Vážený občan

Výsledkom tohto filmu je zrejme poznanie, že úspech sa neodpúšťa. Hlavne v malomeštiackej spoločnosti, ale samozrejme sa nechcem "dotknúť" ani nikoho z veľkomesta. Dôvod vyhorenia úspešného spisovateľa som sa nedozvedel, respektíve nepochopil, osobne by som všetky tie plánované návštevy rôznych kútov sveta veľmi rád absolvoval. Daniel dal prednosť rodnému mestu a to mu všetku "úctu" dalo poriadne vyžrať. Ale aspoň si neplánovane užil. Tento príbeh by sa mohol odohrávať presne takto kdekoľvek na svete a v scenári by sa pozmenili iba lokality. (11.11.2019)

Výsměch oněm romantizujícím vyprávěnkám o nostalgických návratech ke kořenům, do míst, odkud pocházíme. První polovina je trošku rozvláčná, ovšem v druhé půlce člověk pochopí, proč to tak musí být. Po skončení zůstává silná emoce ze sarkasmu, s nímž autoři pohlédli na regionální malost a tupost. Jedno, jestli Argentinkou, Italskou nebo Českou. (09.08.2020)

Vážený občan je cenným, i když poněkud cynickým a škodolibým příspěvkem do diskuze o roli intelektuálů v dnešní společnosti. Nelze ho doporučovat na potkání, ocení je pravděpodobně ti, kteří už mají něco za sebou a nejsou uvězněni ve svých sociálních bublinách. Není to efektní a pozérský snímek, je ale chytře vystavěný a spolehlivě vás dovede tam, kde vás chce mít. Ani chvíli nenudí, sem tam krutě bodne nebo profackuje a každou chvíli na vás spiklenecky mrkne s otázkou, zda už chápete, jak to v životě chodí. Režie není nijak oslnivá, v tom síla filmu netkví, scénář mě ale okouzlil, zaujaly mě postavy i otázky, které si snímek pokládá. Za soustředěný výkon Oscara Martíneze a především za úvodní řeč, kterou šokoval jeho hrdina společenskou elitu při přebírání Nobelovy ceny za literaturu, přidávám pátou hvězdičku. Na takový knock-out nemá koule ani Ricky Gervais a dal bych nevím co za to, vidět šokované tváře symbolů establishmentu v přímém přenosu. Celkový dojem: 90 %. (07.02.2020)

Moc rád bych tak chytře sebereflexivní obraz zhlédl zasazený do českého prostředí. Ono jde v podstatě o u nás protežovaný žánr, odkrývat "maloměstskou náturu" - jenže Vážený občan byl bez problémů koukatelný a člověk nemá po zhlédnutí pocit, že mu režisér právě povýšeně (blahosklonně) nadiktoval, jaký jsou lidi opoždění, ale že on se s tím smířil. V Českém mainstreamu se zpravidla dostaneme pouze ke karikujícímu ohmatávání (a obnovování) stereotypů a archetypů. Vážený občan se sice nevzdává (a neubrání) komediální lince a výsměchu určitým "tradičních" postavičkám, které lemují vstup intelektuálního velikána do duší malého rodného městečka, kdy nostalgii a romantiku postupně střídá opovržení a uvědomění, proč že to vlastně na 40 let zmizel. Jenže ono městečko naštěstí není pro onu komediální linku zbaveno všeho ostatního. Autoři se nevzdávají zároveň nekomediálně (a naštěstí bez využití postupů tragikomedie) tematizovat "vážné sociální problémy," nebo chcete-li zkrátka i pro komedii se nehodící věci ze života malého města a našeho hlavního hrdiny. Spisovatel Mantovani je zde šarmantní a hbitostí jazyka ostatními postavami domněle nedosažitelný, ale naštěstí v důsledku pěkně snadno z piedestalu sesaditelný a (nejednou) sesazený. Vážený občan Mantovani je stejně tak obdivuhodný, jako lehce vychcaný, do sebe trochu zahleděný a v drobnostech prospěchářský, v sobě si libující a subtilně manipulující intelektuál, pravidelně zneužívající (nebo zkrátka využívající) svého intelektu a decentně se rochnící ve své morální a intelektuální nadřazenosti. Myslím, že všechny archetypální figurky jsou ve snímku polidšťovány, zasazeny do uvěřitelnějších sociálních (i unikátně osobních) rolí. Fakt se na to hezky koukalo. Příjemná jednohubka. Hoyt má ale pravdu, že některá klišé trochu bila do očí a střih v několika případech připomínal studentský film. (15.08.2017)

Kdyby se film netvářil až tak moc průměrně, tak by vlastně nebyl vůbec špatný. Průměrná filmařina tu totiž naráží na lidskou absurditu, ne nepodobnou té od Hrabala. Jen s tím rozdílem, že opravdová zábava přijde asi až po hodině filmu, u kterého se do té doby takřka unudíte k smrti, abyste zjistili, že s těmi místními Argentínci taky vlastně může být docela zábava. Každopádně uznávám, že postava akademika Daniela, který získal Nobelovu cenu a dnes trpí absolutní depresí z lidské prázdnosti, byla hodně dobře vymyšlená. On náraz fanouška a spisovatele občas může být pěkný průser... (23.12.2018)