Jeho dívka Pátek

Snaživě vtipná screwball comedy, kde Walter Burns reprezentuje dobový americký ideál (rozhodně ne v takové míře podvratnosti, jak si nejspíš tvlůrci mysleli): sebestředný a vulgární psychopat, který s lidmi jedná prasácky a bezskrupulózně, tudíž dostane vždy to, co chce. Slabota je to zejména proto, že nemá soupeře - Hildin nápadník (Bruce Baldwin) je idiot, tudíž je easy jej zesměšnit a ukázat převahu; nikdo od začátku netuší, proč si jej chce Hilda vzít - ani divák to netuší, ani Hilda, ani Bruce samotný si tím není jistý. Scénář tudíž neobsahuje žádný konflikt, pouze potvrzuje urč. klišé o tom, kde přirozeně leží sympatie (hrdinky i diváků), tudíž se jedná o kýč. (01.08.2023)

Na tenhle film jsem se těšila, protože má na první pohled vše, co mám ráda. Vše navíc umocňovalo novinářské prostředí. Jenže přišlo vystřízlivění a zklamání. Na mého oblíbeného Caryho Granta se stále dívá hezky, strhává na sebe pozornost a film prakticky táhne. Mám ráda filmy postavené na dialozích, ale tohle bylo už moc. Boj mužů a žen v rámci pracovního procesu byl zajímavý, ovšem snímek jako celek mi nepřinesl to, co jsem si představovala. Pár skvělých hlášek, tnoucích do živého, chatrný příběh bohužel nezachrání. (27.07.2012)

Pohoršují mne přímočaré lži bez užití fantazie, ale často s velkou chutí intrikuji, takže šéfredaktor Walter Burns mi po celou dobu dělal velkou radost svým podlým chováním. Rovněž jsem nadšen z toho, že cucání faktů z palce na levé na noze bude patrně stejně staré jako žurnalistika sama. A to nepřehlédnutelné jiskření mezi bývalými manželi ve mně zase vyvolávalo fantazie, že tato dvojice pravděpodobně vyrážela ráno na plac ze stejného karavanu. (09.06.2012)

Staré dobré konverzačky umí být až překvapivě akční. Film z posledního meziválečného období USA stojí a padá nejen s výkony zběsilého a skvělého Gary Granta, ale i neméně dobré a strhující, pro mě zcela neznámé Rosalindy Russellové. Výpověď o době svého vzniku, kterou film nabízí, se jakoby mimochodem dotýká i podstatných otázek života americké demokracie. Robinsonovská inspirace, lehce patrná v názvu, není prosta ani slabších míst. Ale i tak zůstává svěžím, oddychovým dílem, které nabízí nejen kvalitně zvládnuté filmařské řemeslo, ale i pohodu, klid a úsměv. Tedy věci, které zkrášlují život. Věci, kterých není nikdy dost. V žádném čase. (24.12.2010)

Kontrast mezi černou a bílou dokonale definuje přítomnost a nepřítomnost Caryho Granta. Jako uragán smete všechny v okolí... bez něj se děj zvrhne v lacinou moralitku a hořekování nad odsouzeníhodnými novináři, s ním pak mizí mantinely a zpoza rohu vykukuje báječná komedie s dialogy ostrými jako břitva. Grant tak funguje jako respirátor, jen díky němu se může Howard Hawks pořádně nadechnout a osvítit celuloid. Bez něj by byl ztracen. Škoda, že Cary tak často odbíhá mimo záběr, mohlo to být pět hvězdiček jako vyšitých, dokonce jsem mu odpustil i tu podlost, se kterou k sobě láká bývalou ženu. Jednoduše dokonalý mizera, s dokonalým sakem a bezedným talentem pro záchranu sebejistých dam i chatrných zápletek. (26.10.2007)