Škola otců

Překvapivě aktuální film nezapadá do škatulky padesátých let. 1) Inu, i dnes jde o "pověst" školy a o to, že učitelé nechtějí mít problémy a tak dávají dobré známky za nic._____ 2) Pár nesouvislých postřehů._____Zaujalo mě hlášení, které při vstupu náčelnictva do třídy podává pionýrka řediteli._____Ačkoli ve vzdoru, stále jsou děti velmi ukázněné._____Tři ne-pionýři závistivě ve skrytu za keři pozorují činorodé pionýry._____Moudrý a osvícený předseda ONV (okresního národního výboru) skousne i ostrou kritiku učitele._____ 3) Prvního filmového scénáře 35letého Ivana Kříže se ujal jako své prvotiny 30letý Ladislav Helge._____ 4) Výbornému hereckému obsazení kraluje Karel Höger (nekonformní učitel Pelikán). Své si odvedl i 37letý Rudolf Hrušínský (reakcionář opilec Mlčoch)._____ 5) 13letý Aleš Košnar (syn předsedy ONV Vašík Janouch) byl pěkný kluk. Stejně tak i Petr Adámek (Mlčochův syn Lojzík)._____ 6) Konec "ani ryba, ani rak" dobře vystihuje schizofrennost tvůrců. Co asi chtěli vyjádřit, říci nesměli. Co směli, nestačilo. I tak si film vysloužil dvacet let odpočinku v trezoru. (04.02.2018)

10/10 A neni to dnes ve skolach podobne - porad stejne - jako v padesatych letech? ;]] Tlaci strana nebo sponzor skoly? +- autobus to stejne. Je to porad boj s vetrnymi mlyny s bandou rodicu, co si mysli, ze jejich deti jsou lepsi nez ve skutecnosti jsou. Socialni otazka nacrtnuta v kulisach Mikulova treba prostrednictvim baraku po odsunutych nebo postavou opileckeho otcima stoji taky za uvahu. Jo samo, byli tam i pionyri a prekvapive otevreni tajemnici - to uz ale chapu jako berlicku proto, aby film vuec prosel... A konec? No taky jsem to cekal jine. (30.10.2009)

„Jací mi jsme to lidi, bijeme člověka po hlavě a když nevydrží, divíme se… Byla měkká ta hlava.“ Závěrečná slova starého učitele v podání Ladislava Peška vyznívají i dnes poměrně nadčasově . Tak jako ostatně celý tento film. I když se přiznám, že mě trošku překvapilo, že už v padesátých letech tu byl onen nešvár dnešní doby, kdy spousta rodičů sráží autoritu učitelů a kdy někdy i dost nevybíravě tlačí na školu, aby jejich děti měly co nejlepší známky. Mám učitelku v rodině, tak vím o čem mluvím… Svět se zjevně nezměnil ani v přístupu některých ředitelů, kteří dnes, tak jako v době o níž vypráví tento film, hájí svůj podlézavý přístup vůči rodičům slovy: „Záleží mi na pověsti školy, to přeci není nic špatného.“ Postava učitele Pelikána v typickém pojetí Karla Högera je příkladem statečného člověka, který se nebojí říkat druhým do očí nepříjemné pravdy („postavil jste jim vy, učitel, příklad nepoctivosti“), ale který si zároveň svou spravedlivostí a lidskostí získá nakonec na svou stranu i své žáky. Přesto ani to nestačí….Nestačí ani, když okresu vládne uznalý okresní tajemník, který dokáže přijmout i nepříjemnou pravdu o sobě („Vy sám máte největší vinu na tom, co Vašík udělal…“). Film tak na to, že jde o stále období 50. let, vůbec nevyznívá nikterak pozitivisticky. Spíše jde o poměrně otevřenou kritiku celospolečenských poměrů. (09.08.2018)

Škola otců je výjimečná pro svůj kritický tón, na tehdejší dobu nezvykle silný. Hlasitá a neuhýbající politicko-společenská kritika musela překvapit, někoho zasáhla povzbuzením, jiného otevřeností, dalšího polil strach. Vedle systémového zpochybňování se na pranýř dostává i maloměšťácká morálka a roviny osobní se proplétají s rovinou společenskou. Herecká stránka je přesvědčivá, Höger dominuje v rozehraných citech s morálně naléhavou způsobilostí. Ani jiní, především ti na kritizované straně, nezaostávají pozadu. Vytknout lze idealismus a občas probleskující naivitu, která je výsledkem důvěřivé nezkušenosti. Zážitek tím chválabohu poznamenán není. Otěže donquijotského boje vznešenosti pevně třímá v ruce učitel Jindřich Pelikán (vynikající Karel Höger), nově příchozí, zkušený, svědomitý a poctivý vychovatel dětí. Zodpovědnost k vlastní profesi lze pojmout z různých stran. Pelikánův smysl pro spravedlnost a lidství je klíčem k určení hranice mezi potřebným a nebezpečným. Jeho kroky jsou podbarveny empatií k docílení vyššího účinku kritiky. Hlavní ženskou postavou je učitelka Andulka Novotná (sympatická Blažena Holišová), mladá Pelikánova kolegyně. Je příkladem naděje pro budoucnost. Romantické nenaplnění podtrhuje čistotu hrdiny. Důležitou postavou je ředitel školy Karel Pohanka (velmi zajímavý Josef Mixa), ukázkový prototyp neschopného muže na vysokém postu. On je tím středobodem, ke kterému míří všechny nitky kritizování jednotlivců i společnosti. I omezenost může být systémovou chybou, ohrožující každého náhodného a nepodlézajícího kolemjdoucího. Výraznou postavou je učitel Bajtek (dojímající Ladislav Pešek), Pelikánův předchůdce na penzi. Nešvary dokáže pojmenovat, ale k činu nemá odvahu. K výraznějším postavám patří také Janouch (sympatický Vladimír Hlavatý), předseda okresního národního výboru, uctívaná autorita a příklad schopného vůdce bez dostatečných a pravdivých informací o dění. Také Janouchova manželka (šarmantní Marie Vášová), v úplném zajetí maloměšťácké morálky elity. A opilec Mlčoch (velmi dobrý Rudolf Hrušínský), prospěchářský povaleč a hrubiánský pěstoun. Z dalších rolí: laskavý školník (Stanislav Neumann), Mlčochova zoufalá a trpící družka Kotačková (Helena Kružíková), nejvstřícnější z učitelů Burian (příjemný Josef Beyvl), v nesmiřitelné maloměšťácké bigotnosti neprávem ostrakizovaný školák Lojzík Kotačka (zajímavý Petr Adámek), prominentně nepředvídatelný školák Vašík Janouch (zajímavý Aleš Košnar), hodné spolužákyně Věruška (Jana Chlumská) a Blaženka (Hana Kazdová), či Pelikánova manželka v odloučení Zdenka (Vlasta Chramostová). Škola otců je obstojné filmové drama. Ale na prvním místě je jeho historický význam politicko-společenské kritiky, byť opět zadusané strachem a násilnickou destrukci. V kritice se vidí světlejší body a možné východisko, jen poučení si k srdci nikdo vzít nechtěl. (25.03.2018)

Herci byli solidní, čas jak voda plyne. Večer jako stvořený k tomu, abych zavzpomínal na bezpáteřního ředitele, který ve snech mne dodnes pronásleduje ředitelskou důtkou. Vešel totiž do třídy, zrovna když jsme lepili na nástěnku Lenina. Já lepil Lenina a omylem jsem šlápl na Gottwalda na zemi. Důtka jak vyšitá s trojkou mravů:) (17.08.2018)