Líná zátoka

Absolutně nadnesená abnormalita. V labutím kraji anomálie. Když plkají, siestu si dávají. Letní hosté libové figury. Místní famílie zase maso chystá, po drákulovsku, na havraním dvoře, v zubech jezero krve. Brr, a pak račte skousnout um notně smontované, teatrálně groteskní show. Prázdné rakvičkáře s roz/u/teklou šlehačkou. (30.05.2020)

Nejlepší letošní film? (V něčem by ho na této mé pomyslné pozici mohl ohrozit Sully, ale když si ty dva snímky konfrontuju v hlavě, Líná zátoka mi připadne víc jako ten, o kterém se bude vědět i za dvacet, třicet let...) - Film například o třídní nenávisti, který dokonale dává smysl (někomu) a jde hodně daleko. (01.11.2016)

Kombinace nádherné širokoúhlé kamery s nejedním poetickým záběrem v přírodě + hodně ujetého absurdního humoru plného svérázných postav (místy trošku jakoby od Mockyho nebo ze starších švédských komedií) mi přijde originální. Možná by mi ani tak nevadilo, že Líná zátoka nestojí na příběhu. Najdou se tu sice scény, které tu dotvářejí mysteriózní zápletku o záhadném zmizení lidí v zátoce a nakonec vše vyvrcholí hodně fantaskním finále, ale o děj tu většinou moc nejde. Spíše na můj vkus Bruno Dumont přestřelil s dvouhodinovou stopáží a přestože mě spočátku film nadchl, ne vždy mě ním dokázalo provázet stejné nadšení. Zvláště když linka kolem dvojice s holkou oblečenou za kluka mě nebrala a také Juliette Binoche, nakolik jí jinak vnímám jako skvělou herečkou, mi tady svým výkonem úplně nesedla a až jsem zůstal nemile překvapen, kolikrát tady přechází (snad ve snaze předvádět zoufalství v komickém hávu) až do nesnesitelně otravného afektu. Nejvíc jsem si vychutnával ty poetické záběry a tradičně velmi zábavného Fabrice Luchiniho. Od Dumonta jsem nic jiného neviděl a do jisté míry mi ten jeho zvláštní humor včetně pár totálních absurdit a retro výpravou (až na pár scén) i sedl, ale nejsem si zatím jist, zda mám chuť od něj zkusit i ty mini série typu Malý Quinquin. [60%] (11.02.2023)

Moje první setkání s Dumontem a na nějakou dobu asi poslední, mám dojem, že se míjíme. Tohle mi přišlo jako francouzský jen o trošku lepší Troška. Humor ve filmu spočívá v padání, pitvoření a teatrálním přehrávání (všechna šlechta vykreslena jako retardovaní imbecilové). \Z reakcí v sále mi přišlo, že čvrtina se královsky baví a směje co chvíli, zatímco zbytek jen mlčky nevěřicně kouká. 50 % (08.07.2016)

Nejhorší Durmontův film? Pro mě zatím určitě. I když ho mám v topce, byly pro mě ty víc, jak dvě hodiny víceméně zklamání. Možná je zklamán trošku silné slovo, každopádně jsem čekal po Quinquinovi, nebo Stranou Satana něco podobně neotřelého a originálního, ale dočkal jsem se bohužel "buržoazní taškařice", která má sice své světlé momenty, ale ve výsledku za mnoho nestojí. A Juliette bych za její výkon postavil do kouta. Aspoň na čtrnáct dnů. (13.07.2019)