Můj soused Totoro

Minimalistický příběh téměř o ničem. Ovšem s nádhernou animací, a tak nabitý emocemi a magickou atmosférou, že jsem mu propadl během několika minut, to okouzlení ze mě nespadlo až do závěrečných titulků, a mé podvědomí spokojeně přede ještě teď, o dva dny později. Scéna z autobusové zastávky je geniální a kočkobus, taky neměl chybu. Pozvolna plynoucí, bez dramatických konstrukcí, neuvěřitelně roztomilé, pozitivní, magické, přitom ani na okamžik lacině kýčovité nebo vlezlé. Zkrátka jeden z těch filmů, který dělá svět krásnější a nutí vás do úsměvu při každé vzpomínce. Mistr Mijazaki to zase dokázal. (26.02.2014)

Nejikoničtější postava studia Ghibli, to je Totoro. Není se ale čemu divit, ve hře o ikonu studia je sice mnoho zajímavých a silných postav, které doprovází duch odhodlání, ovšem nikdo z nich není tak okouzlující a ohromující jako právě velký chlupatý Totoro s chytlavou ústřední melodií. Film nevypráví prakticky žádný příběh a pouze sleduje dvě mladé, opravdu ukřičené, holčičky, které se snaží prozkoumat okolí svého nového bydliště a zabydlet se zde. Objevení chlupatého kamaráda ovšem změní celý nádech snímku a fantazie každého jedince dostává pořádně zabrat, a to hlavně v podobě nezapomenutelného „kočkobusu“. Pozdější část filmu se kvůli faktoru nemocné matky nese v trochu dramatičtějším duchu, přičemž každá sekunda s Totorem je vysvobození z napínavého až nepříjemného segmentu. Naštěstí se závěrečná pointa povede a svou nesoudržností nutí k zamyšlení. Totoro je postava, kterou by chtěl mít každý ve svém nejbližším lese a navštěvovat jej den co den. Jeden z nejkrásnějších Miyazakiho filmů. [85%] | Kino (30.01.2017)

Milá pohádka, první pohádka, kterou jsem viděl s dcerou, myslím, že to bylo intelektuálně na její úrovni. Snažil jsem se užívat si tu milou část toho všeho. Tu rodinnost. Bydlení na venkově. Rodinný domek. Saze. Duch lesa. Totoro. A tak no. Děj tu nečekejte a stejně je tu tak nějak vše napříč generacemi. (02.10.2023)

Jsem malá holčička, prší a já již trochu unuděně čekám na příjezd autobusu, pozvednu víčka a božínku to je neuvěřitelné – co to tam stojí ? - Dle mého názoru je Můj soused Totoro jeden z nejjaponštějších a také nejdospělejších Mijazakiho filmů. Určitěje dospělejší než dobrodružná Naušika či Mononoke. (To říkám s veškerou úctou k nim.) Totoro – je méně narativní a mnohem více pocitový příběh. Je založený na náladě jednotlivých okamžiků. Důležitý není celek - nenechte se zmáhat uvažováním kam to spěje a kdy už to tam dospěje. Naopak podstatné jsou jednotlivé chvíle a jejich emotivní zabarvení. Mijazaki, který vždy rád plnil své filmy odkazy na evropskou minulost, zde zůstal věrný čemusi intimně blízkému – japonské rodině. Pomalé budování atmosféry se skládá z mixu odloučení a melancholického smutku náhle prozářeného extatickou radostí, přídechu tajemství a tajemna. Důvěrně známá krajina dětství, v níž ti malí žijí a nám dospělým zůstávají alespoň nezřetelné vzpomínky. Věřím, že tenhle film může být srozumitelný každému – dětem i dospělým. A ta scéna na zastávce autobusu je možná nejlepší scénou v dějinách anime tvorby. PS: Ok. Napřed jsem to chtěla ignorovat, ale už je těch lidí mnoho. Všem těm, kteří tvrdí, že Mei je moc uječená, chci vzkázat, že zřejmě nikdy nevychovávali batole. Anebo se setkali s nějakým zvláště bezproblémovým. Mně přišla Mei naprosto realistická a právě vychovávám druhé. Mimojiné: Stále mě dojímá scéna s kukuřicí a kozou. Koza je pro maličkou Mei adekvátní obludou, proti které musí za každou cenu ubránit kukuřici. Ta má totiž uzdravit maminku a symbolizuje vlastně maminčin návrat domů. I když je ta koza děsivá, kukuřice se nesmí vzdát a musí ji mamince doručit, protože je zárukou jejího návratu. PS. PS. : http://www.rejze.cz/recenze/totoro.html - tady o čem to podle mne je. (19.08.2006)

Tenhle Mijazaki je trochu jiný, než ty ostatní (no dobře, to je každý jeho film), fantasijních prvků je sice docela málo, ale za to jsou výrazné a neskutečně inspirativní (nebo lépe řečeno, je to na nich víc vidět, než jinde), ale dost záleží na tom, kterak je člověk naladěn, jinak může být trošku problém najet na tu správnou vlnu, která rozhodně není po celou dobu tak positivní jak by se mohlo znát (ještě teď si pamatuju, jak jsem neustále očekával nedobrý konec, v jedné chvíli jsem se skoro cítil jako u vrcholně depresivního Hrobu Světlušek). Sice tenhle film není to nejgeniálnější, co mág Hajajo vytvořil, ale i tak to znamená vrcholně dobrej film. To - to - ro ... (06.02.2014)