Sing Street

Velice milé překvapení. Na film jsem narazil náhodou a jsem hrozně rád, protože tohle je feel-good drama jako střižené. Kouzelná hlavní dvojice a vesměs sympatičtí ostatní členové kapely, naprosto suprový soundtrack a celkově to uteče jako voda a zanechá za sebou příjemný pocit naplnění, který přejde až po nějaké chvíli. Sice chvíli trvá, než se to rozjede, ale pak to nabere neskutečný grády. PS : Jack Reynor mě vždycky jen štval. Tohle je jeho životní role a moje nejoblíbenější vedlejší postava...Zejména za poslední třetinu filmu 9/10 (29.10.2016)

John Carney je prostě borec a nejlepší režisér muzikálních filmů současnosti. Vše se točí kolem mladých outsiderů, zakládající kapele, poznání první lásky. Líbilo se mi, jak jednoduchý příběh může spojit motiv kamarádství na pozadí chudé irské čtvrti, navázání první lásky a to za doprovodu dobré muziky. Film má hloubku, baví po celou dobu a vyvolá emoce i v situacích, kde by to člověk nečekal. Možná závěr mohl být o něco lepší, ale opět skvěle odvedená práce.......9/10 (06.12.2016)

Boy meets girl. Girl unimpressed. Boy starts band. John Carney přichází s novým hudebním kouskem, kde tentokrát hrají roli osmdesátá léta a teenageři. Pokud jste byli nadšeni z Begin Again, tenhle film vás nemůže zklamat. Carney opět dokazuje, že feel-good filmy prostě umí - a tenhle se u mě okamžitě řadí mezi nejpříjemnější filmy poslední doby. Vykouzlí vám od první minuty na tváři úsměv, který se vás bude držet ještě dlouho po skončení závěrečných titulků. Pohodová hudba, sympatická parta outsiderů, milá lovestory a jedna hláška za druhou - prostě hudební komedie, jak má být! Odpouštím i ten přehnaně americký závěr, protože Sing Street se mi náramně trefil jak do noty, tak do nálady. Soundtrack je u hudebních filmů polovina úspěchu - a tuhle osmdesátkovou hudbu prostě nejde nemilovat! Už dva dny neposlouchám nic jiného než tenhle soundtrack :-) (22.05.2016)

Once s proslulými songy od Hansarda a Irglové a s upřímným pohledem na život v Dublinu, Love Song s výrazně známějšími tvářemi a New Yorkem, no, a nyní Sing Street z Irska v polovině 80. let a jedna sympatická generační vzpoura. Další feel good kousek Johna Carneyho, který nabízí originální muziku a nějaký ten recept, jak se vyrovnat s dospíváním, s tím, že rodiče zrovna nemají nejzamilovanější období, a taky jak sbalit lehkovážnou holku, která má sny stát se modelkou a prchnout někam do velkého světa. Atmosféra pouličního zpívání mě moc bavila, z řady scén srší energie, velmi zajímavou Lucy Boynton má kamera ráda, přitom to není žádná pásová blondýna, za kterou se máme otáčet. Solidně fungují i sociální otázky, prostě v rámci žánru je to kousek, který jednou za čas dokonale sedne. Hned jsem sháněl soundtrack. (18.08.2016)

Těžko se věří tomu, že se nejedná o žádný životopisný film, protože je to tak natočené, ale jsem si jistá, že nějakou inspiraci režisér a tvůrci filmu v hudebních skupinách našli. Všechny hudební skupiny přece začínali podobně, že? Příběh krásně šlapal od začátku do konce, bavila jsem se, skvělá hudba, super nápad. Hlavní postava mi byla velmi sympatická, stejně tak i Raphina. A konec se mi zdál vážně snový. (08.04.2017)