Můj soused Totoro

Nejbáječnější příklad zábavného optimismu! Z Tonari no Totoro prýští všemi směry dětská nevinnost, hra a radost takovou silou, že ve mně pět minut po začátku filmu společně uhasily veškerý pesimismus a mrzutou náladu. Jakmile se dvojice roztomilých dívčích sester poprvé rozesmála a začala skotačit po louce, můj obličej prozářil tak tupý úsměv od ucha k uchu, až mne to zaskočilo. A nebránil jsem se mu! Tento snímek je pravým opakem filmů, jako je např. Requiem za sen nebo 21 gramů - těch nejsyrovějších depresivních příběhů. Všemu také pomáhají hodně veselé barvičky a děj, situovaný do panenské, kouzelné přírody. A když už jsem si myslel, že mne nedokáže nic překvapit, objevil se na scéně rozkošný Totoro se svými vtipnými, imbecilními, infantilními výrazy, začal poskakovat s deštníkem po lese jako bláznivý skřítek v těle sloního monstra anebo se smát jako zhulený teenager, a já věděl, že vtipnější animák jsem doposud neviděl. BOMBA! (Ale táta koupající se se svými dcerami v pidivaně byl trochu mimo mísu. WTF?) (08.09.2009)

V podstate veľmi jednoduchý príbeh o dvoch dievčinkách, ktoré sa i s otcom presťahovali do malebného prostredia peknej dedinky s milými ľuďmi. A ako bonus získali za suseda dobráckeho lesného ducha, s ktorým zažívajú síce banálne ale celkom roztomilé dobrodružstvá... Aj napriek tomu, že sa tu nič prevratné nedeje - dievčinky si len pobehujú, skáču, alebo sa vozia na mačkobuse a ani po emotívnej stránke to nie je bohviečo, má to svoju zvláštnu, typicky ukričanú japonskú atmosféru, ktorá ma dokázala zachrániť pred nudou. 60/100 (26.10.2016)

Scénář: Hayao Miyazaki .. Venkovské zasnění bez nosného příběhu, jen líné blbnutí prozelenalým hájem (ekolog Miyazaki dává dětem jasně vědět, že je správné sázet a ctít stromy). Absence hlubšího děje a nějaké zápletky dosti ubírá body. Přišlo mi to jako vytržení několika málo epizod (přistěhování se, nemocná maminka, objevení Totora - vše zahuštěno holčičím pištěním) z nějakého většího celku, které právě díky tomu působí značně chudě a nevyužitě. Pravda, Tonari no Totoro krásně hraje i vypadá, ale na výraznější zahřátí mé současné "dětské duše" už nestačí. S nižším věkem jistě roste i hodnocení. Lepší tři - 65%. (16.04.2008)

Kolikrát jsem ho už viděl? Čtyřicetkrát? :) Víckrát jsem viděl asi jen 耳をすませば (také od Ghibli) a Matrix (to bylo první DVD, co se mi dostalo do rukou, a jelo mi kolem dokola k práci :-). Totoráč je geniální film s dokonale jednoduchou stavbou a precizním budováním příběhu. Pro plné pochopení doporučuji delší návštěvu Japonska plus mít v rodině 2 malé holčičky (u mě neteře). Dávám asi tak 7-8 hvězdiček :-) (27.02.2006)

Jak to říkají ti Japonci? Kawaiiiii :-) Takový pěkný filmík, veseloučký, mioučký, něžňoučký s ukázkou lidového náboženství a pevnými, neotřesitelnými vztahy mezi rodinnými příslušníky a i se sousedy (ať už se jmenují Totoro či nikoliv). Začátek byl pro mě těžko zkousnutelný, neb jsem měla docela chuť na nějakou akci, tady se dočkáme tak leda běhání, přesto výsledný dojem byl velmi pozitivní, za což jsem ráda. Nejkrásnější byl stejně kočkobus, toho bych chtěla domů! (14.06.2009)