Můj soused Totoro

V podstate veľmi jednoduchý príbeh o dvoch dievčinkách, ktoré sa i s otcom presťahovali do malebného prostredia peknej dedinky s milými ľuďmi. A ako bonus získali za suseda dobráckeho lesného ducha, s ktorým zažívajú síce banálne ale celkom roztomilé dobrodružstvá... Aj napriek tomu, že sa tu nič prevratné nedeje - dievčinky si len pobehujú, skáču, alebo sa vozia na mačkobuse a ani po emotívnej stránke to nie je bohviečo, má to svoju zvláštnu, typicky ukričanú japonskú atmosféru, ktorá ma dokázala zachrániť pred nudou. 60/100 (26.10.2016)

Miyazakiho filmy se nedají seřadit do stupnice top. Záleží na vkusu. Všechny jsou na 100%. Totoro byl pohodový, s úžasnou animací, pěknou hudbou. Příjemná sonda do života japonské rodiny. Nejen pro děti, ale pro všechny, kdo mají děti a pamatují si, jak to vypadalo, když byly malé (moje žena se usmívala třeba ve scéně, kdy Mei spí poodkrytá a nakřivo - prohlásila, že si Miyazaki výborně prostudoval chování a pohyby malého dítěte). ■ P.S. Po varování z této diskuse jsem si pustil angličtinu. Hej, v japonštině je ta holčička trochu víc uřvaná :). ■ P.P.S. Moje jedenáctiletá dcera chce kočičí autobus (a s ženou jsme chvíli diskutovali, kolik má ta kočka vlastně nohou). ■ Doplnění 19. 8. 2009: Naše šestnáctiměsíční prťata tento film doslova milují (už asi měsíc a půl). Jsou schopná třičtvrtěhodiny sedět a koukat! Vyžadují ho 3x denně!!!!!! ■ Doplnění 28. 9. 2009: Aktuálně stačí už jen jednou denně, v pruběhu některých scén odbíhají. (21.05.2009)

Já chci taky takovýho krásnýho huňatýho lesního démona jako mazla a kámoše a kočičí plyšový autobus, co mu nápis s příští stanicí osvětlují dvě krysy :o) Roztomilost a optimismus srší na všechny strany, ale nesklouzne nikdy ke kýči nebo infantilnosti. Totoro je sympaťák až to bolí, vždycky když se objevil na obrazovce, uvědomila jsem si po chvíli, že se usmívám jako debil a jsem úplně nadšená. Scéna s deštníkem na zastávce tenhle pocit vzbudila asi nejvíc, Totorův obří úsměv a jeho vykulené oči mě naprosto odzbrojili. Přestože jde o pohádku vhodnou i pro hodně malé děti, je to prostě originální, neotřelé a zábavné i pro mě. Opět zjišťuji, že Miyazakiho fantazie nezná hranic a začínám si jeho díla víc než zamilovávat. (18.12.2007)

Rodinná pohádka je možná více než jiné Mijazakiho filmy cílena na dětské publikum, ale rozhodně není horší než jeho dospělejší filmy. Nehledě na spoustu drobných detailů a propracovaný příběh. Sice jsem se Mijazakiho tvorbou propracovával od nejnovějších filmů zpět do historie, ale to mi nebrání smeknout ani před jeho staršími snímky. (19.10.2014)

Minimalistický příběh téměř o ničem. Ovšem s nádhernou animací, a tak nabitý emocemi a magickou atmosférou, že jsem mu propadl během několika minut, to okouzlení ze mě nespadlo až do závěrečných titulků, a mé podvědomí spokojeně přede ještě teď, o dva dny později. Scéna z autobusové zastávky je geniální a kočkobus, taky neměl chybu. Pozvolna plynoucí, bez dramatických konstrukcí, neuvěřitelně roztomilé, pozitivní, magické, přitom ani na okamžik lacině kýčovité nebo vlezlé. Zkrátka jeden z těch filmů, který dělá svět krásnější a nutí vás do úsměvu při každé vzpomínce. Mistr Mijazaki to zase dokázal. (26.02.2014)