Režie:
Howard HawksKamera:
Joseph WalkerHrají:
Cary Grant, Rosalind Russell, Ralph Bellamy, Gene Lockhart, Porter Hall, Ernest Truex, Clarence Kolb, Roscoe Karns, Frank Jenks, Regis Toomey, Cliff Edwards (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Konverzační komedie z novinářského prostředí je i na dnešní dobu dost jadrná. Klasický souboj pohlaví v hektickém odpoledni, ve kterém se bojuje o článek i o manželství. Cary Grant jako zkušený šéfredaktor tlačí na svoji bývalou ženu, která má za pár hodin opustit město a další den se znovu provdat (za hodného troubu, jak jinak), aby mu napsala článek o ostře sledované kauze trestu smrti pro neznámého chudáka. (Ferguson)
(více)Videa (1)
Recenze (143)
Těžká zkouška divákovy pozornosti - žádná levná oddechovka na večer, tady nelze usnout nebo se nudit - a jeden z nejrychlejších filmů (možná vůbec nejrychlejší), co jsem kdy viděla. Dialogy a hlavně vtipy létají takovou rychlostí, že se ani nestihnete dosmát, a už je tu další vtip, a do toho se ještě v záběru pořád někdo přemisťuje sem a tam. Nebo jen na vteřinu uhnete pohledem, a musíte přetáčet zpátky, abyste viděli a slyšeli všechno, protože všechno je důležité pro děj. Zvláštní je, že i přes tu rychlost mi nepřipadalo, že ten film má jenom hodinu a půl, subjektivně to na ty dvě hodinky bylo určitě. A ty byly skvělé. 9/10 ()
Veselá komedie to sice byla, ale přece jenom je to už skoro osmdesát let staré, tudíž je většina fórů docela zastaralá a prostě mi to přijde vtipné jenom z toho popudu, že tenkrát to asi bylo vtipné hodně. I děj je takový průměrný, takže je z toho takový milý film, který se ale z hlavy vypaří okamžitě po zhlédnutí. 60% ()
Střelhbitá konverzačka s množstvím dějových zvratů - jak už to u klasických filmů tohoto typu bývá. A z legračního rámce vystupuje možná otřesná, možná jen profesionální cynickost novinářů, kteří se nezajímají o pravdu, dopady toho co napíšou, lidské životy, nebo právě probíhající válku v Evropě. Jde jim jen o dobře napsaný příběh. /23. 12. 2010/ ()
Ano, tento film ma velmi rychly spad...az tak, ze mi vzdy v pulce dojdou sily a usnu. Az to jednou dokoukam, mozna hodnoceni upravim. Rosalind Russell to bezesporu slusi, Cary Grant mi tentokrat svym pristupem nejak nesedl... ()
Co na klasickém hollywoodu nemůžu neobdivovat, co na něm občas miluju a občas nenávidím, je způsob, jakým filmy této éra mluvili o tom, o čem mlčeli. Jako praví foucaultovští noví viktoriáni, jejich tvůrci dokázali obratně vplétat sex a nasilí do toho, jak přímé zobrazení sexu a násilí na plátně absentovalo. Nejde ale jen o ty známé etické kódy, jde o celou tu hru znaků, dvojakost, jinotaje, hyperboly... Třeba His Girl Friday. Zavřete oči před screwballovou rovinou a podívejte co se na plátně vlastně odehrává: všichni bez vyjímky jsou zkorumpovaní, sobečtí, marniví a prospěchářští, vraždícím pomatencem manipulují pro vlstní cíle, obelhávají se nezáleží jim na tom, že nějaká žena se právě vrhla z okna, pokud z toho nemůže náhodou být trhák do ranního vydání. Zápletka je ve své podstatě naprosto mrazivá a krutá, podobně jako u mnoha slapsticků, ale přitom jako komedie funguje přesto geniálně... ()
Galerie (45)
Zajímavosti (22)
- Režisér ponúkol hlavnú ženskú úlohu herečke Jean Arthur, avšak odmietla. (Michal74)
- Walter Burns popisuje Bruce Baldwina, že vypadá jako herec Ralph Bellamy. Ralph Bellamy skutečně Bruce hrál. (Kulmon)
- Snímek je filmovou verzí divadelní hry Bena Hechta. Ta se krom tohoto snímku dočkala ještě dvou dalších podob, a to Front Page (1931) a Na titulní straně (1974). (Jirka_Šč)
Reklama