Den pro mou lásku

Nemůžu si pomoct, ale od určitého momentu snímku (sblížení spolužáků mezi stromy) jsem film přestal považovat za důvěryhodný, stavil se k následujícímu ději téměř apaticky a samotný (mějte mě třeba za cynika, ale téměř "šťastný") konec mě už nechal ledově chladným. Za výkon Marty Vančurové (její roli trpící, osamělé matky) a Jiřiny Šejbalové (vdovy, která byla vskutku na zabití) to budou lepší 3*. (18.02.2011)

Červená knihovna podle údajně strašlivého scénáře režimní spisovatelky, ale v jedinečném, byť poněkud manýristickém filmovém podání Juraje Herze! Ten když má své dobré filmařské období (které v současnosti bohužel nemá) a schopné spolupracovníky kolem sebe (jako jsou zde hudebník Petr Hapka, herci Marta Vančurová a Vlastimil Harapes), dokáže vytvořit i z naprostého paskvilu poutavé umělecké dílo. (12.09.2010)

Režisérský mega velikán československého filmu Juraj Herz a zároveň milovník neveselých příběhů se rozhodl pozkoumat, jak a zda-li se dokáže manželský pár popasovat s tragickou ztrátou. Marta Vančurová předvádí herecký koncert. Bohužel jsem nepochopil proč je Vlastimil Harapes dabován. Rozhodně hodně nevšední a nezaměnitelný zážitek. 60% (08.01.2020)

Scénář sice situaci příliš nevytěžuje jako jiné filmy na podobné téma a nezabýhá do kdovíjaké hloubky, ale zpracování nabízí několik silných okamžiků, které stojí jen na schopnosti režiséra pracovat s obrazem. Herci jsou naopak spíše chladní a veškeré jejich pocity pronikají navenek skrze vzpomínky a nové vnímání skutečnosti. Vančurová a Harapes jsou však i tak výteční, podobně jako malá, leč velmi dojemná role Šejbalové. Na dobu vzniku film vypadá až "mezinárodně", nejen po technické stránce, ale i obrazem každodenní skutečnosti a samotným až bohémským (a rozhodně fotogenickým) prostředím domu. Přesto se nemůžu ubránit pocitu, že se film kvůli tomu pohybuje ve vzduchoprázdné efektnosti, zastírající skutečné emoce a rozhodně se vyhýbající dobové realitě. Navíc jde příliš naproti divákovi a velmi zkratkovité a přeromantizované míření k závěru je už skutečně přes čáru. (28.08.2009)

Krásný procitěný film. Marušku jsem si oblíbila v momentě kdy jsem si film zapnula a bohužel jsem nevěděla jak to s ní dopadne. Do konce filmu si divák neodpočine, ale nemyslím, že je předramatizování na škodu. Momenty kdy se tam opět objevuje Maruška jsou opravdu dojemné. Tenhle film dojal hlavně mojí matku, taky proto se právě podle této Marušky jmenuju. (02.07.2008)