Dívka ve vlaku

Jedna nemohla otěhotnět, druhé se to povedlo a třetí ani pořádně netuší, kdo je otcem. Jedna má velký problém s alkoholem, druhá se začíná obávat o dosud spokojené manželství, třetí se pohřešuje. Tyhle dámy se tak nějak znají, zjišťujeme, kdo měl co s kým, a než dojdeme do finále, bude to poměrně příjemné luštění. Není to sice tak osobité a šokující, jak by mohlo být, ale tři vypravěčky, které matou diváka a poměrně komplikovaně strukturovanému ději dávají sympaticky mrazivý opar, se mi tak nějak trefily do nálady. Už románová předloha Pauly Hawkins zaručila, aby se po rolích zaprášilo, nejvíc z trojice tak trochu labilních žen ukrojila zubožená a nemilosrdně snímaná Emily Blunt, která znovu zaručuje, že když si vybere kvalitní roli, dokáže přikovat k sedačce. Zoufalá alkoholička a stalkerka s výpadky paměti by si tak možná nějakou hereckou nominaci zasloužila. Velmi solidní je i promiskuitní mrška Haley Bennett, i další role jsou obsazené velmi slušně. Ano, místy neobratný Tate Taylor se očividně nechal perfekcionistou Fincherem, jeho Zmizelou a nespolehlivým vypravěčem dost inspirovat, ale tohle vodění za nos má i kus z jeho režijních kvalit. Ač byla samozřejmě opora v podobě tvůrce Sedmi nebo Klubu rváčů někde jinde. I když jsem se zorientoval poměrně rychle, tenhle důstojně odvyprávěný thriller jsem si nadmíru užil. (26.10.2016)

Podla mňa príbeh vôbec nie je zlý, ale samotná realizácia ma moc nebavila. Hneď na úvod ma nezaujala Emily Blunt, ktorá je pekná, ale jej postava ma nebavila. Potom sa ten príbeh začala trošku viac rozvíjať a aj keď to bolo zaujímavejšie a v samotnom závere nakoniec všetko zapadlo do seba, nemalo to na mňa ten správny dopad, to šokujúce odhalenie tam proste chýbalo, ten moment prekvapenie. Prišlo mi to zbytočne rozťahané. Obľúbený soundtrack: The Girl On The Train - Main Titles. 60% - 3* (10.03.2017)

Hodně věrná adaptace knihy bez větších odchylek. Jako čtenář jsem se orientoval, nečtenáři asi museli mít problém. Další Zmizelá to není, slušné řemeslo ano. Nejvíc mě zklamalo přenesení děje z UK do USA a místo typicky britských pididomků jsou tu americké vily s velkými zahradami. Rachel má zrak jak Legolas. (18.10.2016)

Nevěděla jsem, že "divkou" se mohou označovat i rozvedené alkoholičky ve středním věku, ale nebuďme hnidopiši.:D Knihu jsem nečetla, tak třeba onu dívku kvůli filmu postaršili? ... Měla jsem chuť na kriminálku s překvapivým rozuzlením, takže mi tenhle film strašně sednul do nálady. Je pravda, že ve finále se o nic extra originálního nejedná, ale mě to chytlo. Film drží hlavně obsazení, které se podle mě vážně vyvedlo, ačkoliv bylo celkem těžké s hlavní "hrdinkou" sympatizovat, protože ruku na srdce, vožralí lidi mi lezou na nervy a neni na ně hezkej pohled, natož když si myslíte, že je to nějaká duševně chorá stalkerka, z níž se dokonce vyklube vrah a celá zápletka bude trapně předvídatelná. Nakonec to tak naštěstí úplně nebylo. (16.03.2021)

Stejně jako při čtení předlohy se nelze vyhnout srovnání se Zmizelou. Oba filmy mají noirově ponurou vizuální stylizaci (v případě Finchera jde o signaturu, v případě Taylora spíše o nápodobu), oba ukazují manželství jako životu nebezpečnou hru plnou manipulace, lží a přetvářky (ve Zmizelé s cynickým nadhledem a ironickým odstupem od postav, v Dívce ve vší vážnosti), v obou se střídá více vypravěčů (ve Zmizelé s větší promyšleností). Dívka ve vlaku výrazněji než lehce misogynní Zmizelá cílí na dospělé divačky, které prostřednictvím Rachelina příběhu nabádá, aby spoléhaly samy na sebe, ne na to, co jim říkají a co po nich chtějí druzí. Zvlášť muži. ___ Daní za důrazný pro-ženský apel je stejně jako v knize závěrečné převrácení rolí oběti a viníka, které značně degraduje působivost a zpochybňuje význam předloženého portrétu alkoholičky. Film, stojící více na silných hereckých výkonech než na hrátkách s vyprávěním, je totiž z velké části koncipován ne jako kriminální thriller, ale jako psychologická studie vnitřně nejisté ženy, která hledá ztracenou (sebe)důvěru. Závěr, doplněný oproti knize o nadbytečný epilog, tento pocit studu a viny, zesilovaný v průběhu celého filmu za přispění výborné Emily Blunt, náhle neguje. Podobně jako v mnohých Hitchcockových thrillerech o přenosu viny se ukazuje, že pachatelem byl někdo jiný, než film dosud naznačoval, čímž je v tomto případě ovšem vyřešena pouze kriminální rovina vyprávění, nikoliv ta psychologická, která vyznívá neuspokojivě. ___ Díky grafické návaznosti záběrů a přesně načasovaným střihům se Taylorovi daří navodit dojem plynulosti a propojenosti jednotlivých segmentů vyprávění, potažmo jednotlivých vypravěček. Flashbacky ukazující různě vzdálené epizody ze života Megan zvyšují napětí ohledně toho, k čemu ve skutečnosti došlo. Stejně jako Rachel s pamětí poznamenanou usrkáváním vodky přitom známe pouze fragmenty reality a celkový obrázek si musíme průběžně doplňovat a upravovat na základě nových informací. Stejně jako protagonistka zároveň na základě dostupného kontextu mylně vyvozujeme, koho v některých představách vidíme. Nespolehlivé vyprávění tak nepůsobí jako scenáristický kalkul k ošálení diváka, ale je organicky propojené s duševním stavem a kognitivními schopnostmi hlavní hrdinky. Ve výsledku jde o semknutý a soustředěný film, jehož většina nedostatků (nezvládnutý konec, absence nadhledu, místy melodramaticky křečovitá tragičnost) vyplývá z knižní předlohy, případně souvisí s diváckým očekáváním (ne thriller, ale drama). Jestli vnímáte partnerské vztahy jako cynickou komedii, při které někdy tuhne úsměv na tváři, vaší oblíbenou vztahovkou zřejmě zůstane Zmizelá. Jestli preferujete tragičtější polohu, možná vám lépe sedne Dívka ve vlaku. 80% (06.10.2016)