Rio Bravo

Rio Bravo vzniklo na popud Johna Waynea, který poté, co uviděl snímek V pravé poledne, toužil natočit jeho pravý opak. Nelíbilo se mu totiž, že hlavní hrdina v podání Garyho Coopera celou dobu žadoní o pomoc místo toho, aby se zlu postavil čelem a sám. Přizval k sobě Howarda Hawkse, se kterým už v roce 1948 natočil Červenou řeku a pustli se tak do "chlapácké" předělávky původně "srabáckého" filmu. A za sebe musím říct, že výsledek je nevalný. Wayne samotný se svým hereckým uměním vyrovná maximálně tak svému klobouku a snaží se na sebe strhnout pozornost drsným pohledem a nepopiratelným charismatem. Proč ne, takový byl vždycky, záleželo jenom na režisérovi, jak toho dokáže využít. "Vévoda" tedy statečně odolává nabídkám o pomoc před číhajícími padouchy a spoléhá se pouze na pomoc ožralého kovboje a starého ukecaného dědka, který má potíže trefit dveře. Opět nic proti, ale když se polovina filmu odehrává v jedné místnosti se stále se opakujícími dialogy a situacemi, dostaví se nuda a nezájem. Když se ještě jednou vrátím k Pravému poledni, dochází mi, že tam jsem hlavnímu hrdinovi opravdu fandil a rozuměl jsem mu, protože se choval lidsky, asi jako každý z nás. V Riu Bravu se všichni chovají jako karikatury. A takové westerny nemám zrovna v lásce. (10.06.2010)

Westernová klasika, která mi není ani trochu po chuti. Čas je svině, která dokáže změnit některé dobové perly v zubožené nic. Sterilní vodopád dialogů vykresluje snad veškerou psychologii pomocí sáhodlouhých promluv, sterilitu látky zvýrazňuje i statická kamera a toporný Wayne a ještě se odvažuje vykoukávat americký idealismus v té nejunavenější podobě s bodrým užvatlaným staříkem, napraveným alkoholikem, ikonickým šerifem a chrabrým mladíkem. Nuda k pos... (09.08.2006)

Rozvleklý a hodně upovídaný western (není se co divit, že je to jeden z nejoblíbenějších filmů Tarantina), v němž Hawks použije za celou dobu jen dva detailní záběry a vše proloží romantickou linií zbytečnou jak čtení z desatera přikázání Tuco Ramirezovi. Co Leone s Morriconem řeknou záběrem, hudbou či pouhými gesty, se zde několik minut vzletně okecává, nicméně chápu, že tohle jsou způsoby amerických westernů plných kašírovanosti z období 50. a 60.let, kde vše připomíná neškodnou hru na šerifa a zločince a vy jen v nadsázce čekáte, kdy prvně jmenovaný koupí lístky na dostavník, nasmaží řízky a pěkně poprosí rabiáta, jestli by byl tak laskav a opustil ráno město a on mu pochopitelně (možná po pár výstřelech) milerád vyhoví. Palec nahoru za hudební klip D.Martina a Rickyho Nelsona (s herectvím je to horší) a občasnou vtipnou průpovídku z úst chromého strážce cely či prkenného pana šerifa. Důvod uctívání Johna Waynea, jakožto ikony amerických filmů z Divokého západu, mi tak nadále zůstává záhadou.. (27.07.2011)

Mám ten film rád už od dětství (proto plný počet). Pravda, nyní mi John Wayne připadá až moc správňáckej, ten stařík až moc komickej, ten Ricky Nelson až moc jak rychlošípackej atd...., ale beru to tak, že to k tomuto žánru a k té době v které vznikl patří. A ta písnička (Just my Rifle, Pony and me) je bezchybná stále. (24.07.2010)

Hawksova nepříliš výživná přípravka na báječné EL DORADO (ty filmy mají tolik společného, zejména pokud jde o hlavní postavy, až by se dalo říct, že se jedná o remake). Zatímco pozdější počin dodnes působí svěže, vtipně a nápaditě, RIO BRAVO je několik desetiletí od svého vzniku v zásadě už jen názornou ukázkou skoro až krystalicky čistého amerického westernového idealismu (ploché jednoznačné postavy, přehnaně zřejmé dělení na dobré a zlé, všudypřítomná 'uhlazenost', laciné dobové divácké úlitby typu "roztomilý" žvatlající stařík, kovbojské 'serenády' apod.), mezi jehož přední zastánce patřili právě Wayne a Hawks a s nímž později radikálně zamávali tvůrci jako Peckinpah a Eastwood (ten nejdříve pod vedením Sergia Leoneho a později i sám v pozici režiséra, viz NESMIŘITELNÍ). Tím rozhodně nezavrhuji westernovou 'romantiku', jen ji mám raději v podobě prezentované například SEDMI STATEČNÝMI... 60 - 70 % (04.11.2012)