Škola otců

Docela slušný souboj o divákovy nervy. Od samého začátku mám pocit, že se mi chce utéct někam hodně daleko. Atmosféra totalitárního maloměsta versus Högerův naivní humanismus a vedlejší kritika sociálních poměrů na pozadí fascinující role Rudolfa Hrušínského. Není to úplně čisté a sem tam malinko přepjaté, ale duševní křeč mě opustila až se závěrečným odchodem hlavního hrdiny a následné vzpamatování mého já trvalo déle, než jsem předpokládal, takže ano. (30.03.2012)

Velice dobré. Jednou z hlavních úloh hrají děti. To ale nikdy nevyjde! Zde to je podružný motiv. Hlavním motivem je papálášismus. Stejně jako dnes, kdy synek továrníka a majitele bordelu musí mít dobrý prospěch, tehdy synek předsedy KNV musel míti prospěch dobrý, ač blb to byl. Ruda Hrušinský si tu opět střihl roli opilce, fakt to umí...Fiktivní město Milotice je Mikulov. Mikulovští udali Helgeho, že je považuje za dementy. Já tam krátce žil a je to bohužel pravda, jako všude jinde v Sudetách. (13.09.2023)

Škola otců je výjimečná pro svůj kritický tón, na tehdejší dobu nezvykle silný. Hlasitá a neuhýbající politicko-společenská kritika musela překvapit, někoho zasáhla povzbuzením, jiného otevřeností, dalšího polil strach. Vedle systémového zpochybňování se na pranýř dostává i maloměšťácká morálka a roviny osobní se proplétají s rovinou společenskou. Herecká stránka je přesvědčivá, Höger dominuje v rozehraných citech s morálně naléhavou způsobilostí. Ani jiní, především ti na kritizované straně, nezaostávají pozadu. Vytknout lze idealismus a občas probleskující naivitu, která je výsledkem důvěřivé nezkušenosti. Zážitek tím chválabohu poznamenán není. Otěže donquijotského boje vznešenosti pevně třímá v ruce učitel Jindřich Pelikán (vynikající Karel Höger), nově příchozí, zkušený, svědomitý a poctivý vychovatel dětí. Zodpovědnost k vlastní profesi lze pojmout z různých stran. Pelikánův smysl pro spravedlnost a lidství je klíčem k určení hranice mezi potřebným a nebezpečným. Jeho kroky jsou podbarveny empatií k docílení vyššího účinku kritiky. Hlavní ženskou postavou je učitelka Andulka Novotná (sympatická Blažena Holišová), mladá Pelikánova kolegyně. Je příkladem naděje pro budoucnost. Romantické nenaplnění podtrhuje čistotu hrdiny. Důležitou postavou je ředitel školy Karel Pohanka (velmi zajímavý Josef Mixa), ukázkový prototyp neschopného muže na vysokém postu. On je tím středobodem, ke kterému míří všechny nitky kritizování jednotlivců i společnosti. I omezenost může být systémovou chybou, ohrožující každého náhodného a nepodlézajícího kolemjdoucího. Výraznou postavou je učitel Bajtek (dojímající Ladislav Pešek), Pelikánův předchůdce na penzi. Nešvary dokáže pojmenovat, ale k činu nemá odvahu. K výraznějším postavám patří také Janouch (sympatický Vladimír Hlavatý), předseda okresního národního výboru, uctívaná autorita a příklad schopného vůdce bez dostatečných a pravdivých informací o dění. Také Janouchova manželka (šarmantní Marie Vášová), v úplném zajetí maloměšťácké morálky elity. A opilec Mlčoch (velmi dobrý Rudolf Hrušínský), prospěchářský povaleč a hrubiánský pěstoun. Z dalších rolí: laskavý školník (Stanislav Neumann), Mlčochova zoufalá a trpící družka Kotačková (Helena Kružíková), nejvstřícnější z učitelů Burian (příjemný Josef Beyvl), v nesmiřitelné maloměšťácké bigotnosti neprávem ostrakizovaný školák Lojzík Kotačka (zajímavý Petr Adámek), prominentně nepředvídatelný školák Vašík Janouch (zajímavý Aleš Košnar), hodné spolužákyně Věruška (Jana Chlumská) a Blaženka (Hana Kazdová), či Pelikánova manželka v odloučení Zdenka (Vlasta Chramostová). Škola otců je obstojné filmové drama. Ale na prvním místě je jeho historický význam politicko-společenské kritiky, byť opět zadusané strachem a násilnickou destrukci. V kritice se vidí světlejší body a možné východisko, jen poučení si k srdci nikdo vzít nechtěl. (25.03.2018)

Herci byli solidní, čas jak voda plyne. Večer jako stvořený k tomu, abych zavzpomínal na bezpáteřního ředitele, který ve snech mne dodnes pronásleduje ředitelskou důtkou. Vešel totiž do třídy, zrovna když jsme lepili na nástěnku Lenina. Já lepil Lenina a omylem jsem šlápl na Gottwalda na zemi. Důtka jak vyšitá s trojkou mravů:) (17.08.2018)

Soudruhu Pelikánovi přestala doma nabíječka nabíjet, tak se rozhodl opustit Brno a poznat krutý a zkažený v nejmenovaném městečku, kde se namísto vzdělání vštěpuje mládeži, jak být vzorný komunista. Místní tedy pochopitelně nesou s velkou nelibostí, že se někdo odvažuje tamní řád narušovat a vnášet do něj i jiné hodnoty než pokrytectví, přetvářku, falešnost a nepoctivost. Velmi příjemný snímek z nepříjemné doby. Avšak při srovnání s podobnými snímky je v ničem zásadně nepřevyšuje. [75 %] (12.04.2022)