Jánošík - Pravdivá historie

Odtažitý film, který mě už po 30 minutách nutil pohrávat si s myšlenkou, že by nebylo špatné, kdyby toho Jánošíka už konečně odpravili. Jánočík je tak pozvolný a neakční film, že mi spíše evokoval dokument na téma: Život poddaného lidu v Uhrách na počátku 18. století. Zajímavé jistě je mísení pohanských tradic a křesťanské symboliky, lidových písní, tradicí a obřadů, ale pokud je jim věnován příliš velký prostor, otravují, stejně jako podivná hudba (ta sice nemá tolik prostoru, ale do scén moc nepasuje). Představitel hlavního hrdiny Václav Jiráček je naprosto matný, bez charismatu a suverénně ho přebájí Michal Zebrowski a Ivan Martinka, jehož Uhorčík byla jediná postava, která mě zajímala a bavila. (Když Jánošíka s Uhorčíkem chytili, zajásala jsem, že už se blíží poslední část filmu, ale zároveň jsem doufala, že Uhorčík vyvázne.) Kamera je místy opravdu krásná (záběry slovenských exteriérů, tancovačky) a místy selhávala (souboje, přepadení aj.) Je mi líto, že jsem se na Jánošíka těšíla příliš, ale je snadnější pobavit v dvouminutové ukázce než ve filmu s epickou stopáží 140 minut. Závěr: Lepší než Máj, ale to neznamená zas tak mnoho. (13.09.2009)

Je vlastne smutné, keď v našich končinách chválime film len za to, že nie je úplná sračka (ako napr. Bathory) a dosahuje aspoň znesiteľnú, priemernú kvalitu, čo je prípad Jánošíka. Je to jeden z tých počinov, ktoré sú plné veľkých "ale". Mohol by som to obrátiť a hnať to negatívnym smerom, no urobím to naopak. Takže: ten film síce nemá nič ako veľký príbeh, dejový oblúk či gradáciu, ale tie roztrieštené epizódky majú čo povedať a v osobných príbehoch zbojníkov sú miestami fajn (Huncagova story samozrejme vládne). Film má síce mizerne (ale naozaj mizerne!) napísané dialógy, ale postavy aj napriek tomu pôsobia pomerne živo. Jánošík má väčšinou slabé herecké výkony (Martinka vedie družstvo putujúce pred popravčiu čatu, Jiráček nie je omnoho lepší), ale sú tam chvalabohu aj zjavy ako Žebrowski, ktorému stačí stáť v pozadí, aby podával lepší herecký výkon než všetci zúčastnení. Jánošík rozhodne nie je žiadny veľkofilm, ale má solídnu dobovú atmosféru. Snaha o realistický prístup zlyháva na už spomínaných "papierových" dialógoch, ale výprava vrátane rekvizít a kostýmov je slušná. Akčné scény sú natočené otrasne, ale folklórne, pohanské a intímne scény vyznievajú dobre. Áno, keď si to tak zhrniete, snaživým Poliakom ten obstojný film kazia českí a slovenskí herci a slovenský scenár. Aspoň že Tatry zahrali naozaj dobre, inak z toho vyjdeme ako neschopní mamľasi. :-) (10.09.2009)

Ono je hezké, když se boří mýty, jenže by se přitom nemělo zapomínat na diváka a hlavně když už bořit mýty, tak by se měl výsledek blížit pokud možno co nejvíc historické realitě. Tady sice vezme za své legenda o hrachu hozeném na podlahu, nicméně folkorista romantik si přesto přijde na své a člověk se jen diví, jak si tu zbojničinu v 18. století zbojníci užívali. Nějak uniká, že šlo vlastně o formu organizovaného zločinu, že v tom byla špína, strach, stres a násilí. Film sám o sobě nemá jenom jednu nebo dvě chybičky, ale selhává v tom zásadním, jako je scénář, který vůbec nevytváří souvislý pohled na Jánošíka jako historickou postavu, ale rozpitvává spíš jeho sexuální život a je to sled žánrových obrázků, které nejsou vždy k věci. Selhávají i akční scény, dialogy, herecké obsazení (nic proti Jiráčkovi, ale Jánošík musel být charismatičtější, pokud chtěl šéfovat zločinecké bandě)... Místy je to taková bída, že jsem vážně uvažoval, že film nedokoukám, a jen se děsím, jak asi musí vypadat Bathory, když je Jakubiskův snímek v řadě komentů označován jako horší. Posledním hřebíčkem do rakve je přetažená stopáž - těch bezmála 140 minut je vzhledem k výše uvedenému opravdu trestem pro diváka. Mám pocit, že u řady uživatelů zafungovala snaha pomoci domácímu filmu a legendě, která má u obou národů bývalého Českosloveska své místo. Celkový dojem: 40 %. (06.04.2011)

Víceméně každá scéna zavání folkloristickou ikonografii, která je ale v závěru porušena. Pokud to srovnáme s jinými "realistickými" reinterpretacemi legend, je Jánošík asi nejdotaženější. Možná i proto, že u něj není dominantní naturalismus, ale lyrika a odskoky do vnitřního světa postav. Rozhodně bude fascinující sledovat reakce různých diváků, kteří mají své vlastní představy o tom, jak má vypadat film o Jánošíkovi. Pohanská a velmi smyslová a smyslná vize dvou režisérek je pozoruhodná i tím, jak se nesnaží být divácká. (08.09.2009)

Jánošík po dlouhém a bolestivém porodu přišel na svět, aby stejným procesem v kině či před obrazovkou domácího spotřebiče trpěl každý jeden divák a nakonec se musel rozhodnout, jestli to za to stálo. Já po delším přemýšlení říkám, že stálo, i když se film jako takový snažil urputně mi zabránit v tomhle verdiktu. Předně třeba nechápu, když film projevuje snahy být vyprávěn poeticky, proč začíná ufuněnou nemotornou sexuální scénou, která mimo jiné znamená široký pohled na zasněženou krajinu, v jehož středu se nachází do sebe zapletená těla navlečená v zimních úborech. Něco tak směšného už jsem dlouhou dobu neviděla, i když tady to "zpřirozeňování" postav skrze zobrazování intimního života jako něčeho (možná mnohdy) nechtěně směšného se stává jakýmsi standardem. Dále jsem jakožto nevěřící neznaboh měla problém s vkládáním náboženských symbolů. To mi připadalo jako násilím dodatečně narvané do hotového přírodně-milostného vidění světa a to se mi nelíbilo. Zvlášť úděsná byla v tomto scéna rozmluvy s panenkou Marií. A když už jsem u toho vyjmenování záporných bodů, tak také musím zmínit špatnou práci s hudbou a střihem. Přechodů, kdy nahlas zněl určitý hudební motiv a na obraze došlo ke střihu dvou naprosto rozdílných scén, bylo zvláště v první polovině filmu opravdu hodně, a jestli bylo snahou dané obrazy nějak sjednotit, tak na mě to působilo spíš jako štiplavá facka pokaždé, když jsem si toho všimla. Další výhradu mám vůči představiteli hlavní role, Václavu Jiráčkovi, který je sice nositelem atraktivní tváře potřebné pro přitahování potencionálních obdivovatelek, ale vedle svých charismatických kolegů jako byli Ivan Martinka, Adrian Jastraban nebo mnou nekriticky zbožňovaný Michal Zebrowski působil jeho štěněcí pohled a urputná snaha a o zavilý výraz poněkud nedostatečně. A teď už snad poslední stěžovatelský výkřik: "DABING? PROČ?!!?" __________Mezera, abyste si odpočinuli. No, vážně to vypadá, jako kdyby mi ten film opravdu neskutečně hnul žlučí, ale není to tak. Spíš mě to rozčílilo v tom smyslu, že jsem tam viděla tolik potenciálu, který byl neobratně rozmělněn ve zmíněných nedostatcích. Ale jako celek se mi film líbil, což je taky vlastně blbost říct, protože byl koncipován spíš jako epizodický. Myslím si, že čtyřdílná televizní série je ten pravý formát pro tento příběh, aby dostalo více prostoru moře vedlejších postav, které jsou někdy tak zajímavé, že si to podle mě rozhodně zaslouží. (06.10.2009)