Temná voda

Zklamání. Další japonská duchařina do party filmů jako jsou Kruh, Oko či Nenávist, bohužel slabší než kterýkoliv z těchto tří. Vezmu to postupně a začnu pozitivy: Dům, ve kterém se film odehrává, má sám o sobě slušnou atmosféru. Jeho temné chodby jsou to poslední, co by mě přinutilo k nastěhování se do něj (hle, jak je šedivost starých paneláků zdatným hororovým prostředím). Standardně solidní je hudební podbarvení napjatých scén. Jako poslední pozitivum musím uvést závěrečnou půlhodinu, která se konečně snaží dostát faktu, že se díváme na horor. Co se nepovedlo: dějově není o co stát, nedočkáme se s jedinou malou vyjímkou ani žádných zajímavých zvratů či vyvrcholení, lekačky a děsivé scény jsou průhledné. Sociální podtext mohl být zajímavěji využit, naneštěstí ani on ale nemá šanci oživit přímočarý, předvídatelný a jednoduchý průběh filmu. Trestuhodně nevyužitá zůstává voda jakožto hlavní zdroj tajemna (kromě již zmíněné poslední půlhodiny). Verdikt: Pokud jste ještě mnoho asijských duchařin neviděli, možná neuvidíte Temnou vodu v tak černém světle, nicméně pokud pro kouzlo podobných hororů cit nemáte, nebo jste touhle vlnou už přesyceni... podívejte se po něčem jiném. (20.05.2007)

http://www.youtube.com/watch?v=T0eqMIOBR-0 Tak o tomhle ten film fakt není, ovšem klip je to krásný... K "Dark Water": Japonce a její dcerce v baráku kape na karbid, vlastně na hlavy, a na zdi se dělá plíseň! Já na to v minulém bydlišti vzala Savo, ale nakonec pomohlo až zateplení fasády polystyrénem. Ale to téhle nažloutlé mikrorodince nikdo neřekl, proto holky musí koukat, jak se ten hnusný flek zvětšuje a nakonec se nechat komplet vytopit! Já prostě ty japonské filmy nějak nemusím, nevyhovuje mi zběsilé tempo invalidních šneků a přehnaný důraz na imho bezvýznamné detaily. Navíc se blbě orientuju v těch plochých, šikmookých tvářích - skoro ještě hůř, než v Japonci kreslených mangoksichtech s mlýnskými koly místo očí. Ale mrazivou atmosféru "Temné vodě" upřít nemůžu a za to filmu nacákám celých 59%. (14.09.2011)

Japonskú spoločnosť ako takú nepokladám za fascinujúcu, z hercov nepoznám ani jedného a priznám sa bez mučenia, všetky tie japonské šoky ma začínajú už mierne otravovať. Objektívnym faktom v tomto subjektívnom svete však je, že čo je dobré, to je dobré – a TEMNÁ VODA, ktorej režisér Hideo Nakata oživil japonské šoky kultovým hororom RINGU (1998), kvalitný horor rozhodne je. Ako býva zvykom, atmosféra je budovaná neznesiteľne pomaly, o to mocnejšie nás však tvorcovia držia v náručí a o to nezabudnuteľnejšie tých pár vyložených šokov pôsobí na našu čoraz zbedačenejšiu psychiku... Dodávam, že americký remake s Jennifer Connellyovou nedopadol vôbec zle. (07.10.2007)

Další z nezáživných japonských duchařin. O proti americké verzi, kterou jsem viděl dřív to má jiný konec a poslední půl hodina slušně šlape, ale ten hodinový úvod je nudný a zdlouhavý. Máma se s malou dcerou nastěhuje do bytovky kde ze stropu pořád kape voda a všude se zjevuje červená taška, jisté dívky co se před pár lety ztratila. Sem tam vidí ducha a hrabe jí z toho, nebot se k tomu ještě rozvádí a je duševně labilní. Děj se moc vleče, atmosféra je ponurá, ale nikterak strhující. Hlavní představitelka nic moc a její dcerka je spíš na zabití. V americké verzi se hlavní představitelka povedla líp. (07.11.2009)

Po Ringu som opätovne riskol ďalší Nakatov výtvor a vďaka bohu sa nekonalo žiadne sklamanie - práve naopak. Priznávam, že spokojnosť je dokonca o nejaký malý kúsok väčšia než v prípade toľko ospevovaného, pôvodného Kruhu (1998). Pomalé budovanie atmosféry, menšie množstvo "lakačiek", ktoré však boli o to intenzívnejšie a desivé prostredie snímku zarčujú kvality pre každého diváka, ktorý dokáže strpieť pozvoľna plynúci dej - občas však bohužiaľ naťahovaný ako guma v trenkách. Oproti Ringu (1998) Nakata využil (stále) depresívno sychravé prostredie a dobre vsunuté tóny desu. Práve tieto dve drobnosti vyzdvihujú kvality Temnej vody do nadpriemernej výšky. Viac tu (31.01.2011)