Den pro mou lásku

Pouze ten, kdo příjde o své dítě, dokáže plně pochopit hloubku tohoto filmu. Ještě teď před sebou vidím veliké a smutné oči Marty Vančurové, které jsem tu ztrátu uvěřil. Neprávem opomíjený film, který by si i v nynější době zasloužil více pozornosti ze strany TV společností. Česká kinematigrafie "byla" velmi kvalitní !!!!! (01.09.2009)

Juraj Herz proslul svými až hororově laděnými filmy, které si v sobě ovšem nesou punc velkého umění a vnitřně hlubokého sdělení (za všechny samozřejmě Spalovač mrtvol), stejně jako svými, silně stylizovanými, psychologickými dramaty, ať už s vysokou mírou manýry (Morgiana), či manýristicky přece jen uměřenější (Petrolejové lampy). Trochu se ale pozapomíná na to, že dovedl mistrně natočit i čistě reálný psychologický příběh, tedy neexperimentální projekt bez silné výtvarné stylizace a manýristických tendencí. Den pro mou lásku je čistý komorní snímek, nadčasové drama o přítomnosti smrti v lidském životě a těžko překonatelné bolesti ze ztráty těch nejbližších. Herz sází především na civilní vyznění filmu, tomu se podřizují veškeré výrazové prostředky (neobjeví se tu žádná patetická monumentální hudba atd.) a samozřejmě i civilní herecký projev všech aktérů. Je to film především o ženských hrdinkách (jak postava Marty Vančurové, tak i Jiřiny Šejbalové), jejich zraněném nitru a vyrovnávání se s bolestnou ztrátou, osobně jsem jako hendikep cítil fakt, že hlavní mužská postava, kterou ztvárnil Vlastimil Harapes, byla trochu plochá, ale možná to byl záměr vzešlý již ze scénáře známé české scénáristky Markéty Zinnerové, nebo je to dáno jeho nevýrazným hereckým projevem. Nutné je také pochválit kameru a práci se světlem, stejně jako celkový motiv uzavření se do ulity svého soukromí a své rodiny (symbolicky zdůrazněný navíc lokalizací půdního bytu), který mezi řádky odkazuje k dobové atmosféře ve společnosti v době vrcholné normalizace. (21.01.2012)

Když jsem film viděla před těmi mnoha lety (je možné, že už je to tak dlouho?), líbil se mi moc. A i teď se na něj ráda znovu podívám, i když celý vidět nemusím. Výborná Marta Vančurová, bohémské prostředí, zajímavě zařízený byt (nic takového v jiných našich filmech nebylo), silný příběh...A ani ten Harapes mi nijak nevadil. A hudba - Petr Hapka, záruka kvality. (Ještě bych dodala, že kameraman Jiří Macháně pochází z mého rodného města. Což mě těší.) (05.03.2024)

Nechápu to nízké hodnocení. Den pro mou lásku je silný a upřímný film s emocionálně hlubokým výkonem Marty Vančurové. A žádný „sentimentální odšťavňovač“ (komentář Mi Nü-Chai) se nekoná, pokud za něj nepovažujete příběh samotný a prožitky postav. Naopak, tenhle film není nijak zbytečně ukecaný, spíše spoléhá na obrazovou lyriku (veškeré vzpomínky) a hudbu Petra Hapky. Ani Vlastimil Harapes mi nevadil – nepůsobil nepatřičně, hrál civilně. Scény z nemocnice jsou neuvěřitelně depresivní. (25.08.2006)

Film v pravém slova smyslu, protože mě nutil se na něj dívat, ne háčkovat. Nestačilo jen poslouchat a občas zvednout oči jako u mnoha jiných. Je založený hodně na vizuální stránce, není zbytečně ukecaný. Příběh je obyčejný, ale silný, podobně jako v italském filmu Synův pokoj. (29.09.2013)