Křehké vztahy

Vcelku banální příběh, který není ani nějak zvlášť propracovaný. Vztah mezi otčímem a vyženěnou holčičkou se jakýmsi zázračným happyendem v závěru sám od sebe vyřeší. Navíc skutečný otec, který je v průběhu celého filmu vykreslován jako bezcharakterní a všehoschopný podrazák, který se své dcery za žádnou cenu nevzdá, tomu jen smířeně přihlíží - opět bůhvíproč. Nejzajímavější na celém snímku je vykreslení pracovního prostředí a vztahů v masokombinátu, které naopak působí zcela věrohodně a dává dobrou představu o tom, jak to za socialismu chodilo. (10.01.2023)

Nadprumernej, velmi dobre natocenej a realnej socialni film. To se mi libilo... Zora Keslerova hraje holku, s kterou ja bych neprezil, ale je v te roli vyborna. Mensik v netradicni postave prudice. Pochvalu zaslouzi i Radim Hlozek jako zavoznik. Film, o kterym jsem nikdy neslysel, a ktery doporucuju. (25.11.2013)

Ten film měl jednu podstatnou chybu - byl plný sněhu a sníh, mráz a zimu bytostně nesnáším. Ale v každém případě, řekne-li se Vladimír Kratina, vzpomenu si na tenhle příběh, jehož ústředním motivem je formování nevlastní dcery k novému manželovi maminky, kterou vydírá Baruščin bonvivánský otec. Nad Tadeášem Falkem se snáší Damoklův meč a Haryk je jeho ochráncem před nebezpečím ze strany Baruščina táty. To neznalého diváka vede k jistému dramatickému napětí, které neochabuje po celou dějovou linii až do okamžiku, kdy Baruška se vrhá od svého pravého otce do náručí Tadeášova. Jeden z těch silnějších normalizačních filmů, který má co říci i dnes. (23.11.2015)

Jeden z mála filmů, co se mi líbil v 17 letech a líbí se mi v 62. Juraj Herz  řekl: Chtěli po mě film z dělnického prostředí a tak jsem zvolil řezníky. Film má neskutečný spád a výkony. I Hapku bych za hudbu pochválil. Nádherní záporáci: Menšík a Štěpnička. Krásné role Peterka a Řehák. Kratina tam není policajt, ale trestaný řidič masa. Božská Zora nehraje typickou šlapku, ale rozvedenou samoživitelku. Zápletka se jménem je v kinematografii velmi vzácná....Vše se povedlo. (04.02.2024)

Měla jsem tu čest znovu se podívat na "Křehké vztahy“ - po mnoha a mnoha předlouhých letech ... Věděla jsem, že jsou dobré - ale už jsem zapomněla, že jsou TAK dobré. Je z nich přímo cítit ŽIVOT - pravdivý a nefalšovaný, s opravdovými vztahy a s opravdovými emocemi. Patří do kategorie filmů, které se v českých zemích dnes už prakticky netočí. Stejně jako se nás virtuální svět reklamy snaží přesvědčit o stoprocentní účinnosti neobyčejných pracích prostředků (a já bývám v rozpacích, protože moje oblečení se přesto pyšní zvláštními, velice trvanlivými a velice neobyčejnými fleky), tak i čeští filmaři se nás ze všech sil snaží udržovat v iluzi, že dnes se v Čechách a na Moravě vyskytují pouze a jenom neobyčejní jedinci s neobyčejnými životy a se stejně neobyčejnými problémy hodnými zaznamenání na filmový pás. Pokud se v jejich zorném poli nějakým nedopatřením objeví jen trochu obyčejnější postava, většinou si s ní nevědí rady - a obvykle ji přetvoří v jakousi nereálnou karikaturu. Vážení filmaři a scénáristé, proberte se !!! Ten obyčejný svět s obyčejnými lidmi a s jejich obyčejnými osudy pořád existuje - a není to jeho chyba, že ho nevidíte. (23.07.2010)