School for Fathers
Režie:
Ladislav HelgeScénář:
Ivan KřížKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Gustav KřivinkaHrají:
Karel Höger, Blažena Holišová, Josef Mixa, Ladislav Pešek, Vladimír Hlavatý, Marie Vášová, Rudolf Hrušínský, Stanislav Neumann, Helena Kružíková (více)Obsahy(1)
Učiteli Pelikánovi se nevydařilo manželství, a proto se dal z Brna přeložit do okresního městečka. První Pelikánovy dojmy z nového působiště nejsou povzbuzující. Mladému řediteli školy jde spíše o statistiky a slavnostní projevy než o skutečnou pedagogickou práci. Pelikán zjistí, že nedostatky školy i žáků jsou zakrývány ideologickými frázemi o "třídním uvědomění", které využívá zejména syn předsedy okresního národního výboru Vašík Janouch. Děti nemají rovněž předpokládané znalosti a Pelikán musí některým snížit klasifikaci. Špatné známky dostane i Vašík. Učitelova přísnost nenajde u rodičů pochopení a Janouchova manželka zorganizuje proti němu štvanici. Jediného příznivce má Pelikán v mladé kolegyni Andulce Novotné. Přes zlobu rodičů si Pelikán získá důvěru dětí. Další aféra však učiteli vezme zbytek síly v boji proti nepoctivosti a pokrytectví. Zastane se malého Lojzíka Kotačky, jemuž Vašík rozbije kolo, a přispěchá na pomoc Lojzíkově matce, kterou ohrožuje její druh. Občané svolají schůzi a žádají Pelikánovo odvolání. Za Pelikána se postaví Janouch, ale je pozdě, zklamaný učitel mezitím odjel. (oficiální text distributora)
(více)Videa (3)
Recenze (103)
Reziser Ladislav Helge je mi len trochu znamy, a film je to tak trochu budovatelsky, tak trochu psychologicka drama. Vyborna namet o ucitelovi, ktory sa z mesta /Brno/ prestahuje na vidiek do istej skoly. A zisti nelichotive skutocnosti. Pochopenie pritom nema ani u rodicov ani u kolegov v praci. Vyzdvihujem najma Karla Hogera /Krakatit 1948 od Vavru/, , Rudolfa Hrusinskeho /Spalovac Mrtvol/ Stellu Zazvorkovu a Blazenu Holisovu /tento film je jej filmovym debutom, neskor natocila aj Kladivo na carodejnice, tiez s O. Vavrom/. 89 % ()
"Bijeme člověka po hlavě a když nevydrží ..." Scénáristická tezovitost, jejímž toporným a doslovným dialogům nemůže hrát vyrovnanou (slabou) partii žádný z hereckých výkonů s poctivým nasazením ani filmařské profese. Poselství s nadčasovým sdělením, které spojuje dobu poststalinistického střízlivění s hudbou podporovaným napětím bez dostatečné katarze, pak vyznívá naprázdno. "Nemusí být jen vítězové a poražení. Mohou být i ranění." 2-3* ()
"Škola otců" je první samostatný celovečerní film mladého nadaného režiséra Ladislava Helgeho. Možná, že se někomu zdálo odvážným pokusem svěřit mladému pracovníku byť měl za sebou několik učňovských let u režiséra Krejčíka a dva roky práce na vybírání talentovaného hereckého dorostu - režii filmu, jehož námět čerpá ze žhavé problematiky současného života. Dnes můžeme říci, že tento pokus skončil úspěšně. "Školu otců" můžeme zařadit mezi nejlepší české filmy poslední doby. Umělecky je po všech stránkách (zejména scénáristicky, režijně a herecky) ucelený. Čeho si však na něm musíme vážit nejvíce, je jeho odvaha přistoupit k řešení aktuálních problémů našeho veřejného i soukromého života a hluboká humanistická tendence, prosta všech nadsázek a laciného kašulírování, kterou je toto zdařilé filmové dílo prolnuto. Filmový přehled 42/1957 ()
Charakterní učitel v podání Karla Högera násobí zajímavý příběh o osudu pedagoga, který se odmítá podrobit zvráceným pravidlům, jež mají na svědomí rodiče, učitelský sbor a zejména ředitel školy (potažmo budovatelská společnost). Snímek ani po tolika letech neztrácí svou naléhavost a tvůrcům patří poděkování za to, jaké téma si vzali na mušku. Působivá záležitost. P.S. Lojzíka bych si vzala domů... ()
Po projekci v kině jsem se Školou otců o dost spokojenější než kdysi v televizi, a nebude to jen plátnem. Za prvé poslední dobou nakoukávám český hraný film 50. let poměrně důkladně, takže když narazím na tahle zvrácená schémata (ano, uznávám, že pořád přece jen schémata), dělá mi to dobře. Dokonce i konec mi tentokrát přišel skvělý. Myslím samozřejmě ten rozumnější ze dvou paralelních konců, jež film nabízí (ten, kterému patří i úplně poslední záběr). Za druhé jsem donedávna nemusela Karla Högera, zatímco teď zažívám přímo rozpuk högerofilie. Ta jeho sotva patrná mimika, to jeho téměř neslyšitelné "hm" – to je slast. ()
Galerie (6)
Zajímavosti (9)
- Na akcii Filmová anketa denníku Smena v roku 1958 v Bratislave bol film vyhodnotený ako najobľúbenejší československý film v roku 1958 s 10,911 z 18,450 hlasov v čitateľskej ankete usporiadanej denníkom Smena v rámci Mesiaca československo-sovietskeho priateľstva a osláv 60 rokov československej kinematografie a slávnostne vyhlásenej 19.12.1958 pri slávnosti premiéry filmu Touha (1958) v bratislavskom kine Slovan. Zároveň bol za film ocenený Karel Höger (učiteľ Jindřich Pelikán) ako Najobľúbenejší predstaviteľ mužskej role v československom filme v roku 1958 s 12,102 z 18,450 hlasov v čitateľskej ankete usporiadanej denníkom Smena. (Raccoon.city)
- Samotný Höger byl se svou postavou velmi spjat. Odmítl i některé jiné role, které mu byly nabízeny. Sledoval i záběry mimo své scény, které na jeho postavu navazují, aby mohl co nejvěrohodněji podchytit charakter učitele Pelikána. (mchnk)
- Film se natáčel ve Frýdlantě v Čechách, Mikulově, na Sirotčím hrádku Klentnice a Kozím hrádku Mikulov. (Cucina_Rc)
Reklama