Popírání holocaustu

V roku 1995 som mal dostatok času venovať sa práve prebiehajúcemu procesu. Bol to zvláštny proces. Žalobcom bol aj mne známy popierač holokaustu David Irving a žaloval americkú historičku Deboru Lipstadtovu (o nej som do vtedy nič nevedel) za urážku na cti. Za údaje uvedené v jej knihe "Popieranie holokaustu: rastúci útok proti pravde a pamäti". Proces začal 11. januára 1995 a v Anglicku dôkazné bremeno za urážku na cti leží na žalovanom, v našom prípade profesorke Lipstadtovej. Čo to znamenalo, že jeden z najlepších britských advokátov Richard Rampton musel dokázať, že Židia v Osvienčime boli zabíjaní v plynových komorách, že masakre na východnom fronte sa diali s Hitlerovym vedomím, a musel dokázať že Irving úmyselne klame, on skutočné údaje pozná a zámerne ich mení. Bývalý advokát a v súčasnej dobe sudca Charles Gray 11. apríla 1995 vyniesol rozsudok. David Irving vo svojich knihách falšuje a úmyselne chybne predkladá historické dôkazy, klamlivo vykladá Hitlerove názory na židovskú otázku, klame keď tvrdí, že Židia neboli systematický zabíjaní v plynových komorách. Potvrdil, že Irving vykazuje všetky znaky popierača holokaustu. Irving musel zaplatiť všetky súdne trovy (viac ako 2 milióny libier) a jeho povesť, ako historika je značne otrasená. Postupne ho označili za personu non grata v celej rade krajín Kanada, Nemecko, Rakúsko, Taliansko. Keď v roku 2006 na pozvanie jedného univerzitného študentského spolku neopatrne navštívil Rakúsko, kde na neho bol od konca 80. rokov za popieranie holokaustu vydaný zatykač, zatkli ho a súd ho odsúdil za politický trestný čin popierania holokaustu na 3 roky väzenia, napriek tomu, že už skôr odvolal svoje tvrdenie spochybňujúce existenciu plynových komôr. Proti Irvingovej perzekúcii sa postavila aj jeho odporkyňa Deborah Lipstadtová. Najvyšší krajský súd vo Viedni mu skrátil trojročný trest odňatia slobody o dva roky na podmienečný. Holokaust proste bol. Nariadil ho Hitler a tým pripravil o život aj 6 miliónov Židov. To sú historické fakty, nespochybniteľné vo všetkých bodoch. Ľudia čo to popierajú sú buď klamári, alebo idioti. A už vôbec nepochopím ľudí, ktorí tento historický film hodnotia ako odpad, potom sú na tej druhej strane a to je ešte väčšie nebezpečenstvo. (27.08.2017)

Táto téma si zaslúžila možno trochu kvalitnejšie, silnejšie prevedenie. Po celkom dobrom rozbehu sa tempo mierni, a chýba tomu trochu šťava, ten súdny proces je taký dáky vlažný. Ústredná negatívna postava pôsobí akosi bezzubo, akoby ľahostajne (niekedy aj naivne) a nie veľmi nebezpečne. Určite to drží nad vodou téma, absurdnosť a vôbec – námet ako taký. Lebo takýchto filmov je veľmi málo (ak sú vôbec nejaké ďalšie) a rovnakých exotov, ktorí popierajú holokaust žiaľ pribúda, minimálne u nás, ale je možné to vnímať všade vo svete a človeku sa až zdravý rozum pri tom zastavuje. Spracovanie filmu je taký priemer, pôsobí to niekedy akoby TV film, každopádne zachraňuje to citlivosť témy a už naznačená určitá ojedinelosť takýchto projektov, tiež naliehavosť tohto spoločenského problému. Bolo to dobré. Ale zaslúžilo by si to byť omnoho silnejším, živším, údernejším filmom. Rachel Weisz bola celkom príjemná. Tak skôr za ***, ale vzhľadom na to, že sa niekto pustil do tejto chúlostivej, žiaľ aj aktuálnej veci, hviezda naviac ****. (19.04.2020)

„Reklamu na židy zas v telke dávajú …“ No jo, no. Jerevan Times, NáhorníKarabachwood ani Arménie today nejsou právě dvakrát sledovanými masmédii a Chačaturjan brothers inc. nehraje Dostihy a sázky na nejlukrativnějších světových trzích, a tak tu zase máme další pravidelnou dávku píár kňučení vlezlého minoritního etnika, které dalo světu akorát tak Fousatého strejce, lichvu, napětí na Blízkém východě, hypoteční krizi a Bena Stajlera, jaká se jim, chudákům, děla strašlivá příkoří. Děla, nepopírám, ale stejně tak třeba Arménům, Kambodžanům, Rwanďanům, Kurdům nebo dalším 27 miliónům obětí Druhé světové, kteří ale mají tak malý vliv nebo tolik pietní slušnosti, aby si ze své genocidy neudělali permanentní trafiku a ještě po osmdesáti letech imrvére prudili svět svým ublíženeckým lkaním. Teď už američtí a velkobritští pejzaři zašli tak daleko, že se inspirovali svou Nemesis a v podstatě natočili Věčného popírače, kde neohrožená židovská hrdinka s bandou sympatických, inteligentních a mimořádně altruistických anglických sluníčkářů v zádech zatočí se zlým, slizkým a proradným Skorohitlerem, a to z kontextu vytrženými, propagandisticky se zrovna hodícími bonbonmoty z Irvingova procesu. Prostě výtečná sionistická géblsovina. Doufám, že se do toho zase opře jeden z mála kůl židů Norman Finkelstein, i když ho nesmírně tolerantní Židistán, tak oprávněně okupující palestinská území na základě právně neprůstřelného judikátu samotného Jehovy, prohlásil kvůli jeho naprosto racionálním, pravdivým a progresivním názorům za nežida, dal mu do pasu Enko a každý multikultikokot by jím měl pohrdat. A tak to má být! Moderní demokratický stát se nesmí bát zatočit s každým, kdo se staví veřejně mezi něj a jeho prosperující pohlaváry ovládající banky a média, a exemplárně si kdykoliv vytřít prdel svobodou slova. Zářným příkladem budiž ono neoddiskutovatelně relevantní, smysluplné a blahodárné zakotvení popírání v trestním zákoníku každého řádně přizdisráčského a vlezdoobřízkového státu, podle něhož by de jure měla být trestná i jakákoliv veřejně prohlášena lež, aby náhodou nešlo o protěžování nějakého etnika a diskriminaci těch ostatních!!! Takový mocenský paragraf na popírání už tu jednou byl, odsrali ho třeba Honza Hus, Džordáno Bruno a málem i Galileo. (24.03.2017)

Už jsem to asi zmínil i jinde. Moje babička tehdy na konci války mladé děvče - ošetřovala na Štiříně v rámci akce pana Přemysla Pittra ,,Zámky'' děti přeživší peklo vyhlazovacích táborů. Spojenci je nácházeli po celé okupované Evropě, hlavně v Polsku. Učila je znovu mluvit, jíst příborem, dávala jim lásku a něhu jako by byly její vlastní. Každá ošetřovatelka měla takto na starost skupinku dětí - chlaců i děvčat. Dětí těžce traumatizovaných jež přišly o vše a jež zažily nepředstavitelné nevyslovitelné věci. Dnes už jich žije jen pár. Žijí většinou v Izraeli, ale na mojí babičku nezapomněli. Jezdí za ní a za námi jako za vlastní rodinou (byť dnes mají své vnuky a dcery) ale pro ně a to už navždycky bude moje babička - maminka. Láskyplně jí tak oslovují byť jejich pravé maminky z Polska, Ukrajiny zmizely někde tam kde miliony dalších... Nezapomněli na ně, ale udělaly za tím tlustou čáru. Mojí babičkou jim začal nový život. Když jsem s nimi poprvé večeřel všiml jsem si, že každý má na předloktí vytetované číslo. Číslo, v které nacistické bestie změnili lidskou bytost, bližního svého... Dávno po válce u dobré večeře v útulném bytě s rodinou okolo mně opravdu v tu chvíli zamrazilo... Na chvilku jsem si musel představit dezorientované lidi zmožené hrozivou cestou, lidi vyháněné z dobytčáků, řev esesmanů, štěkot psů, srdceryvné ,,třídění'' a trhání rodin kdy jedna strana znamenala smrt hned a druhá pak až po vyčerpání hladem a upracováním... Pro většinu roztříděných pak už jen poslední cesta tam dolů po schodech ke ,,sprchám''... --- Nedivím se paní Lipstadové, že se s nácky nebaví. Nejsou hodni diskuse. Když je někdo magor, nebudu si s ním povídat nebo dokonce diskutovat o faktech, která jsou NEODDISKUTOVATELNÁ !!! Je dobře že nakonec Irving Lipstadovou sám zažaloval. Způsobil si tak sám svůj pád celou věc popírání holocaustu skvěle zviditelnil, nicméně považuji za šílené, že se 50 či dokonce 70 let po válce stále vedou diskuse zda holocaust byl. Kam se asi poděly ty miliony lidí? Děsím se skutečnosti, kdyby Irving vyhrál nebo až jednou nějaký jiný soudce nechá nějakého Irvinga vyhrát. Film se perfektně drží faktů a detailně popisuje celý proces. Vysvětluje rozdíly práva britského od amerického i ono nebezpečí, kdy soud se měl odehrávat v Londýně. Je tam perfektně vidět způsob boje špičkových právníků z teamu Lipstadové, kteří jak chirurgové aniž by umožnili Lipstedové do procesu vnášet osobní rovinu - vedli přesné řezy do nadutosti žalujícího, které nakonec Irvinga usvědčily z rasismu a ze záměrného pokřivování historických faktů. Tenhle film (stejně jako byl proces sám) je svým způsobem také hlasem všech těch umučených a zavraděných. Je další svící na oltáři pravdy, u kterého musíme neustále dbát aby to světlo nikdy vyhaslo. * * * * * (01.10.2017)

Až příliš ploché zpracování soudního procesu mezi dvěma historiky a událostí kolem popíraní holocaustu, Osvětimi. Čekal jsem větší konfrontaci mezi názory jedné, čí druhé strany a pikantní debaty. Místo toho se celou dobu nahlíží do zákulisí procesní tahanice a právnických klišé. Není zde příliš vyhrocených dramatických scén a film nemá šanci jakkoli emocionálně zvednout ze židle. Velká škoda, neboť si myslím, že tato tématika si zasloužila kontroverznější pojetí a přímo vybízela k větším emocím ......6/10 (15.04.2017)