Jánošík - Pravdivá historie

Remaky sú v kurze zjavne nielen v USA a čo najrealistickejší prístup k problematike tiež, takže nová verzia Jánošíka zbavená mýtov bola len zákonitým vyústením, za tie roky čakania a odkladov určite nestála. Snaha o historický epos nezlyháva na výprave, ktorej ako jedinej niet čo vytknúť ale prakticky na všetkom ostatnom. Pravdivá história postráda kvalitnú dramatickú fabulu a zmysluplné dialógy, väčšiu časť deja tvorí len sled často nepodstatných epizód zo života Jánošíka a jeho okolia, pričom to podstatné ako je napríklad jeho vzťah k družine odbíja. Vlastne o živote tejto legendy podáva len veľmi málo zaujímavého a Jiráček síce istú charizmu má, lenže v kľúčových okamihoch túto náročnú rolu netiahne tak, ako by asi chcel. Pár drsnejších scén otrlého diváka neprekvapí a režisérskej dvojke nejde uprieť snahu, ale niekto by jej mal oznámiť, že hlavne v akčných scenách na to reálne nemá. Nápad zbaviť klasický príbeh mytických prvkov tak ako celok vôbec neuspel, legenda by mala ostať legendou, dokým sa jej neujme niekto skutočne schopný. A tento filmový štáb na čele so scenáristkou bohužiaľ zrejme nie je, už len fakt, ako dlho sa písal vo výsledku nepresvedčivý a nekompaktný scenár o niečom svedčí. (22.01.2010)

Jestli byla tohle PRAVDIVÁ Jánošíkova historie, tak se divím že neskončil na háku daleko dříve, než po pár letech zbojničení, když podle této "pravdy" měl sice dost mužnosti na píchání s kdejakou courou všech váhových kategorií a barev vlasové pokrývky (čemuž se snímek věnuje měrou více než vrchovatou, až otravnou) a přitom postrádal koule i na to odkrouhnout byť jen prokazatelného a usvědčeného zrádce, který mu šel po krku už nejednou a Juro mu vždy velkomyslně (nebo spíš dementně) udělil milost. Loupení a vůbec násilí i akce tu vypadá jak z vánočních pohádek ČT a tak za něco stojí leda krásné slovenské exteriéry a v roli bezcharakterního lumpa můj oblíbenec Michal Žebrowski, proti jehož charismatu se ukňouraný Jiráček může jít klouzat. (31.12.2017)

Až na všechny podle mého názoru nadbytečné sadistické obrazy se jedná o poměrně zajímavý, vizuálně a aktusticky povedený film (skvělý 5.1 zvuk, zdařilé záběry krásné tatranské přírody). To je ostatně důvod, proč si nikdy neužiju filmy jako Save Private Ryan a podobné - to kvůli těm střevům, létajícím částem končetin, supům hodujícím na ještě živých obětech a podobných obludnostech. V takovou chvíli se chci chovat jako ten největší pokrytec, jako pštros, strčit hlavu do písku a nevidět. Uznávám, že člověk je někdy horší než dobytek, nesouhlasím ale s tím, aby mi to režisér ukazoval ve filmu, jehož primárním účelem není dokumentovat (hořící mrtvoly čekám v dokumentu z Osvětimi, nikoliv v detektivním thrilleru z New Orleans). (03.05.2010)

Jiráček má divné predné zuby, tie ma rušili asi najviac z celého filmu (a jeho dabing). Vyzerá, akoby si ich v detstve vybil a náhradné mu vyrobili príliš veľké. Okrem toho sa mi však snaha o všeobjímajúcu dobovú fresku celkom pozdávala. Niektoré línie vyzerali nedotiahnuté, iné rozbité... ale pre mňa osobne to v konečnom dôsledku nie je prepadák ani neúspech. Dávam 4*, lebo snaha o realistickosť dobových pomerov a napokon aj ten kritizovaný kontrast medzi poetikou a naturalizmom ma očarili. A ešte Tomáš Uhorčík ;-) (26.07.2010)

Odtažitý film, který mě už po 30 minutách nutil pohrávat si s myšlenkou, že by nebylo špatné, kdyby toho Jánošíka už konečně odpravili. Jánočík je tak pozvolný a neakční film, že mi spíše evokoval dokument na téma: Život poddaného lidu v Uhrách na počátku 18. století. Zajímavé jistě je mísení pohanských tradic a křesťanské symboliky, lidových písní, tradicí a obřadů, ale pokud je jim věnován příliš velký prostor, otravují, stejně jako podivná hudba (ta sice nemá tolik prostoru, ale do scén moc nepasuje). Představitel hlavního hrdiny Václav Jiráček je naprosto matný, bez charismatu a suverénně ho přebájí Michal Zebrowski a Ivan Martinka, jehož Uhorčík byla jediná postava, která mě zajímala a bavila. (Když Jánošíka s Uhorčíkem chytili, zajásala jsem, že už se blíží poslední část filmu, ale zároveň jsem doufala, že Uhorčík vyvázne.) Kamera je místy opravdu krásná (záběry slovenských exteriérů, tancovačky) a místy selhávala (souboje, přepadení aj.) Je mi líto, že jsem se na Jánošíka těšíla příliš, ale je snadnější pobavit v dvouminutové ukázce než ve filmu s epickou stopáží 140 minut. Závěr: Lepší než Máj, ale to neznamená zas tak mnoho. (13.09.2009)