Anihilace

Máte umělecké ambice udělat remake Pikniku u cesty a viděli (a nepochopili) jste Tarkovského vizi. Na druhou stranu, máte v kontraktu, že se má jednat o náborovou reklamu na US Army, kde budou kůl a nepřekonatelní profesionálové. Takže vymyslíte postavu ženské, která po 7 letech vymytí mozku vojenským drilem dělá profesorku biologie (a učí posluchače VŠ učivo základní školy). Jelikož dosavadní (jak jinak, vojenské) výpravy do zóny selhaly, pojmete podezření, že je to genderem a pošlete tam tentokrát jednu vysoce nekompetentní, feministickou. A vona neselže. Teda selže. Teda neselže. Když zóna působí lidem zdravotní problémy (viz navrátivší se chlap), stejně posíláte další oběti do mlýnku bez skafandru. Ale hlavně s arzenálem, chápete, to je na výzkumnou výpravu potřeba. Celé to proložíte mírným náznakem gore, vyšperkujete konstantně vypruzenou Portman a přidáte jí absolutně zbytečné postranní zápletky a postavy. Uvnitř zóny to chvíli je velmi zajímavé kvůli jinak fungujícímu pojetí evoluce. Super. Ale téma je uchopeno značně polovičatě a úzce. Štěk pro Benedikta Wonga a pro Oscara Isaaca jako obrana tvůrců proti obvyklému nařčení z whitewashingu, proto i velmi slabé herečky v týmu. Jo a na okraj, ty dva jmenované mám celkem rád. Hezký a kompromisní vizuál. Buď byl malý rozpočet, nebo to hrubě nezvládli. No, vlastně nevím, možná nejsem ani moc zklamán. Možná. (03.03.2019)

Vzhledem k tomu, ze jsem cet knizku, bylo mi jasny, ze nemuzu cekat nejakyho Predatora s zenskejma, jak se trochu snazily tvarit ukazky, takze v tomhle ohledu jsem zklamanej nebyl. Taky mi nevadilo, ze je knizka zadaptovana hodne volne, jednak proto, ze stejne jako film je tajemna az misty lehce zmatena a jednak proto, ze si ji uz do detailu nepamatuju. Bohuzel ale jinak je film vicemene prumernej. Samozrejme hlavni myslenka s michanim DNA je fajn a v ramci zanru originalni a vizualni stranka je libova, trochu pripominajici Fontanu. Ale to je tak vsechno. Dej se celou dobu lehce tahne, herci nemaj moc co hrat a celej film se drzi sablony, ze jakmile se hlavni hrdinky presunou do novyho prostredi, at uz to je jezero, zakladna nebo vesnice, vzdy se tu musi neco stat, takze se to pak lehce rozpada na jednotlivy sceny. No a o celkovy zmatenosti filmu neni potreba se rozepisovat, to je proste dany predlohou, kdyz se clovek nejaky odpovedi dozvi az v treti, zaverecny knizce a nektery odpovedi nikdy, tady proste potrebovali narvat konec a podle toho to vypada. Ale za originalitu a vizual lepsi 3*. (13.05.2019)

„Není to jako my. Je to naším opakem. Nevím, co to chce. Nebo jestli to chce. Ale poroste to... dokud to nepojme vše. Naše tělo i mysl budou rozmělněny na ty nejmenší části dokud žádná část nezůstane. Anihilace.“ /// Komorní, sázící na překvapivý objevy (mutace). Kromě dávky keců, který střídaj hororový okamžiky a munumenty. A v to všem 5 pipin na dobrodružný výpravě... Flashbacky do minulosti Leny, kterak manžel odešel do ZÁŘE. Ty hororvý kusy jsou postupně lepší a lepší... Není to levňoučký scífko. Ba ani béčkový. Něco jako 7 životů, takže určitě biják pro kina. Pak už jen bude záležet, jak ten mix vědeckejch informací, hororovejch okamžiků a komorna vstřebáte. Vobčas to totiž má blíž k Terence Malikovi, než třeba ke Kouli (taková malá nápověda...) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Trilogii "Southern Reach" , kterou v roce 2014 napsal Jeffrey Scott VanderMeer, neznám. 2.) Su biolog a voják. 3.) Nevím, proč je špatně, když jsem v pyžamu a kolem stojí chlápci v atombordelu. 4.) Thx za titule „titulkomat“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (24.03.2018)

Ne, ne, ne a 100x ne ! Je mi volný, že to mělo dobrej nápad, je mi ukradený, že to má hezkou kameru a je mi dokonce kolosálně u píči, že to má myšlenku. Proč? Protože je to tak neuvěřitelná nuda, že jsem radši pozorovala jak se mi tvoří škraloup na teplým mlíku, než tuhle táhnoucí se sračku, kde z celé nové fauny uvidíme jelena s květinovejma parohama, vznik hypýs a kokotdýla se žraločíma zubama. Plus díry. Spoustu děr. To že jedna vypadá jako gigantická kunda, ze který napůl trčej nohy, druhá jako rozšklebená díra do prdele a další jako něco mezi, to je detail. Padmé to zachrání, že jo? Ne, Padmé nezachrání ani hovno. Ta si zašuká s negrem, aby se za to následně nesnášela, chytne mutující buňky do píči a celej film se snaží mít utrápenej výraz, což se jí daří asi tolik jako se daří mně podobat vysoky blondýně se čtyřkama kozama. Kde jsou doby kdy zářila ve SW nebo v Černé labuti? Ano milé děti, ty doby jsou opravdu v prdeli. Jediná dobrá věc v tomhle patvaru tak zůstává Méďa co umí hystericky řvát o pomoc, aby následně zobanem rozmrdal blbku, co ho přijde zachraňovat. Nemám nic proti filmům, kde se všechno děje pomalu, ale uznejte, že když se loudá sračka tak je to na hovno. (06.04.2018)

Některé filmy vlastně stojí za to si odložit na dobu, kdy pomine PR masáž, vlna recenzí i výkřiků na sociálních sítích a databázích. Člověk pak k nim může přistoupit do značné míry oproštěný od balastu ohlasů i očekávání. Zrovna "Annihilation" je případ díla, kterému právě čistá a otevřená mysl nejen prospívá, ale do značné míry ji vyloženě vyžaduje. Nejedná se totiž o sci-fi zakládající si na vědecké věrohodnosti, ale naopak na čirém úžasu z nových světů a forem, přičemž diváky vybízí k ponoření se do nich. Podoba fauny a flóry zde může evokovat apokalypticko enviromentalistické vize Hajaa Mijazakiho. Jenže na rozdíl od jejich ekologické logiky příčiny a následku, potažmo snahy posunout se z parazitismu směrem k symbióze, zdejší svět nemá logiku, smysl či cíl. Jeho jediným principem je asymilace a transformace bujením. Garland do své volné adaptace stejnojmenné předlohy vnáší motivy ztráty, sebedestrukce a současně doplňuje páteř možného výkladu celého vyprávění jako metafory pro turbulentní dynamiku vztahu dvou lidí a jejich složité cesty zpátky k sobě, přičemž na konci oné cesty nevyhnutelně nemohou být stejní jako na začátku. Nicméně nejen díky své záměrné enigmatičnosti "Annihilation" nejlépe funguje jako expedice do jiného světa, který je právě díky své groteskní monstrozitě, zneklidňující nestálosti i přízračné kráse nebývale podmanivý. V dnešní záplavě blockbusterů vydávajících se na nové planety, které ale zůstávají příjemně konvenční, se Garlandovi podařilo navrátit do filmu element fascinovaného úžasu. (25.09.2020)