Ring

Tento film som si pôvodne pozrel len preto, lebo bol uvedený v knihe 1001 filmov, ktoré musíte vidieť než zomriete... a... bohužiaľ som to tak trochu aj oľutoval, najmä preto, že z môjho pohľadu ide o prostú stratu času. Po "hrôzostrašných titulkoch" typu "Temný a skutočne desivý film, na ktorý nikdy nezabudnete." som čakal ozaj atmosférické a strašidelné hororové dielo, ale dostal som len nudnú, nepresvedčivú a občas nechutne komickú zlátaninu bez akejkoľvek atmosféry. Úprimne obdivujem tých, ktorých tento film dokázal aspoň trochu vydesiť, pravdupovediac som v ňom zachytil len niekoľko vcelku solídnych ľakačiek. A to je veľmi málo aj na podpriemerný film... P.S. Pôsobivý americký remake je neporovnateľne lepší. (20.01.2008)

Stará japonská legenda o všudypřítomné energii. Dobré i zlé. Hlavně té zlé. Alter ego Sadako Yamamura, byla tímto energetickým zlem přímo stvořena. Dokáže jí využívat, nebo spíše Zlo využívá ji. Asiaté jsou všeobecně známí tím, že dokáží více poslouchat přírodu a jsou daleko vnímavější, co se týká duchovní a vnitřní energie i tisíciletých tradic. Na tom byl nepochybně založen třeba výcvik japonských bojovníků ninja nebo mnichů z chrámu Shaolin, kteří bezesporu dokázali "nadlidské" věci, právě využitím své vnitřní energie. Ztráta životní jistoty moderního světa bez záhad a tajemství, o tom je určitě tento film. Funkce lidského mozku a psychiky je záležitost, o které toho, jako lidstvo, víme velmi málo. Není možné popírat existenci jiného světa než toho, na který si můžeme sáhnout. Lidský život má jasně dané hranice a hranice musí něco ohraničovat, jinými slovy, za hranicemi musí něco být. Toto je pouze začátek a odstartování, pro mě geniálního díla, série filmů Ring. Teprve po zhlédnutí a pochopení všech dílů, je možné se děsit. Dokonale vyvolaná atmosféra pouze tím, že divák sbírá kusé informace, jež vedou k dokonalému objasnění. Osobně se ovšem obávám, že český překlad (myslím samozřejmě titulky, s dabingem bych se na to nikdy nepodíval) je mírně řečeno nedokonalý. I když japonština má dohromady "pár" slov, chtěl bych ten film vidět s Japoncem, který umí i česky, aby mi případně doplnil nepřeložené informace. Tak moc mám tuto sérii rád. Také díky naprosto precizní a jemné režii. Žádné nesmysly a nesrovnalosti ve scénáři v bezchybné atmosféře. Tohle není film natočený pro velké obecenstvo, k tomu je určena americká parodie Kruh. (20.09.2011)

Ringu je velice povedený japonský horor. Po shlédnutí amerického remaku však musím říci, že holywoodští tvůrci zašli mnohem dál ve snaze vyvolat v divákovi hrůzu. Tam, kde se Japonci spokojili s náznakem, jsou Američané mnohem doslovňější. Doslovnost sice nemusí znamenat větší děsivost, v tomto případě ale ano. Vzhledem k tomu, že jsou oba snímky téměř identické, i gradace a základní struktura budování napětí je stejná. Američané v podstatě nezměnili vůbec nic, jen přeložili japonskou abecedu do latinky, udělali z výborného anime výbornou disneyvku. Rozdíl je i v japonské mentalitě, jejich způsobu chápání vztahů. Zatímco Hollywood už navykl určité zkratkovitosti, typizaci svých hrdinů, v japonských filmech jsou charaktery postav jakoby skryty pod nějakou rouškoou, která z nich velice pomalu odpadává. To je příklad i hrdinů japonského Ringu (třeba vztah hrdinky a jejího exmanžela se v originále jeví mnohem napjatější, aniž by o něm člověk věděl cokoliv konkrétního, nemluvě o vztahu exmanžel-syn) . Ten se spoléhá spíš na budování atmosféry pomocí světla a stínu než videoklipový střih. Takže, někomu bude připadat děsivější originál, někomu remake... Strach vyvolají oba dva, rozdíl je akorát v jeho pojetí. (25.09.2004)

Z tohto hororu som mala dosť rozporuplné pocity. Keby som ho vzhliadla skôr ako americký remake, je dosť možné, že by sa mi jeho ponurá a nevyspytateľná atmosféra páčila viac, ale tu musím tvrdiť skôr opak. V najstrašidelnejších scénach - ktoré Američania vyžmýkali do absolútneho maxima a prinútili diváka napnúť každú čiastočku tela a mysle, tu, naopak, boli podané komorne, ticho, nevyrušovane, a tvrdenie, že "Samara nikdy nespí" bolo plne rešpektované. Japonské filmy sú môjmu srdcu čoraz bližšie, ale nepopriem fakt, že americké spracovanie na mňa dýchalo skutočným napätím, vizuálnym temnom, lepšími hereckými výkonmi, hrozivejším klavírnym motívom a nechýbalo mu to najhlavnejšie - priestor určený pre diváka na zistenie, že Samara nie je žiadne vraždiace monštrum čoby krvilačný mutant z ktoréhokoľvek béčkového hororu. Ale že jej vraždenie má aj dostatočné motívy. Japonci dali prednosť vnútornej vyzretosti diváka, ale ja som z tohto hororu tak zúfalá nebola, hoci je jasné, že pre ázijské filmy je charakteristická hojná dávka sugestívnych variantov, takže aj keď sa na plátne zrovna nič nedeje, imaginárna sila vyžarujúca tajomným spôsobom ma uisťuje, že Japonci sú v znázornení nadprirodzena, experti. A to Američanom veľakrát nepopierateľne chýba. (19.09.2008)

Tak tento film odpálil dlhú (možno až pridlhú) éru ázijských hororov, plných prekliatej techniky (videá, mobily, televízory, foťáky...) a čudných duchov vydávajúcich zvláštne zvuky, ktorých končatiny sa nachádzajú v neprirodzených polohách. Nebyť Ringu, nemali by sme strach zo studní, ani z dlhých, čiernych, ženských vlasov. Hideo Nakata, adaptujúci román Kodžiho Suzukiho, ktorý vyšiel aj v češtine (vrátane oboch pokračovaní), stvoril ukážkový, nervy (a všeličo ďalšie) trhajúci horor. Tempo sa odvíja v mrazivo (a zdanlivo) pokojnom duchu, ale ako zistíme vo finále, o to mocnejšie to na nás v obludnom vyvrcholení dopadne. (20.12.2005)