se na moderní vlně odhalení pachatele v předposledním díle, tudíž se v tom posledním nemusel hodinu věnovat objasňování objasněného. Byť vyvrcholení není plné zvratů, je patřičně, nebo by se spíše hodilo napsat nepatřičně, šokující. Šokující především následnou bezmocí. Tenhle seriál nejen, že by se mohl hrdě postavit vedle svých evropských konkurentů, ale mnohé z nich by bez obtíží převálcoval svými kvalitami. O to smutněji působí fakt, že HBO šetří a přestala financovat české projekty. (26.12.2022)

Divákovi to opravdu neusnadňuje, nehladí ho ani nekonejší.Na červenou nit příběhu zmizelé dcerky místní starostky v podání vynikající Zuzany Stivínové navléká korálky sociálních motivů. A nad Pustinou vesměs pustých životů vládne sychravo, šedo, smog, mlha, tma vytvářející z měsíční krajiny po minulé uhelné éře přízračné kulisy. Na vysokou laťku i souhru řemesel je radost se dívat, ač severskou vlnou poučená stylizace činí z Pustiny seriál až příliš vypiplaných rekvizit. Letité lůžkoviny, igelitové tašky poletující prázdnotou, zvadlé květiny na odpočívadlech otřískaných paneláků, oschlé chlebíčky, dokonce každičký kus prádla na šňůře buduje obraz vykořeněného zmaru tak urputně, až se ocitá na hraně jednotvárnosti – a uvěřitelnosti. Navíc točit bezčasí znamená logicky línější rytmus, byť třeba v závěrečné epizodě jej výbušně dramatizuje odběr vzorků DNA všech mužů ve vsi.Trochu účelově se řeší podíl rodičů na činech mladistvých, nicméně vzkaz, že nakonec jde vždy o děti, jež kryjeme, hájíme a neznáme, v sobě nese velkou sílu. (03.02.2019)