Dívka ve vlaku

Nevedel som sa rozhodnut, ci mam dat 3 alebo 4 hviezdicky, ale nakoniec s prizmurenim oka predsa len dam 4, kedze podobne psychologicke thrillery mam rad. Len skoda, ze sa reziserskeho zezla neujal David Fincher, lebo si myslim, ze on je na to ako stvoreny. Hudba Dannyho Elfmana ma chvilami hypnotizovala skor k nude, alebo k premyslaniu, ze uz by som sa rad dockal rozuzlenia minimalne o polhodinu skor, kedze som mal pocit, ze dej filmu ide ako z chlpatej deky, ale tak nakoniec moja trpezlivost zvitazila, vsetko zapadalo do seba ako puzzle a mohol som odist z kina z pocitom, ze na Fincherov GONE GIRL (2014) sice nema, ale bavil ma. (31.10.2016)

Moc mě to nevzalo. Řemeslně dobré, bezproblémově natočené i zahrané. A vlastně jsem se vůbec nenudila, ale chybělo mi něco navíc. Viník všeho mě napadl snad hned, jak se objevil na scéně, ale stále jsem si říkala, že tak jednoduché to určitě nebude a dál jsem tak čekala na nějakou wow pointu, ta ale nepřišla. Ne, že by ve filmu byla nouze o zvraty, ale žádný není takový, který by s divákem dokázal vyloženě zamávat. Pro mě šlo o film, který mi sice rychle utekl, ale nic nezanechal a za měsíc budu muset uvažovat, o čem to vlastně vůbec bylo a co zajímavého se tam stalo. (09.10.2016)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)

Zkouknuto poprvé a nejspíš naposledy. "Dívka ve vlaku" je příběhově velice slabá a nemá ani jednu jedinou sympatickou postavu. Otravná a docela nebezpečným způsobem šáhnutá alkoholička Emily Blunt neustále jezdí (vlakem) kolem domu svého ex a jeho nové manželky Rebeccy Ferguson. Jednoho dne si v sousedním domě (z vlaku) všimne atraktivní bloncky Haley Bennett, jejíž (z vlaku) pohádkový život se pro ni stane jakousi modlou. A tak se není čemu divit, že když Alkoholička (z vlaku) zahlédne na balkoně Bloncku s jiným chlapem než obvykle, vystoupí (z vlaku) a vydá se to té blonďaté děvce vytmavit. Počkat... Opravdu se není čemu divit? Já bych tedy řekla, že se JE čemu divit, protože tohle rozhodně není NORMÁLNÍ chování. Ale abych to nezakecala nastavením svého morálního kompasu, Bloncka zmizí a Alkoholička se probere kdesi v lese s totálním opileckým oknem. Zbytek filmu se samozřejmě točí kolem snahy vybavit si, co se stalo, a zakončuje ho velmi prosté rozuzlení s celkem logickým zvratem. P.S.: Mysteriózní? Nope. (18.06.2023)

Popísať zložitý thriller The Girl on the Train je ťažké, v niektorých chvíľach zostáva divákovi rozum stáť. Bezpochyby sa jedná o jeden z najvýraznejších filmov roka 2016, ktorý si publikum získa veľmi originálnym nápadom. Príbeh vie pohltiť, túžime sa dozvedieť, ako to naozaj bolo, dej má spád. Prepracované dialógy strieda akcia, po skončení zostanú ústa zľahka pootvorené a hlava zmätená. Ideálne pre fanúšikov mistery thrillerov a ľudí, čo sa neboja náročnejších diel. Rozprávanie je dosť mätúce. Divák má ohromnú ťažkosť sa vtom poriadne zorientovať. Artové poňatie snímky je tak cielené hlavne pre náročnejšieho diváka. Emili Blunt ako alkoholová troska Rachel je famózna. Zvyšok osadenstva jej len sekunduje. Mne trochu vadila delirická hudba, hlavne na začiatku. Potom už som ju prestal vnímať a keď sa pozriem späť, asi to bola dobrá voľba. Podčiarknuté, sčítané, mne sa to páčilo a myslím, že by to ani nešlo pojať lepšie. (08.09.2019)