Proč posedl amok pana R.

Kdybych musel velkou část života čelit takhle nekompromisni lavině bezduchosti a nikam nevedoucích bezvýznamných dialogů, věřím tomu, že mě popadne úplně stejný amok. Kurt Raab je ve svojí uťáplosti dokonalý, mám pro něj slabost už od Satansbraten (kde teda rozehrával daleko šílenější hru). Škoda, že se Fassbinder od tohohle filmu úplně distancoval - mám pocit, že by z něj vytřískal brutálnější podívanou. (21.05.2014)

Krutě realistický pohled na rutinní život - nesmyslné a nekonečné blábolení, stupidní problémy, materialismus jakožto smysl života, vztahy ze zvyku, děti, které nejsou tak inteligentní a bezpoblémové jak by si člověk přál, pocit nepochopení... Fassbinder diváka psychicky týrá nepatřičnou délkou a naturalitou záběrů - nutí ho si neustále uvědomovat, že takhle to prostě doopravdy je... V ZOO jsem viděl orla. V kleci je smutný a nehýbe se. Když je ale volný, létá vysoko a krouží... Pan R. mříže té klece prostě vylomil násilím - jinak to ani dopadnout nemohlo... (27.06.2009)

Presný obraz uzatvorenej rutiny strednej vrstvy. Prevládajú stupídne témy v dialógoch, zakrývanie podstaty, slovné nedopovedanosti, neúplnosti, simulujúce akúsi psychologicko-vzťahovú znalosť magazínových článkov zo spoločenských časopisov. Kultúrny záujem sa sústreďuje na hlúpe tv seriály a mozogvymieľajúce estrády a zábavné šou (dnes reality šou). Príznačná je scéna, v ktorej matku pána R. zaujíma len pramálo nejaká uplakaná opera pre operu samotnú. Zaujíma ju len to, že spĺňa povedomie tej, čo chodí pravidelne na operu a napĺňa tak úzus kultúry dychtivej a znalej paničky. Jej režisér či aktéri sú jej ukradnutí. Skutočný záujem jej aj jej nevesty - manželky pána R. je vo vytešení sa nejakou tv seriálovou hlúposťou. Hlavný aktér je v postavení radového zamestnanca - stavebného návrhára. Dni trávi nad rysovacím prknom, zakresľujúc do výkresov ticícky okien, garážových stojísk a vchodov do traktov kolektívnej bytovo-kancelárskej výstavby. Jeho rebélia spočíva v opileckom prejave pred šéfom a kolegami, vyznievajúcim ironicky svojou prehnanou podliezavou chválou. Veľa záberov je nakrúcaných zozadu, často vidíme len vzadu ulízané úradnícke vlasy pána R. Akoby hercov zaberala akási skrytá kamera, zaznamenávajúca autentické reči. Reči, z ktorých možno odvodiť príčinu záverečnej tragédie. Len tá samotná film problematizuje, pretože podobných riešení frustrácie strednej triedy, spočívajúcich v radikálnom vysporiadaní sa s okolím, čo Vás-Nás-Ich dennodenne serie, je minimum. Sociálno-kritickí autori v literatúre a filme veľmi radi spájajú osobné so spoločenským. Niekedy prestrelia, čo je aj prípad Amoku pána R. Presne, ako píše Artran. Stačí sa pozrieť do zrkadla. Niekedy ani netreba pootočiť ho k susedom. Forma podobá Dogma štýlu, dávno pred jeho ustanovením. (22.11.2015)

Herr R. (Kurt Raab) pracuje jako technický kreslíř v malé mnichovské kanceláři, jeho kolegové jsou celkem milí. Žena pana R (Lilith Ungerer) vede domácnost a stará se o jejich jediného syna (Amadeus Fengler), který má sice ve škole nějaké problémy, avšak učitelka dodává rodičům naděje. Večery tráví manželský pár většinou u televizoru; matnýma očima hledí pan R. na obrazovku. Brzy se však musí něco stát... Realistický psychologický snímek o katastrofě neměnnosti a ritualismu. Prakticky všechno improvizováno podle hrubě načrtnutých skic. Raný a výborný Fassbinder. (26.06.2005)

Celý děj tohoto filmu, svázaný do jednotlivých „výstupů“, působí jako výtah té nejodpornější vztahové konvenčnosti bez sebemenší naděje na jakoukoli změnu. Pocit klaustrofobické jednotvárnosti umocněn Fassbinderovým nepodbízivým tvůrčím přístupen a rozechvělou kamerou vzbuzuje až jakousi vnitřní nevolnost. Jednotlivé scény jsou jako výstupy vystřižené z absurdního dramatu, přičemž vrchol zosobňuje monolog sousedky-lyžařky. To, co se poté stane je už pouze logickým vyústění děje, který k tomuto okamžiku o začátku spěje. (27.05.2009)