Deváté srdce

Juraj Herz natočil památného roku 1978 dvě depresivní "horrorové pohádky" jakoby zasazené do téhož světa. Deváté Srdce je z nich tou slabší, neboť sice má stejně jako její "dvojče" Panna A Netvor velice působivou atmosféru a nejen na pohádku pozoruhodné herecké výkony a za sebou rovněž jednu z vrcholných prací Petra Hapky (jímavé hlavní téma, děsuplný doprovod plesu nemrtvých, a k tomu jásavé a hravé podkresy honičky kejklířů s dráby), ale narozdíl od svého "dvojčete" bohužel oplývá také příběhem postrádajícím logiku a nějaké pochopitelné pozadí. Naštěstí právě díky hudbě, práci se scénou, a také díky opravdu monstrózně hnusnému Juraji Kukurovi alias hraběti Aldobrandinimu nebudete mít příliš kdy o těch nedostatcích přemýšlet (a pokud jste dítě, bude to jedno, protože se dalších pár let nebudete chtít podívat znovu;)). V celkovém srovnání je ale nutno říct, že jakkoliv je třeba scéna plesu v podzemním paláci dnes již historickým klenotem české kinematografie, má Deváté Srdce nemalé rezervy. Proto musím dát 70%, byť jsou to jedna z těch, na která se obtížně zapomíná. (05.09.2010)

U filmů Juraja Herze není neobvyklé, že jsou plné strachu a tento je jeden z nich. Tuto "pohádku" jsem vlastně viděl poprvé až nyní a jsem rád, protože jako dítě bych si ji tolik neužil. Spíš bych to označil jako strašidelný příběh a žánr pohádka bych vyměnil za horor - tady si totiž žádné poučení z filmu neodnesete - jen ten pocit strachu. Vesměs to bylo zajímavé tak na 3 hvězdičky. [ PŘÍBĚH: 1 /// ATMOSFÉRA: 2 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (28.12.2014)

Vítejte v depresivní hororové, snově zamlžené vizi Juraje Herze, kterou bůhvíproč někdo označil za "pohádku". Vítejte ve světě, kde se potulný student, tragický klaun a jedna krásná povrchní hraběcí dcera stanou podivně nesourodou trojicí souputníků v bludišti chodeb pod zámkem, v němž tančí mrtví. A do toho všeho duní úžasná ponurá hudba Petra Hapky, která nemá v československé kinematografii obdoby... Kouzlo velkolepější, dějově pestřejší, drsnější a realističtější ze dvou Herzových pohádek, po jejichž shlédnutí by každé dítě do 10 let potřebovalo odbornou pomoc psychoterapeuta, jsem docenila až s poměrně velkým časovým odstupem. A dnes můžu jen konstatovat, že takovéto umění se u nás už prostě netočí... (07.12.2013)

Strašně ponurá pohádka, při které jsem se vždycky hodně bál. Když jsem byl menší, tak jsem měl z Kukury dost strach. Dneska už ani ne, ale pořád to působí dost depresivně a vlastně se mi to proto asi nikdy moc nelíbilo. Finále je tak napnutý, že kdybych to viděl poprvé ještě dnes a v noci, myslím, že bych byl stále docela nervózní. (12.12.2005)

Další Hertzova - no, vlastně ne moc pohádka, spíše horor. V tomto filmu je znát úžasný cit pro atmosféru a výpravu, scény šlechtických slavností působí jako z Bary Lyndona, ples mrtvol se skvělou hudbou a Síň času je opravdu temné místo. Scénář má sice místy logické díry, ale atmosféra přebíjí vše ostatní. (12.04.2006)