Vážený občan

Vice nez povedene drama o uspesnem spisovateli, ktery se po 40-ti letech vraci do sveho rodneho mestecka kdesi v Argentine. Uvedomuje si, jak je jeho zivot vzdaleny tem mistnim a postupne zjistuje, ze jeho navrat nebyl z jeho nejlepsich napadu. Povedena kritika spolecnosti na malem meste. Slusne herecke vykony, dostatek absurdnich, usmevnych situaci i tech, ktere vedou k zamysleni. (19.08.2018)

Neodbytnou součástí filmového díla je jeho estetická stránka, jeho vizuální zpracování. Pokud obraz vypadá tak, jako by ho někdo natočil na foťák, pokud záběrování vypadá tak, jako by nad tím nikdo nepřemýšlel (nebo přemýšlet neuměl) a pokud střihová skladba vypadá tak, jako když onen člověk střihá snad poprvé v životě, pak mi přijde absurdní, že se něco takového vůbec může promítat v kině. Vydržel jsem asi prvních 30 min a i to považuji za úspěch. (04.10.2017)

Výborné komediální drama se v druhé půlce umně přehoupne do sociální sondy malého městečka a dělá to otevřeně, nesmlouvavě, zcela bez příkras.. Příběh úspěšného a bohatého spisovatele, který po 40 letech přijede navštívit rodnou hroudu, mě obveselil, rozesmál a zároveň rozesmutněl pravdivostí.. Charismatický Oscar Martínez opět vynikající a to, co by se dalo snímku vytknout, rychle zapomenu, není to podstatné.. (26.07.2022)

„Realita neexistuje. Jsou jen její interpretace.“  Snímek Gustava Duprata, režiséra, který mě už oslovil novějším Mým mistrovským dílem (2018), mi přijde obdivuhodný už jen skloubením filozofických myšlenek a otázek na intelektuální společenská témata s tak osobitým tragikomickým dějem, atraktivním i pro široké publikum. Prestižní ocenění jako uznání, ale i škatulka, v níž začíná být z pohledu umělce těsno, a která místo inspirace podnětí k strnulosti. Pro argentinského laureáta Nobelovy ceny, slavnostně se vracejícího do rodného města, čeká množství zvratů, které zdaleka nebudou vždy příjemné... asi od první nahaté společnosti v posteli se mi to začalo v Salasu, zejména s jeho vybranými obyvateli, dostatečně protivit a přivádět pachuť, s níž mi před očima vznikal skutečně nepěkný obraz různých charakterů (a) města. Můžeme se ve společnosti plné přetvářky divit, že Daniel prokáže se sarkasmem vedle vážených akademiků i stejně negativní postoj k maloměstským občanům? Celý příběh je ve finále originální směsicí filosofie, absurdity, satiry, šarmantního rebelanství, bizarních existencí (střídavě zábavný a protivný Antonio se svými řeči vedl a přidává se i „přítel“ s číslem divočáka!) a tragikomické grotesky měnící se pro hlavní postavu až do trpkosti s příchutí noční můry. Tak jsem si říkal, vzhledem k tajemné stylizaci, nakolik je pátá lovecká kapitola pořád realitou... co by mi na to odpověděl velký Daniel, neschopný navíc psát cokoliv veselého, tuším, tudíž se nebudu ptát a užívám si možnost, že si taky můžu myslet své. :o) *** Co dodat? Oscar Martínez v hlavní roli umně osciluje mezi charakterním a komickým rysem postavy ctěného i nenáviděného spisovatele s jasným názorem a přeci uvnitř neustálou nejistotu. Zamlouvala se mi i atmosféra pramenící z nezávislého stylu filmu, třeba scéna nočního povídání u ohně po příchodu do Salasu mě uchvátila. Po skončení cítím, že Vážený občan není snímkem na jedno zhlédnutí, ale už tím (zatím) jedním zhlédnutím mě určitě dostatečně zaujal. [80%] (24.05.2023)

Výborný námět se skvělým Martínezem se sice občas nevyvaruje klišé, jež přináší návraty do rodných končin po letech, ale dokáže je kompenzovat takovými perlami jako soutěž moderního umění nebo odvoz z letiště! :-). Polootevřený konec zážitek ještě umocnil. Rozhodně jeden ze tří nej počinů, co mi 52. KVIFF nabídl... (09.07.2017)