Pohádky pro Emu

Jak vidím slovní spojení „romantická vánoční komedie“, je mi většinou hned jasné, že to dopadne strašlivě. A tohle je právě jedna z těch mála výjimek, které potvrzují pravidlo. Rudolf Havlík to výborně zvládl jako scenárista i režisér a herci v hlavních rolích využili potenciál dobře napsaných postav na jedničku. Dokonce ani ten product placement z toho moc netrčí. Nejlepší český mainstreamový film roku, rozhodně lepší než Teorie tygra či Bezva ženská na krku. (27.12.2016)

Na film jsem se podíval bez jakéhokoli vědění, o čem má vlastně být. Během prvních pár minut jsem si říkal, že to bude kravina, ale jak na scénu nastoupilo "to děcko", začal jsem se bavit. Vtipy tu nejsou trapné (což u čeké komedie opravdu musím pochválit, tohle se tu často nestává) a vztahy mezi jednotlivými postavami jsou dokonce dobře vybudované. Samotný děj je odlehčený, přestože místy může působit i trochu vážně. Ve výsledku se ale jedná o celkově nenáročný film, který řadím mezi ty lepší z našich končin. (11.10.2017)

Už v prvním filmu Zejtra napořád od Rudolfa Havlíka jsem si všiml záblesků velmi pěkných filmových momentů a potenciálu, bohužel to ale nedrželo pohromadě a scénář byl vyloženě slabý. Pohádky pro Emu už jsou ale úplně na jiné úrovni a ze snímku mám fakt radost. Návštěvu českých filmů v kinech pečlivě zvažuji, nicméně už trailer mě velmi zaujal a po zdejším hodnocení jsem neváhal. Film je opravdu pěkný a umím si představit, že se z toho časem může stát třeba i částečně česká pohodová klasika na Vánoce, je to přesně takový ten sympatický typ filmu pro celou rodinu. Občas to pobaví, občas to i lehce dojme a na české poměry je to více než nadprůměr po všech stránkách. Byla tam vidět určitá inspirace ze zahraničních snímků, mě osobně to však nijak nerušilo. Krom toho Geislerové i Vetchému role opravdu báječně sedly. Za mě určitě palec nahoru. (24.11.2016)

Pokud někdo vznáší "pochybnosti", tj. svoji duchovní nedostatečnost, o smyslu a poslání rodiny, je svědkem tvořivého podání této nadčasové pravdy v případě právě POHÁDEK PRO EMU. Nenásilná, umělecky mimořádně zdařilá prezentace ceny skutečného otcovství a skutečného mateřství, protikladu dětinství a dospělosti i citlivého, vnímavého dětství je tu před očima jako Praha z žižkovské věže. Zajímavou a opět brilantně zvládnutou úlohu citlivé, ale přitom důrazné úřednice, která musí používat především svůj rozum, skvěle sehrála Vilma Cibulková. Pro Vetchého i Geislerovou jsou to v obou případech jejich životní role a stejné ocenění zaslouží i Ema Švábenská včetně svého poněkud dětsky chudozubého úsměvu. Zmínku zaslouží i pozoruhodná dějová gradace scénáře, jev v případě české polistopadové kinematografie hraného filmu až příliš endemitní. Prostá existenciální pravda byla přiblížena jedinečným, strhujícím způsobem. (05.01.2024)

Obsadit do hlavních rolí téhle vánoční romantiky dva naše nejméně romanticky zdatné herce nepovažuju za zrovna šťastné rozhodnutí. Přitom se zde najdou postavy, kterým se casting trefil na jedničku. Příjemná Anna Polívková nebo naopak pekelně zlá Vilma Cibulková. Aňa se hodí spíše pro nějakou tu mršku a Vetchý ten má přeci svého Jirku Luňáka. Tvůrci se nechali tentokráte nechali inspirovat v zámoří, takže Pohádky pro Emu na mě působí poměrně nečesky. Úplně na škodu to ale není. Když nejsou nápady, je lepší to udělat aspoň kvalitně podle někoho jiného. 65% (12.06.2019)