Můj soused Totoro

Myslela jsem si, že na Kiki a jejího roztomilého kocourka Jijiho nic nemá - a pak přišla Satsuke se svou úžasnou sestřičkou Mei - copatou špiónkou s věčně odřenýma kolenama a ušmudlanou pusou, rozverným čertíkem, jehož andílkovskému pohledu a stékající slzičce po buclaté tvářičce prostě nikdo neodolá a já jsem ještě teď v šoku z toho, jak moc jsem se v ní viděla... Tomuto já říkám dokonalá identifikace s hlavním hrdinou. (10.07.2007)

Miyazaki, který se mi doopravdy líbil a nad kterým jsem uvažoval za plný počet. Nestalo se tak, protože moje averze na dvě uječené sestry přerůstala ke konci do těžkého extrému, kdy jsem si musel občas vypínat zvuk, čímž jsem přicházel o nádhernou lyricku hudbu, kterou film nabízí. Krásný příběh, kouzelné potvůrky, barvitá animace. (21.02.2009)

Na mě prostě filmy od Mijazakiho působí jako uklidňující kouzlo. Překrásná animace a roztomilé postavičky mi vždycky zaručeně pomůžou na všechno zapomenout a vydat se s nimi do jejich kouzelného fantastického světa. To, že příběh není žádné veledílo mi vůbec nevadí, stačí, když je v něm božský Totoro... (14.08.2016)

Je to samozřejmě strašně roztomilé a vyloženě kouzelné v každém momentu, samotný příběh je ale tak prostý až banální, že mám k nějakému nekritickému nadšení daleko, a ve srovnání s pro mě dokonalou Cestou do fantazie se mi tento starší Mijazakiho film jeví jako slabší a trochu i nudný, byť stále velmi hezký a vhodný pro celou rodinu - ačkoli v mém případě už asi bylo příliš pozdě, abych mu ještě v mém věku dokázal dokonale propadnout. Možná kdybych to viděl v dětství, bylo by to jiné, ale tehdy jsem o těchto krásných animácích od studia Ghibli neměl ani tucha, bohužel. Každopádně se mi u toho idylizovaného obrazu dětství zabydleného kouzelnými bytostmi honilo hlavou, zda tohle filmové opium není až moc opojné a svým způsobem falešné, protože za á kdo z nás kdy měl tak bezstarostné dětství? (jsem skoro v pokušení si myslet, že nikdo) a za bé mi u toho filmu bylo jasno, že každý jeho divák ihned zatouží po vlastním kouzelném Totorovi a kočkobusu, a mně tohle univerzální toužení po nějakých filmových příšerkách vždycky přišlo tak nějak hloupé (podobně jako jsem kdysi nedokázal uvěřit názoru, že každé dítě si přálo chodit na stejnou školu kouzel, jako Harry Potter, protože já jsem nikdy po ničem takovém netoužil), protože si prostě říkám, jestli jedna reálná kočka z útulku není stokrát lepší, než seberoztomilejší japonské anime zvířátko? Takže možná lze v mém případě mluvit i o jisté kulturní propasti, umocněné tím, že jsem to zhlédl v původním japonském znění s českými titulky, a celkově jsem se prostě asi na ten film nedokázal naladit a propadnout mu tak, jako jiní, což mě trochu mrzí, ale ten příběh skutečně považuji za velmi slabý. (29.11.2021)

Mei a Totoro sú moji najväčší obľúbenci z tejto rozprávky. I keď Totoro na obrazovke vždy dlho nepobudol nemohla som sa dočkať kedy ho znova ukážu. Scéna na zastávke je moja najobľúbenejšia vždy sa pri nej škerím ako malé decko a pištím, že aj ja chcem Totora :) No a malá rozkošná upišťaná Mei, ktorá všade padá, behá, skúma, zdúva sa... a tam som sa proste našla. Super, že to nebolo dáko prehnané dlhé, toto si určite ešte tak 100x pustím. (12.04.2012)