Stud

Poslední film Ladislava Helgeho je asi nejodvážnější z jeho tvorby a nejvíce kritický k tehdejší socialistické společnosti. Proto taky hned putoval do trezoru a Ladislav Helge měl zákaz dalšího točení. Vypráví příběh krajského straníka Pánka, který je zaslepen vlastním egem a nehodlá akceptovat jiné názory a ctí jen své zásady. Náhle musí řešit případ svého okresního předsedy Kvasila, kterého měl za vynikajícího soudruha a pracovníka. Kvasil je obviněn ze znásilnění nezletilé holky a z mnoha podvodů v družstvu. Pánek je na jedné straně proti jeho jednání, ale na druhé straně byl Kvasil podle něho přece vynikajícím soudruhem! Poslední třetina filmu, kdy je Pánek opilý (výborný Július Pántik) a přemítá, že se vším praští musela být pro soudruhy velká sada! Natáčelo se v Mikulově a přilehlém okolí. Hudba Svatopluka Havelky občas připomene Všechny dobré rodáky. Díky brněnskému kinu Scala jsem si mohl Stud vychutnat přímo z filmového pásu v rámci projektu "Dějiny na 8". Více takových projekcí! (25.10.2018)

Realistický film o situaci ve společnosti v 60. letech minulého století. V době, kterou každý opěvoval, jako dobu osvícenou. Jenže pravda byla jiná. Všude přítomná lež a pokrytectví, komunisté si stále hráli na jiskřivé budování socialismu, zatímco lidé už dávno věděli své. Že socialismus není žádné blaho, i když má každý doma anténu, motorku a koupelnu, že to není všechno, co člověk potřebuje pro pocit štěstí. Tento film je vlastně o jednom komunistickém předsedovi, který se stále brání pravdě, byť všichni kolem se mu mermo mocí snaží otevřít oči. Marně. (09.06.2020)

Politická psychologie je osobitý obraz Ladislava Helgeho, to bylo jasné už od Jarního Povětří. Ve svém posledním snímku utahuje smyčku ještě pevněji. Částečný rozklad jednoho, podle jeho slov, poctivého soudruha, který ač vidí kolem sebe antény a motorky na každém dvorku, je v prakticky slepý. Brýle reality nasazuje kolega Kvasil. Otřes činu je znát, už není čas na babičku bloudící po úřadě, ani na kamarádskou výpomoc s bytem, on ví, komu slouží. Oni jsou schopni všeho. Hlavní je, vše vidět na vlastní oči, ovšem, všichni mlčí. Stud je všudypřítomný, ale pomíjívý, druhý den se lze opět schovat v davu. Slunce svítí, budujeme dál, soudruhu předsedo. Režisérův pohled do budoucnosti národa je o střetu s pravdou (agronom), o věcech budoucích, o přiznání a důsledku. Nelze se ohlížet. (06.10.2013)

Keď sa všemocný komunistický funkcionár dostane do konfrontácie s poznaním, že jeho chránenec bol obvinený, spustí sa v jeho osobnom i profesnom živote veľká skúška charakteru. Režisér Ladislav Helge dokázal vytvoriť realistickú atmosféru a k tomu mu dopomohli aj niektorí neopozeraní herci. Pravdou je, že film drží pevne v rukách predovšetkým Július Pántik, ktorý je vynikajúci. Z filmu je cítiť postupné uvoľňovanie v spoločnosti, inak by tento film nemohol vzniknúť. (24.04.2020)

Opomíjené neprávem…. Helgeho Stud je jeden z psychicky nejnáročnějších filmů s už tak vyhrocených titulů s tématem kocoviny (viz. Každý den odvahu). Július Pántik jako stranický funkcionář získává informace, které nečekaně zamávají jeho agilním vystupováním a zásadám. Zde vidím určitou potíž, protože představa funkcionáře rázem probuzeného v roce 1967 se mi zdá krapet nevěrohodná (musel by žít ve vzduchoprázdnu). S tím souvisí i Pántikovo provedení, které získává pro každého, kdo zná některé pozdější hercovi normalizační role (Gottwald ve Vítězném lidu například) zvláštní dimenzi. Celá ta postava je rozporná a jisti si nemůžeme být ani při sebestředném konci, kdy hází expresivně „stud“ na všechny strany (výraz stydět je takřka mottem). Více než exkurze do Pántikova soukromí, kde se toho stejnak tolik nevyřeší, zapůsobí „juráčkovsky“ laděná schůze, kde můžeme vidět naprostý úpadek morálky. Mezi odvážné momenty patří především rázná a zábavná věta „Ty úřaduješ i tam, kde jiní serou“ směrem k patolízalskému funkcionáři a neskrývaná nahota při vyhrocené hádce s dcerou. Působivé jsou i flashbacky, které svým subjektivním pohledem mohly být klidně vzorem pro pozdější Ucho. Nelze popřít, že Helge úřaduje spíše jako scénárista a filmařsky o desítky stupňů vyjadřovací prostředky neposunul. Stejně tak je ale pravda, že mu nedělá potíže se vyjádřit jednoduše a trefně. Když se Pántik prochází po klidné ulici, tak se zdánlivě nic neděje. Ale jen pro toho, kdo nechce nebo nemůže vidět. Takový minimalismus se mi velice zamlouvá. (13.03.2011)