Janosik. Prawdziwa historia
Jánošík - Pravdivá história
Janosik: A True Story
Scénář:
Eva BorušovičováKamera:
Martin ŠtrbaHudba:
Antoni Komasa-ŁazarkiewiczHrají:
Václav Jiráček, Ivan Martinka, Michał Żebrowski, Sarah Zoe Canner, Maja Ostaszewska, Katarzyna Herman, Táňa Pauhofová, Danuta Szaflarska, Marian Dziędziel (více)VOD (1)
Obsahy(2)
V našem příběhu poznáváme Jánošíka (Václav Jiráček) jako vojáka Rákocziho vojska. O pár let později ho vidíme v císařském vojsku, kde hlídá vězně u správce Bytčianského zámku Krištofa Ugronoviča (Marián Labuda). Jednoho však neuhlídá, nebo spíše uhlídat nechce... Je jím dávno pronásledovaný zbojník kapitán Tomáš Uhorčík (Ivan Martinka). Další zimu tráví Jura doma v Terchovej. Uhorčík si ho najde a přesvědčí ho, aby se přidal ke zbojníkům. Jánošík si brzy získá obdiv jak Uhorčíka, tak i některých členů zbojnické družiny. Mezitím, co Jánošík poznává zbojnický život se Uhorčík zamiluje, rozhodne se oženit a změnit svůj život. Juro se ujímá vedení družiny. Bohatým bere a chudým dává. Mezi lidmi o něm začínají kolovat legendy. Příběh o lásce, přátelství, o hledání štěstí a o osudu, nad kterým se jen těžko dá vyhrát... Příběh nejslavnějšího zbojníka, který bohatým bral a chudým dával. Stal se symbolem lidového odporu proti panskému útlaku. Lidová fantazie ho obdařila přímo pohádkovými vlastnostmi. Zázračnou silou, neobyčejnou chytrostí a odvážnými činy. I když byly dosud natočeny čtyři celovečerní filmy o Jánošíkovi, slavného lidového hrdinu příliš neznáme. Známe jen lidovou legendu o slavném zbojníkovi, který bohatým bral a chudým dával a kterého po zradě popravili zavěšením na hák za žebro. Opravdového Juru Jánošíka, mladíka z Těrchové, jehož krátký, ale dramatický život inspiroval generace Slováků k vytvoření legendy, přibližuje až tento nový film režisérek Agniezsky Holland a její dcery Kasii Adamik. Výpravný velkofilm vznikl podle scénáře Evy Borušovičové, která několik let studovala archivní záznamy a dokumenty. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (444)
Pravda je taká, že novodobý Jánošík je chaotické prevedenie, v ktorom dokonca stráca čaro svojej legendy... nič len 2 hod. kecov, uponáhľaného strihania a bezduchého prevedenia... hrozne som sa nudil a taktiež ma dané prevedenie mrzí, fakt neviem čo by som tuna vyzdvihol... snaď len krásnu Slovenskú prírodu + Jiráček síce sympaťák, ale tuna nemal čo ponúknuť. Ukážka (ba dokonca urážka) toho ako sa z legendy stane len slaboduchý príbeh... 3-4/10 ()
Juraj Jánošík je klasická, zidealizovaná legenda, ktorú stvorili slovenské dejiny. Ľudový hrdina, čo bohatým bral a chudobným dával. Charizmatický zbojník. V jeho prípade ma nezaujíma nejaká pravdivá história. Chcem svojho mocného, kladného hrdinu, tak ako ho zahral a neskôr aj zrežíroval Paľo Bielik. To bol Jánošík tak ako ho chcem vidieť. Nie som zvedaví na podivný experiment poľskej režisérky, nechcem vidieť coolového, českého Jánošíka pri orálnom sexe, ani pri mimozmyslovom bodyjumpingu, nechcem tam žiadne samoúčelné holotinky, rúhavé spodobnenia panny Márie, nepáči sa mi nadržaná, promiskuitná Anička, či trapné prdy do zapálenej sviečky. To mi ku tejto téme naozaj nesedí. Veľmi mi vadili aj tie hlúpe dialógy. V podobnom štýle sa rozprávajú zahnojení burani niekde na disco zábave. Tento film nezapôsobil na mňa dobrým dojmom. Je rozťahaný, nudný, nezáživný. Škoda. ** ()
Tak v prvom rade, akákoľvek Prawdziwa historia či True Story je tu úplne zbytočne. Opäť raz ide o takmer klasickú (aj keď trochu inú ako sme zvyknutí) povesť, vrátane rozdávania dukátov chudobným... V podstate som však rád, pretože národní hrdinovia by mali ostať hrdinami a je zbytočne z nich robiť krvilačných zabijakov. Film je poňatý dosť intímne a naturalisticky, na čo sme pri "našej" produkcii zvyknutí, ale tentoraz je tam nahota často okato prvoplánovane. Stávka na jednoduchý, líneárny (aj keď trošku pridlhý) dej, bola správna a oproti potácajúcej sa BATHORY tu vidno radosť z rozprávania príbehu (či jednotlivých mikropríbehov). Postavy sú všetky do jednej skvelo obsadené - chlapčenský úsmev ako aj chlapské zazeranie Václava Jiráčka je prekvapivo účinné, aj keď najprv to vyzerá, že hlavnou postavou je Ivan Martinka. Napriek týmto dvom však filmu kraľuje vedľajšia postava Michala Zebrowskeho... Trošku mi vadilo zopár "jakubiskovských" romanticko-surrealistických scén, ale boli tam nevyhnutné, aby tá posledná pojednávajúca o spravodlivosti a bohu vyznela takmer oscarovo. Ak akceptujeme klasický "československý" prístup k akčným scénam a súbojom (nie su zlé, ale kamera zaznamenáva boj, nie choreografiu), tak nám vychádza príjemný (ale aj krvavý) európsky historicko-dobrodružný film plný folklóru a krásnej prírody, ktorý je poňatý ako trochu iný pohľad na národného hrdinu. Nášho hrdinu. Ja dávam štyri subjektívne hviezdy, ktoré su pre mňa ako Slováka predsa len niečim viac ako objektívnych 70%... ()
Tak předně, jedno je jisté. Jánošík bohatejm bral a chudejm taky. To jen na začátek... Nevím jak ostatní diváci, ale já jsem od tohoto výletu na počátek osmnáctého století čekal víc. Tvůrci nám sice nabídnou nádherné scenérie slovenských velehor, prostotu kolib, salaší a krásu roubené lidové architektury, národopisec (dnes etnograf) zaplesá nad ukázkami lidových zvyků, tanců a písní... Mimo jiné se také dozvíme, že zbojník má rád sex prakticky kdekoliv, kdykoliv a za jakéhokoliv počasí... To je ale vlastně v souhrnu vše. Děj je splácaný dost zoufale protože toho tvůrci asi k legendě víc hmatatelného neměli. O to více mne fascinuje brutální stopáž 137 minut.... Divák se dočká několika přepadení povozů i závěrečné napíchnutí na hák lapeného Jánošíka (doufám, že nespoileruji - tohle snad zná každý!). Ale o nějakém napětí, strachu či emocích tu nemůže být vůbec řeč. Naopak slavnou legendu film dle mého názoru kazí. Divák se vlastně dozví, že kámoš Uherčík už nechce zbojničit a tlupa nemá šéfa. Tak řekne Jánošíkovi, kterej do té doby živ jest poctivou prací, aby to za něj vzal... Hodnej kámoš (nebo blbej) Jánošík řekne - tak jo a začne s tlupou zbojníků přepadat boháče. O nějaké mstě, odporu proti útlaku atd.. zde není řeč. Krade se jen pro lup. I když pravda jednou ve snímku došlo i na rozhazování naloupených věcí prostým vesničanům. Lupičství je hojně kořeněno nahlížením do intimního života zbojníků a jejich rodin. Ten čeká děcko, ten se uchází o tu, ten zase o onu, ten už se bude ženit, ten zas má trable s ženou cikánkou.... Sem tam do toho nějaké přepadení, taky zrada ...no a jelikož na každého jednou dojde, lup od kata hák pod žebro, šup nahoru přes břevno, poslední pohled na východ slunce nad Gerlachem a šmytec... ----------- Je to celkem škoda. Od brutální Bathory je tohle posun o jeden stupeň k lepšímu, interiéry, exteriéry, výprava - vše bylo celkem dobré. Bohužel scénář, divný střih a v neposlední řadě i šílený český dabing však jakýkoliv potenciál nekompromisně zazdil. Za to zívání dávám jen * * ()
Ženská kinematografie, plně zrcadlící svébytné ženské vidění světa, tedy to, po čem feminističtí mužové odedávna volali a upozorňovali na jeho nezastupitelnost, je dnes tu a má se čile - pro někoho snad až příliš - k světu. Před jejím pohledem nezůstávají nedotčeny ani „nejposvátnější“ tvrze tradičního patriarchalismu, k nimž nepochybně patří i jánošíkovské téma. Pro Slováky musí být vnímání a osvojování výsledku práce polského ženského režisérského tandemu o to nesnadnější, že je uchopen opravdu středoevropsky. A tak klíčovou úlohu národního hrdiny hraje Čech Václav Jiráček, jeho první lásku v Česku působící Slovenka Táňa Pauhofová, slovenské ženy mj. ztělesňují - nutno říci, že skvěle - přední polské herečky Maja Ostaszewska, Katarzyna Hermanová či Danuta Szaflarska, mezi herci se objevuje i český rocker Richard Krajčo a polský "superman" známý z filmů polského národního bájesloví Michal Zebrowski. Středoevropský čtyřúhelník dotváří i čtyřjazyčný dabing, s nímž je film uváděn do kin členských zemí Visegrádské čtyřky. V této souvislosti se logicky nabízí srovnání s klasickou slovenskou verzí Pala Bielika. Z tohoto hlediska obstojí výstup polského filmařského feminismu víc než dobře a současně zpětně pozitivně zhodnocuje dnes již klasický Bielikův koncept. Ve slovenském případě vítězí obsahově i v pojetí legenda nad sporou skutečností, která přesto do filmu vniká a sošnému – výbornému – Kuchtovu Jánošíkovi propůjčuje řadu zlidšťujících prvků. V polském případě zůstává hlavní osou sporá realita, která se neobejde bez folklórních prvků důsledně slovenských, ale pro oživení i doplnění děje využívá v mnohém rovněž prvky legendy. Odlišnosti ve výchozí optice mužského a ženského vidění přesto – soudím, že k prospěchu věci - zůstávají. Podobně jako v naprosto odlišném – rovněž feministickém – filmu CHARLOTTA GREYOVÁ do popředí vystupují intimní momenty a duchovní i obyčejový svět rustikální společnosti jánošíkovské doby. Asi víc, než režisérky i scénáristka Eva Borušovičová (narozena 1970 v západoslovenské Levici, ale národností Češka), mj. rovněž filmová režisérka a slovenský vklad do společného projektu, chtěly, pronikla do tohoto JÁNOŠÍKA poetika cyklického venkovského roku pozdního feudalismu, upomínající pro změnu na klasické dílo české spisovatelky česko-slovenské vzájemnosti Boženy Němcové BABIČKA. Zhruba v polovině filmu toto vidění téměř rozbíjí jánošíkovský příběh a relativizuje jinak pozoruhodný a až monumentálně působící trojautorský rukopis díla. Silným momentem je naopak výrok další klíčové postavy filmu Barbory, Jánošíkova pozdě nalezeného, avšak nenaplněného smyslu i výhledu dalšího života, ve výtečném podání Sarah Zoe Cannerové, začínajícího talentu zřejmě americké kinematografie hraného filmu, že je farářskou dceru neúměrně vysokého vzrůstu oproti sporým, nevysokým mužům Terchové a jejího okolí i celého údolí říčky Varinky, v níž tento severoslovenský městys leží. Tato věta vlastně legitimuje Jiráčkovu nominaci pro hlavní roli filmu a dále zpozemšťuje jánošíkovský mýtus. Oč více je na pověsti a folklóru založena větší část filmu, o to kronikářštěji vyznívá jeho závěr, který jde až do posledního naturalistického detailu. Ale ani tady, ani v intimních scénách, které rozhodně nejsou páteří filmu, jak tvrdí někteří recenzenti, nepřekračují autorky hranice vkusu a nejen ženské cudnosti a taktu. O to jednoznačněji a drtivěji vyznívá základní rovina filmu, kterou zahrnuje i Bielikův pohled, totiž jánošíkovský pocit nezvratného, osudového kroku, který se nikdy neměl stát, kroku, který smysl život nejenže nedává, ale naopak odnímá, kroku, který vede k zákonitému hrůznému předčasnému konci života. Jiráčkův Jánošík je v závěru filmu zlomený, fyzicky vyřízený muž, ztýraný právem útrpným, jak také lze eufemisticky nazvat institucionalizované brutální mučení, pro nějž je popravní exekuce vlastně vysvobozením, jak mu během blouznění našeptává lidová léčitelka, stoletá „krstná stará mama“. Slovenskému, ale i českému a středoevropskému divákovi se tak uzavírá jánošíkovský trojúhelník: po sošném bielikovském Kuchtovi a laskavě vlídném a odlehčeném poněkud letitějším – z tohoto tria herecky určitě nejsilnějším - jedinečném krónerovském Pachovi z podtatranských Hýb přichází jinošský a nejvíc pozemský jiráčkovský Jánošík, herecky především vděčná tvárná hmota v rukou svých feministických stvořitelek. Nezdá se, že by tím měl jánošíkovský mýtus utrpět. Spíše naopak. Hrdina zůstává legendou, která je v Boruševičové dikci realističtější, než by se mohlo zdát, ale současně i postavou z masa a kostí a také symbolem, naznačujícím, že slovenská společnost postupně – rychle – dozrává do svého svébytného evropského tvaru. Jen budoucnost dále doloží či naopak vyvrátí možnou nadčasovost tohoto pozoruhodného díla. () (méně) (více)
Galerie (54)
Zajímavosti (28)
- Hudbu k filmu Jánošík. Pravdivá história napísal poľský skladateľ Antoni Lazarkiewicz. (marek.stone)
- Mnohí Poliaci, medzi nimi aj druhý producent filmu Dariusz Jabłoński, hlavne do nakrúcania filmu pokladali Jánošíka za poľského zbojníka. Na základe historických faktov to však bolo vyvrátené. (marek.stone)
- Pieseň k filmu Jánošík - Pravdivá história naspieval slovenský spevák Paľo Habera. Pieseň sa volá "Láska a Smrť", otextoval ju Daniel Hevier, no v snímke sa neobjaví. (marek.stone)
Reklama