Po bouři

Možná již mnohokrát odvyprávěný rodinný příběh, ve filmech i v životě samotném, nicméně v tomto podání a prostředí dokáže bez pochyby stále inspirovat, zvlášť při tak skvělém herectví, kterému vévodí Kirin Kiki v roli roztomile filosofující starostlivé matky a Hiroši Abe v podání muže, jehož charakter a morální hodnoty se dostaly do víru tajfunu, žije v dobrovolné lži a pomalu, ale jistě, ztrácí v životě to nejcennější, co kdy měl...co nelze zpeněžit, jen uchovat hluboko v srdci.[Filmový klub Citadela - Litvínov]. (02.01.2018)

Umimachi Diary se mi sice líbilo o něco málo více (nemluvě o Daremo Shiranai), ale i v tomto filmu Koreeda dokazuje, že je špička mezi současnými režiséry a scénáristy. Je zvláštní, jak moc film může být zajímavý, i když v podstatě postrádá příběh a jen se věnuje pohledu na život několika postav a studii jejich charakterů. Abe Hiroshi si tady tentokrát zahrál takového budižkničemu. Ale přestože jeho postava má do líbivosti daleko a je spíš špatné povahy, dokáže být zároveň velmi lidská a něčím si nás i možná získá. Spojuje se tady mistrné umění tvorby Koreedy a herecký um Abeho, takže není divu, že výsledek je skvělý. Velmi zaujala i babička, kterou hraje Kiki Kirin. Název filmu Umi yori mo Mada Fukaku (doslova "hlouběji než je samotné moře") je právě součástí výroku této postavy, která je v tomto filmu jako matka hlavní postavy svým způsobem středobodem celé rodiny a zároveň středobodem filmu. ~(4,2★)~ (19.10.2016)

Mé srdce pookřálo, když se vyjevilo, kdo zosobňuje postavu babičky. Já tuto paní (Kiki Kirin) miluju! Nádherná osobnost a charakter! Ještě nikdy jsem ji neviděl hrát zle (fakt ale je, že herec v jejím věku často už ani hrát zle neumí). K filmu: Smířlivý kus zpackaného života. Bez zbytečných vysvětlování. Bez tlačení na pilu. Charakter hlavniho hrdiny je současně sympatický i na pár facek. Jako ostatně většina z nás. Rjóta je sice na pár facek poněkud víc, ale stejně. Říkám si, že laskavost, se kterou Kore-eda ke svým postavám přistupuje, vyplývá z uvědomění si, že málokdo jsme lepší a pokud budeme laskaví k ostatním, dokážeme možná být laskaví i sami vůči sobě. (15.07.2017)

Film je rozdelený na dve roviny. V prvej sa dozvedáme čo to o Rjotovi a o tom ako sa z celkom sympatického chlapíka pomaličky v našich očiach stáva neznesiteľným skrachovancom. Ťažko mu držať palce, alebo mu priať, aby sa mu v živote všetko vyriešilo, keď je neschopný určiť si priority. Kirin Kiki je v úlohe babičky výborná. Potom príde rovina samotnej búrky, ktorá by mala so sebou priniesť nejaké zmeny( a aj ich prinesie) ale sú to zmeny veľmi malé - o to ale dôležitejšie. Napriek Koreedovmu režisérskemu umu jeho filmy občas zaváňajú chladnosťou. V niektorých si to ale kompenzuje silnými charaktermi. Nebyť druhej polovice, bol by to v mojich očiach pomerne nezáživný film. Takto sa z toho stáva znova akási štúdia človeka, ktorá je ukončená niečím čo môžme nazvať aj pozitívnym koncom. A v zásade sa jedná o pomerne príjemný film. Ale Umimachi Diary bol aj tak o 2 triedy lepším filmom. Vyžarovala totiž z neho omnoho väčšia bezprostrednosť. (23.12.2016)

Mám rád takéto civilné drámy s pomalším tempom s dôrazom na postavy, preto mi Hirokazu Koreeda celkovo vyhovuje, ale väčšinou sa mohol oprieť aj o nejakú silnejšiu zápletku, čo ale nie je tento prípad. Hlavný hrdina mi sadol, spisovateľ, ktorý je už dávno za zenitom a tak sa v súčasnosti živí ako súkromný detektív, ale aj tak je kvôli svojmu spôsobu života stále bez peňazí, čo mu pokazilo aj vzťahy s rodinou, navyše ho predstavuje Hiroshi Abe, ktorého vždy rád vidím, takže som mu aj celkom fandil, predsa len to nie je zlý človek a snaží sa, ale kvôli svojej povahe všetko pokazí. A ani zvyšné dôležité postavy nie sú zlé, hlavne jeho bývalá manželka a syn, matka už bola skôr navyše. Ale zápletka už toho ani moc viac neponúkne a vlastne ani nikde negraduje, film sa neustále venuje jeho životnej situácii a vzťahom s rodinou a to je všetko. Aj takto sa na to pozerá celkom dobre, predsa len takýto štýl mám rád, ale chcelo by to niečo viac, čo nepríde až do konca. Ale aj tak sa tu nájde viacero dobrých scén, hlavne celá záverečná fáza, čiastočné zblíženie sa rodiny vďaka búrke sa mi páčilo, ale mohlo byť toho aj viac. Takže After the storm je dobrý film, na ktorý sa mi dobre pozeralo, ale kvôli nevýraznej zápletke nemá potenciál byť viac, než len žánrovým priemerom. Film výhradne na jedno pozretie. 62% (05.03.2017)