Cesta do fantazie

Tím nejlepším z Cesty do fantazie byla pro mě hudba. Ve spojení s nádhernou animací, kterou oceňuji až teď po shlédnutí mého druhého japonského anime, tvoří tak emocionální náboj, až to mezi mnou a televizí doslova jiskřilo. Dalším důležitým prvkem je samotný děj, který doslova bují fantazijními nápady. Sice jsem byl místy trochu (ale opravdu jen trochu) mimo mísu, jelikož Japonsko má přeci jenom JINOU kulturu, ale zároveň jsem té "odlišnosti" postupně propadával. Ještě jedno anime a bude ze mě fanoušek. (19.02.2004)

Od Cesty do fantázie som po Mononoke očakával zázraky, dokonca som bol na nej aj v kine. Asi kvôli tým očakávaniam som bol vtedy mierne sklamaný, nebola to taká trefa do môjho vkusu ako v prvom prípade. Keď som si ju neskôr pozrel znova, s miernym odstupom, film sa mi dostával pod kožu oveľa lahšie a emocionálne ma nakoniec dostal rovnako, ako Mononoke. Lenže film je trochu menej uchopiteľnejší, jeho svet trochu menej uveriteľnejší a animácia úplne rovnaká. Takže dávam trocu nespravodlivé štyri hviezdy, inak je to 90%. Ale čo, za toho ducha mora to dáme za plný počet. (12.08.2012)

Na Cestu do fantazie jsem poprvé narazil tak okolo roku 2008 na ČT2, a i když jsem viděl pouze část filmu, tak mě zaujal natolik, že jsem ho posléze zhlédl celý a byl jsem opravdu rád. Tento snímek byl pro mě první velké setkání s Miyazakim, který se postupem času stal jedním z mých nejoblíbenějších režisérů. Film zaujme na první pohled dechberoucí animací, silným příběhem a nádhernou hudební stránkou. Divák se díky Miyazakiho imaginaci vydává na nezapomenutelnou cestu do světa čarodějnic, bohů, přízraků a jiných rozličných charakterů, které pobaví, vyděsí, ale i poučí. Pro mě osobně jde o jednoznačný vrchol na poli animovaného filmu, ke kterému se vždy rád vracím, jelikož jde o bohatou podívanou, která si rozhodně zaslouží oba palce nahoru. (19.07.2009)

Nevím co napsat. Začnu tím, že japonským animákům jsem se vyhýbal obrovským obloukem a tudíž ani tento mě vůbec nelákal. Avšak dnes se ke mně tento film dostal a jsem uchvácen. Film mě opravdu dostal snad úplně vším. Je zde krásná animace, hudba ale hlavně z filmu srší originalita. Každou minutu objevujete něco nového v tom nádherném, neuvěřitelném světě. Jsou zde originální postavy, budovy, krajina a prostě vše (bylo by nadlouho kdybych měl jmenovat úplně vše). Celé dvě hodiny jsem nevěřícně zíral a bavil se od začátku do konce a vůbec se mi z této cesty nechtělo vracet do nudné reality normálního života. Ale bohužel všechno krásné musí jednou skončit. Tohle se prostě musí vidět. Avšak i když to je prezentováno jako pohádka nevěřím tomu, že bude bavit děti a diváky, kteří jsou rozmazlení ze všech těch dnešních počítačových animáků. Tohle je prostě jiný a tím myslím krásný, originální a rozhodně nezapomenutelný. Opravdová CESTA DO FANTAZIE.... (20.03.2007)

Dobrá, po mnoha a mnoha letech přidám komentář. Tohle bylo moje první setkání s japonskou animací (v dospělosti, jinak jsem třeba Včelku Máju samozřejmě znal). Zavedlo mě ke Ghibli, kde mě totálně získal Totoro a nakonec jsem sehnal prakticky všechny filmy i seriály z ruky Miyazakiho. Byla to jedna z inspirací, proč se učit japonsky (u čehož jsem vydržel spoustu let a dostal se na slušnou úroveň, která mi umožnila novějším Ghibliovkám i dělat titulky, které nebyly zmršené přes čínštinu a angličtinu). In medias res, hlavním neporozuměním tomuto filmu je považovat jej za dětský film. Japonec, má-li jej komentovat, ošívá se a je mu nepříjemný kontext dětské exploatace a práce v sexuálním průmyslu (jo, lázně...). Což má velkou tradici a stejný schematický průběh, kdy nebohé děvče tělem splácí dluh své rodiny. Miyazaki si spoustu témat nedělá jednoduchými a zápaďanům bez znalosti kontextu dost často "nálada" uchází. Poměrně málo filmů je opravdu pro děti, jsou adresovány spíš tomu dětskému, co zbylo v dospělých. Což bych viděl jako velmi zjevné hlavně u zmíněného Totora, nebo u nádherného a neznámého Pompoko (příběh + scénář), Conana i dalších. A potom filmy méně tlačící na infantilní metodu výpovědi (Porco Rosso, Kaze tačinu...) uvádějí diváky v rozpaky nemístné. P.S. a čisté srdce vítězí. (04.01.2020)