Škola otců

Helge měl nesmírný čich na výběr herců. Být v hlavní roli někdo jiný, mohla se z toho stát plochá moralita. Helge však stvořill úsečně přímočarý film o křehkosti pravdy. Příběh, který ani na chvilku neztrácí na tempu a staví divákovi do cesty další morální otázku, je komorně uzavřen. Helge sahá do svědomí všech dospělých postav a katarze nastává při záverečné konfrontaci. (28.10.2019)

Herci byli solidní, čas jak voda plyne. Večer jako stvořený k tomu, abych zavzpomínal na bezpáteřního ředitele, který ve snech mne dodnes pronásleduje ředitelskou důtkou. Vešel totiž do třídy, zrovna když jsme lepili na nástěnku Lenina. Já lepil Lenina a omylem jsem šlápl na Gottwalda na zemi. Důtka jak vyšitá s trojkou mravů:) (17.08.2018)

,,Nemusí být jenom vítězové a poražení, mohou být i ranění." Podle mého soudu jde snad o nejlepší film ze školního prostředí, jaký nám československá kinematografie nabídla. Tvorba Ladislava Helgeho zůstává dodneška neprávem opomíjena a nedoceněna. Tahle Helgeho prvotina skrývá morální příběh o boji mezi spravedlností a podlehnutí vnějšího nátlaku a rozhodně má co říci i dnes. Nejen jako film skvěle odrážející tehdejší sociální a školní problémy i dobové reálie a s odvážně kritickým pohledem na jednu ze stinných stránek socialismu, ale i jako nadčasový příběh s problematikou svým způsobem stále aktuální. Tenkrát měl velký vliv u výborného hodnocení špatných žáků ve škole velice pozitivní kádrový profil jeho rodičů, dnes to může být třeba protekce nebo vztahy učitele k rodiči na základě známostí z jiného soudku. Hlavní postava "kontroverzního" učitele Pelikána v podání Karla Högera mi byla svým pevným charakterem sympatická, s jeho názory coby pokrokového učitele jsem se stotožňoval a fandil mu po celou dobu. Pozorného diváka drží napětí kolem osudu Pelikánova i ostatních učitelů, žáků a celé školy až do samého závěru s doznáním všech chyb a mírně otevřeným koncem. ,,Jací jsme to lidé? Bijeme člověka po hlavě a když nevydrží, divíme se, jak byla měkká ta hlava..." V hereckém obsazení excelují vedle vynikajícího Karla Högera i Ladislav Pešek (učitel v důchodu), Josef Mixa (fanaticky manipulující ředitel), začínající Blažena Holišová (mladá zamilovaná učitelka) i Rudolf Hrušínský (rodič nejhoršího žáka, alkoholik). 100% (deníček - Z československého filmu 50.let: Dramatické příběhy ze současnosti a moderných dějin) (21.08.2017)

Přišel, viděl aniž by se stačil pořádně rozkoukat a zvyknout na nové prostředí tak zase tiše odjel..Ano takto stručně by se dala charakterizovat vynikající role Karla Högera jako učitele Pelikána.. Tedy učitele, velmi čestného, charakterního muže, který je jiný než ostatní, kterému nejde jen o statistiky a slavnostní projevy ale o skutečnou pedegogicku práci. Nedostatky školy jsou všude a nejsou jen v žácích ale v samotném systému který je zakrýván ideologickými frázemi o "třídním uvědomění", kterého využívá zejména syn předsedy okresního výboru Vašík Janouch..Proti Pelikánovi je zorganizována štvanice, ale už je bohužel pozdě..Vítězí nepoctivost a pokrytectví..Ostatně jako dnes.. ps: Výborní spolu s Högerem ještě byly herci Vadimír Hlavatý jako (předseda ONV Janouch), opilecký otčím Mlčoch (Rudolf Hrušínský) a v neposlední řadě pak i starý dobrácký kantor Bajtek (Ladislav Pešek) s úžasným a pravdivým konečným kárným rozhovorem. Příkladný řekl bych téměř nadčasový film... (19.05.2006)

Velice dobré. Jednou z hlavních úloh hrají děti. To ale nikdy nevyjde! Zde to je podružný motiv. Hlavním motivem je papálášismus. Stejně jako dnes, kdy synek továrníka a majitele bordelu musí mít dobrý prospěch, tehdy synek předsedy KNV musel míti prospěch dobrý, ač blb to byl. Ruda Hrušinský si tu opět střihl roli opilce, fakt to umí...Fiktivní město Milotice je Mikulov. Mikulovští udali Helgeho, že je považuje za dementy. Já tam krátce žil a je to bohužel pravda, jako všude jinde v Sudetách. (13.09.2023)