Režie:
Hans SteinbichlerScénář:
Fred BreinersdorferKamera:
Bella HalbenHudba:
Sebastian PilleHrají:
Lea van Acken, Martina Gedeck, Ulrich Noethen, Stella Kunkat, Margarita Broich, André Jung, Leonard Carow, Arthur Klemt, Gerti Drassl, Stefan Merki (více)Obsahy(1)
Dětská radost, touha žít i cítit první lásku navzdory válečným hrůzám... S postupem II. světové války se útočištěm rodiny Frankových před pronásledování nacisty stává Amsterdam. Doufají, že zde najdou bezpečí a klidný život, což ovšem radikálně změní obsazení Holandska a stupňující se persekuce židovského obyvatelstva. Otto Frank se v roce 1942 rozhodne ukrýt s manželkou a dvěma dospívajícími dcerami v utajeném podkrovním bytě. Jeho mladší dcera Anne tíživé dny strávené v úkrytu zaznamenává do deníku, který pro ni představuje nejbližšího přítele a přináší naději. Ani nepředstavitelná krutost a hrůzy války nedokáží zničit mladou touhu žít, poznávat svět ve všech jeho krásách, poprvé se zamilovat nebo si hledat vlastní pravdu... Anne Franková se toužila stát spisovatelkou. Společně se svou rodinou byla v srpnu 1944 zatčena Gestapem a deportována do koncentračního tábora. Tím končí deníkové záznamy. Anne Franková zemřela na jaře 1945 v koncentračním táboře Bergen Belsen ve věku nedožitých šestnácti let a stala se jednou z přibližně šesti milionů židovských obětí vražedného nacistického režimu. Její deník byl vydán po skončení války pod názvem "Deník mladé dívky", přeložen do více než 70 jazyků a dodnes patří mezi nejsilnější literární výpovědi o holokaustu. (Česká televize)
(více)Recenze (23)
Lea van Acken v hlavní roli výborná. Ocenila jsem, že se filmaři zbytečně nevyžívali v mizérii Anniny rodiny, ale zaměřili se hodně na její duševní a tělesný vývoj. Skvěle obsazená byla i její sestra Margot. Během závěrečných titulků v sále šustilo mnoho kapesníků. ()
Po obsahové stránce mne nic jiného než "válka je kurva nenapadá". Po té technické a formální se jedná o další vyvedený Německý kousek, ve kterém se naši západní sousedé směle vyrovnávají se svojí minulosti. Až do závěrečných patnácti minut, jde jen u umně natočenou revoltu jedné ambiciozní, sebevědomé dívky, která se však díky oné zasrané době odehrává na 80 metrech čtverečních. Adolescent, měnící se v ženu musí všechny radosti i strasti dospívání vměstnat pouze do několika místnosti a sdílet s lidmi, které by v normálním životě nikdy nepotkala. A ta závěrečná patnáctiminutovka vás spolehlivě rozseká. ()
Přijde mi, že 2.SV "proběhla" proto, aby mohli Němci v následných letech točit dokumenty a filmy o tom, co jejich předci napáchali. Nejeden dokumentární film o 2.SV je financován Německem a sami natáčejí válečné filmy, kde je současná generace proti zvěrstvům předešlých generací. V reálném životě se se mnou ani jeden Němec o Válce bavit nechtěl. Stydí se. Jeden můj známý z Berlína odvrátil kdysi na Vyšehradě tvář od výstavy fotek věnované panu Wintonovi.... Co se týče tohoto filmu, nebyla tragédie explicitní. Klaustrofobický pocit byl však stejně trýznivý, stejně jako pocit zmaru. Navíc když víte, jak to (bohužel) dopadne... A lidstvo se stejně nepoučí. Je to marný, svět se v pr@el obrací. ()