Jáson a Argonauti

Můj nejoblíbenější antický film. Rozpočtem, výpravou, hereckým obsazením se nedá srovnávat např. s Trojou, ale i tak. Kdo by neznal báj o Jásonovi a jeho partě v čele s Herkulem. Jediné co mě štve je to že je to starší film, potřebovalo by to remake, ale ne nějakou sračku ale pořádný režisér, kterej si dá záležet na všem ne jen na tom kolikrát bude film sestříhán. (13.11.2009)

Efekty jsou krásné, z dnešního pohledu vážně kouzelné, ale ony - a bohužel celý film - příšerně zestárly. Příběh je zdlouhavý, všechny postavy vypadají prakticky stejně a mýtus o Jásonovi a Argonautech je kvůli stopáži seškrtán na pár zastávek: Talos, harpyje, skály, hydra, kostlivci. Bez jakýchkoliv bližších vysvětlení, hloubky nebo nedej bože (tady spíše bohové) nějakou psychologii/motivaci postav. (28.07.2014)

Pečení je radost, Hera je pečení, pojďme se tedy podívat, co velká Bohyně másla upekla v Thesálii potažmo v Kolchidě. "Kéž neprolétla, plujíc v dálnou Kolchidu, loď Argó nikdy jícnem temných Symplégad. Kéž neskácel se nikdy v lesích pélijských smrk pod sekyrou, aniž vesly ozbrojil kdy ruce reků, kteří rouna zlatého šli dobýt Peliovi!" Jak se hezky civilně k tématu vyjadřovalo obyvatelstvo obou zúčastněných zemí ještě dlouho poté, co už se po Kolchidě z Argonautů nemotal jediný (nezaměňovat Argonauty s agronomy, i když i setí a sklizně se tu dočkáme). Bájná Kolchida evidentně po ztrátě rouna přestala být tou zemí míru a štěstí, kterou bývala, když se jim tam ještě ostatky zlatého berana povalovaly. Loď Argó byla skutečně přehlídkou šampionů své doby, testosteron z toho přímo kapal. A ač mám, pochopitelně, která žena by neměla?, poměrně hodně výhrad k Iásonovi, který se nakonec projevil jako bezcharakterní hajzl (film končí akorát včas), musím uznat, že fešák to byl, stejně tak se ale rodičům povedl Pelias a Hylas a vlastně nakonec i poněkud vyšeptalý Héráklés měl něco do sebe. Médea byla jedním slovem sošná. Drak byl působivý, i když z dílny stejného tvůrce se mi víc líbil jednohlavý drak v Sedmé Sindibádově cestě. Kostlivci byli báječní, i když moje šťouravá dušička si nemůže odpustit poznatek, že mandibula na kostře jen tak silou myšlenky držet nebude a taky mi není jasné, jak může oživlou kostru poškodit meč vražený mezi žebra, že po takovém zákroku zemře podruhé (potažmo jako nemrtvý poprvé). A pak, ale to už je vyšší dívčí z logiky - kostlivci podle toho, co pronesl král Aiétés, byli to ti, kdo přišli ukrást rouno, neuspěli, protože drak je zahubil, jak by někdo takový mohl být povolán k pomstě na úspěšném zloději? Ještě tak bych brala, pokud by to bylo odčinění viny. Možná, že se tady něco ztratilo v překladu. Jenže přes to malicherné vrtání do detailů, ty triky jsou úžasné, kolos kolosální, kostlivci kostnatí, bohové božští a hrdinové hrdinní. Pohled na Olymp je stejný, jako v mém velmi oblíbeném o generaci mladším Souboji Titánů, i když Zeus zde není zdaleka tak impozantní a působí trochu jako dobrosrdečný strýček od vedle. Jedno je však jednoznačně dané. Aby byl Olymp Olympem, musí tam být aspoň jedna Bond girl. (11.01.2014)

Nemá smysl poukazovat na vypuštění 90% báje, na spoustu nesmyslů a odlišností (například brutálně zestárlý Herkules). Tohle je je prostě nesmrtelná a nestárnoucí heroic-fantasy, spolu se soubojem Titánů první z tohoto žánru, kterou jsem viděl. Když se na tenthle film koukám, zase je mi 12 a s vypoulenýma očima koukám na všechny ty kostlivce, harpyje, hydry a obří bronzové sochy, proti kterým hrdinové bojují. PS: Pro fandu Herkula a Xeny je dost zvláštní sledovat Héru jako hodnou bohyni :-) Fantasy roku 1963. (13.04.2014)

´The Clash of the Titans´ (1981) mám predsa len o niečo radšej, ale aj Jason a jeho Argonauti sa snažia a vychádza im to. Dobré triky Raya Harryhausena, vypäté emócie, mužní muži, rozhodné ženy a dobrodružstvá. Nie je mnoho filmov, ktoré mytológiou nenudia alebo nie sú smiešne svojou urputnosťou. Samozrejme tvorcovia tohto filmu si mytológiu upravili podľa svojich potrieb, aby nemali priveľa postáv a bohov a aby sa dej nekomplikoval. (13.03.2016)